Krtek

Film je to sice těžko pochopitelný, ale zpočátku jsem od něj nemohl odtrhnout oči. Ovšem... Vizuálně velmi přitažlivé, doprovázeno krásnou hudbou, přesto po hodině a čtvrt "vymýšlení" a "hledání" významů jednotlivých výjevů (což mě ohromně bavilo), jsem se začal docela ztrácet a zážitek už nebyl tak intenzivní, spíše naopak. Snad to bylo pokročilou nocí, snad to bylo únavou... snad to bylo onou stopáží - nevím, nicméně poslední třetina mě už spíše nudila a (říkám to překvapen sám sebou) na všechen ten příval násilí a bizarností jsem si vlastně už z předchozích částí filmu zvykl. Proto to průměrné hodnocení tohoto jistě nevšedního snímku. Nevylučuju ovšem, že se na to ještě podívám...:-) (12.11.2007)

Jodorowsky o svém filmu řekl: Kdo ho nepochopí je omezený idiot. :) POZOR spoiler a děsně zmatený komentář: První část filmu byla naprosto výborná - hippiesácký western, zápletka něco na způsob temný mstitel (toho jsem neviděla ale tak nějak si to představuji:), který kvůli své lásce a mužské ješitnosti jede do pouště zabít čtyři pouští mistry - hippiesáka v cisterně, chlapa s králíkama, frajírka s kvíkající partnerkou a dědánka co umí kung fu, druhá část na mě působila jako úplně jiný film. Topo se ocitá v jeskyni, kde žije rodina zdegenerovaných příbuzných (úplně jsem z toho cítila inspiraci Zrůdami) odkud není úniku. Vzápětí se Topo z jeskyně dostává s přítelkyní trpaslicí ven a vydělávají peníze jako "klauni" v hnusném pouštním městě. Za ně mohou žít venku a prokopávat se do jeskyně a osvobodit tak zbytek klanu. Celý děj filmu se odehrává v jakémsi kruhu, kde El Topo (otec který vysadí na začátku filmu svého syna v klášteře a odjíždí pryč s cizí dívkou, říká "Jednou mě zabiješ") je zároveň ten samý syn, který na konci filmu odjíždí s trpaslicí a jejím dítětem (což jakoby zase další syn) pryč z města a stává se temným mstitelem. Pro mě 85%, nechápu jakto že tu má tak nízké hodnocení (LFŠ 2008) (30.07.2008)

El topo vyžaduje obrovskú toleranciu a fantáziu, ide totiž o podivínsku uchylárnu koncipovanú násilým, mytológiou a náboženskými výlevmi. Mílovými krokmi prekračuje hranice normality, je ťažko jednoznačne čitateľný a osobne si trúfam porozumieť tak na 10% z celého obsahu. Je to film na diskusiu a dešifrovanie snáď každučkého prvku, ktorý šialený mozog dokáže vyprodukovať (ukrižovaný baránok; úchylné láskanie topánok; znásilňovanie mníchov, ženy; bičovanie kaktusmi....) a ta kvíliaca hudba do toho, všetko samozrejme servírované na hektolitroch preliatej krvi. Prvoplánovo to môže vyvolať pohoršenie, nudu, odpor, druhosignálne nejakú filozofickú pózu. Pre mňa je film hlavne pocitovou a vizuálnou záležitosťou a subjektívne mi vlastne nepriniesol nič (nič pozitívne, optimistické, naplňujúce, nič, čo by som si mohla vychutnať) a zároveň priniesol veľa (zvláštnych a rozporuplných emócií, trochu nudy a pošramotený limbický systém)... (08.07.2008)

Toto je bizar od zacatku do konce! Neumim si predstavit, ze by dneska nekdo neco podobneho natocil a jeste to jezdilo po festivalech... I kdyz jsem Krtka uplne nepobral, musim rict, ze urcity dojem film po sobe zanechal. Originalitu, vytecnou kameru a osobity styl nezapre. Myslim, ze nemuzu hodnotit jinak. (24.12.2022)

Po nadšení ze Svaté hory jsem se na krtka těšil, ale bohužel na rozdíl od Svaté hory, která aspoň rámcově dává smysl, jejíž obrazy jsem byl schopen interpretovat a sledovat ji mě od začátku bavilo, je Krtek daleko víc meta, a to na můj vkus až příliš. Hned ze začátku mě celkem rychle začal nudit a dokoukal jsem to jenom s velkým sebezapřením v naději, že se to někde v průběhu zlomí. Nezlomilo. (04.01.2021)