Krtek

Podobenství o společnosti je rozděleno do několika kapitol, pomyslně pak na dvě části. V první hledá El Topo původce masakru a následně čtyři mistry, s nimiž se chce utkat na život a na smrt, no, chce je zabít, ve druhé se pak snaží pomoci skupině lidí uvězněných v podzemí tak, že jim prokope tunel. Jde ale o jedince různě postižené, jelikož byli v podzemí příliš dlouho a děti se rodily z incestů a svazků několika málo lidí. Jejich touhou je jít do městečka pod horou. To je však zcela dekadentní a rozhodně horší než místo pod zemí. Film příjemně plyne jako řeka, občas se objeví nějaký symbol (např. zrcátko), ale i bez nich je příběh dobře srozumitelný. Dobro a zlo, život a smrt, láska a nenávist. Pro okrajové publikum. (13.08.2021)

Ha ha ha. Ukřižované jehňátko. Ho Ho Ho! 300 chcípajících králíků. He he he! Postřílení mrzáci. Začal jsem shánět divné, nechutné a jinak proslavené filmy. A čím jiným začít než Krtkem, který se zjevil v roce 1970 ve světle filmové záře a už tam zůstal, páč už nemohl najít cestu zpět. On ji ani nehledal, je poznat, že to je děláno na efekt. Ten film má v sobě něco obrovského a nepopsatelného (a to jsem myslel, že budu z těch co se podobných přirovnání vyvarují). Chápu z toho jen asi 30%, ale už to je vítězství. Chytal jsem se jen do té scény s mostem. Pak jsem se nadobro ztratil jako hlavní hrdina. Ruská ruleta v kostele, masakr, porod - to vše už jen tak proplouvalo mým vědomím a natrvalo se tam zakořenilo. Napoprvé jsem nechtěl dát plné hodnocení. Jak tak nad tím přemýšlím, musím dát 5 hvězdiček. Přinejmenším za tu úžasnou vizuální stránku. Všechny ty jednoduché rekvizity uprostřed pouště jako dostavník, krvavé jezírko, stůl a židle. A hudba mistra Jodorowského. A kde sehnal všechny ty zjevy taky netuším. A gore je tam minimálně - záleží na tom zda vám nedělají dobře bzučící včely nebo ufikávání genitálií. A... Však se podívejte sami. Je to snadno k sehnání, když to opravdu chcete poznat. (24.07.2006)

Bizarní alegorie na bibli a náboženství obecně - kupodivu i pro ateistu vcelku zajímavé dílko pokud u něj mermomocí bude chtít opravdu hodně přemýšlet a hledat nějaký význam a metaforu za každým obrazem... no, pokud bude dostatečně zhulený tak se mu to pravděpodobně i povede (což se na druhou stranu dá říct o všem, včetně Teletubies). Jinak je to jen co nejvíc ujetá úchylárna která svou vyšinutostí dokáže udržet pozornost, ale že bych u ní musel permanentně intelektuálně masturbovat se moc říct nedá. 6/10 (16.04.2008)

Ve skrze dosti prázdný film. Ona parafráze na Bibli a celkově křesťanství by mohla být zajímavá, ale není. Režisér předestírá myšlenky spíše jen povrchní, jenž v intelektuálně zdatném divákovi nedokáží a ani nemohou příliš rezonovat. Něco jiného je vizuální stránka filmu, která je zajímavá a některé obrazy jsou opravdu surreálně působivé. Bohužel, ani surrealismus není mým šálkem čaje. Subjektivní hodnocení je proto takové, jaké je. (21.02.2011)

Nebyť vopred, aspoň okrajovo, oboznámený s menom a dielom A. Jodorowskeho a pustiť si El Topa s očakávaním zážitku z výnimočného medzi bežnou westernovou produkciou by muselo byť bolestivé. V dobrom prípade vyústenia prekvapivé, úchvatné. Dielo nepochybne výnimočné a zároveň stojace samo, nie osamelé, skôr sebestačné, vymykajúce sa žánrovým mantinelom, z ktorých si robí akurát povrchový tenký kabátik................... Jodorovsky ponúka symbolickú púť, cestu človeka za spásou, hľadanie vykúpenia, spravodlivosti a boha, alebo autobiografickú šifru režiséra osobne (s prihliadnutím na obsadenie sa na post hlavnej postavy) možno alegóriu Krista, či niečo ďalšie, úplne iné, iba dobre fungujúci efekt je taktiež jednou z početných alternatív výkladu diela. Snímka rozpráva príbehy prostredníctvom obrazov sýtych na detaily a (nielen) náboženskú symboliku, často pripomenie tvorbu surrealistov (najmä) R. Magritta – kombinácie bežných objektov do nie bežných zátiší, zhlukov, či S. Dalího, napríklad pri vyobrazeniach spúšte po krvi preliatí pripomína tiež sériu obrazov P. Brueghela tematizujúcu 7 smrteľných hriechov, alebo H. Boscha počas dovolenky na divokom západe, Jodorovskeho vízie tancujú religiózne bizarný time-warp na hranici surreálna v rytme rôznorodej hudobnej zložky........................ Silnou stránkou je nevypočítateľnosť príbehu. Jazyk autora je v striedmom tempe zašifrovaný, ponúkajúci možnosť viacerých interpretácií, a ťažko zrozumiteľný, neustále vynáranie ďalších a ďalších symbolov, ponúka sa taktiež možnosť hlásajúca – všetko je to len pre efekt, iba umné poskladanie jednotlivých nápadov do zložitej a súdržnej konštrukcie podobenstva v žánrovom obalení. Ak, je toto správnou možnosťou, efekt sa podaril na výbornú, obzvlášť čo sa týka už spomenutej vizuálnej stránke búrajúcej hranice a smerujúcej až ku kultovosti . Zrozumiteľnosť dostáva miesto dobrého adepta na bod do vášnivej diskusie. V konečnom dôsledku, subjektívna interpretácia má vlohy na bytie atraktívnejšou než potenciálna „správna interpretácia“ El Topa........................ Výrazným motívom prestupujúcim naprieč celým dielom je rozklad a smrť – každá vražda je nasnímaná v štýle estetického excesu, kopa mŕtvych králikov, ukrižovaná koza, horda mrzákov utekajúca k „svetlu“, kde ich čaká poprava, obskúrnosťou vyplnená obrazotvornosť hrá prím, morbidita je jedinou explicitne sa vyjadrujúcou zložkou vo filme (tým pádom tiež najvýraznejšou), zároveň ďalším elementom pritakávajúcim mystickej, vo finálne kruto pesimistickej aure El Topa. Obsahovo ťažko determinovateľné, obrazovo úchvatné, v oboch smeroch excentrické. „Ikony sa nemaľujú. Ikony sa píšu.“ ....................... A Jodorovsky veru vie. (02.07.2013)