Režie:
Vivian NaefeScénář:
Agnes PluchHudba:
Martin ProbstHrají:
Julia Koschitz, Franziska Weisz, David Rott, Jeremy Miliker, Ulli Maier, Peter Lerchbaumer, Stefan Pohl, Susi Stach, Christoph Bittenauer, Angelika Strahser, Dominik WartaVOD (1)
Obsahy(1)
Marie je vyhledávanou architektkou, žije ve šťastném vztahu s hudebníkem Axelem, s nímž vychovává šestiletého Luise. Je zvyklá vše organizovat, plánovat, mít pod kontrolou, a to jak v profesním, tak v soukromém životě. Jednoho dne je Marii diagnostikována roztroušená skleróza. Marie se nejprve snaží před okolím nemoc utajit. Po léčbě následují krátké remise, ale výpadky v práci vedou k tomu, že přestane dostávat další zakázky, a také před rodiči se její stav už nedá dále skrývat. Starostlivá matka Edith reaguje až s přehnanou péčí, zatímco otec Otto se hroutí a stahuje do ústraní. Axel je empatický a láskyplně ohleduplný, ale byl vždy v páru ten submisivní, Marie byla živitelkou rodiny – Axel skládá hudbu, jenže dosud neprorazil. Nechá se zaměstnat jako učitel v hudební škole, aby měla rodina stálý příjem, je to ale práce, která ho vůbec neuspokojuje. Vztah partnerů je podroben těžké zkoušce i proto, že Marie se obává, že už ji nevidí jako ženu, ale pouze jako nemocného člověka. Je pro ni také těžké vysvětlit šestiletému synovi, že už s ním nemůže lézt po skalách jako dřív a že je pořád unavená. Každodenní život se pro Marii stává výzvou, balancováním na hraně. V tomto těžkém období nachází novou polohu její dosud problematický vztah k sestře Kerstin, kterou dávali rodiče Marii vždycky za vzor... (TV Nova)
(více)Recenze (1)
Když zohledním, že se jedná o televizní drama, není to tak špatný film, jak by se podle zdejšího hodnocení mohlo zdát. Znám pár lidí s roztroušenou sklerózou, proto vím, jak moc je život s touto zákeřnou nemocí obtížný. Dokážu tedy ocenit věrohodnost a aktuálnost tématu, ať už po zdravotní či vztahové stránce. Navíc se tu zbytečně netlačí na pilu, co se týče emocí a občas svitne i tolik důležitá naděje na lepší zítřky. (65%) ()
Galerie (24)
Photo © ORF / Hubert Mican