Režie:
Jules DassinScénář:
René WheelerKamera:
Philippe AgostiniHudba:
Georges AuricHrají:
Jean Servais, Carl Möhner, Robert Manuel, Jules Dassin, Janine Darcey, Pierre Grasset, Robert Hossein, Marcel Lupovici, Dominique Maurin, Magali Noël (více)Obsahy(1)
Dnes již klasické dílo Rvačka mezi muži patří mezi nejlepší tzv. Film noir nebo-li žánru černého filmu a stal se vzorem pro mnohé filmy natočené v tomto duchu během dalších desetiletí, a to nejen ve Francii. Režisér Jules Dassin nepotřebuje k vyjádření napětí mnoho slov, černobílý obraz dodává dílu nevšední poezii a syrovost zároveň. Dassin vychází z autentického popisu prostředí pařížského podsvětí. O filmu lze směle říci, že je to vloupání zapsané do filmových dějin. Tony se po pěti letech vrací z vězení a pečlivě naplánuje poslední velkou loupež svého života. Samotné vyloupení klenotnictví proběhne podle plánu, ale pak do hry vstoupí náhoda a nepřátelský gang, který se pokusí všemi prostředky kořist ukrást. Neúprosná válka gangů si vyžádá krvavé oběti. Režisér Jules Dassin, který za svůj film získal v Cannes cenu za režii, si sám zahrál jednoho z gangsterů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (113)
Poctivá gangsterka ze staré školy, která umí partičku lumpů vykreslit jako sympaťáky a jejímž vrcholem je bezesporu scéna „tiché“ loupeže, při které divák sedí jako zařezaný a bojí se, aby nějakým hlasitějším zvukem nespustil alarm v klenotnictví na obrazovce. Rififi jsem měl v merku už hezkých pár let na základě zmínky v Kinoboxu nebo kdeže. Potěší také mladý Robert Hossein, kterého má české publikum zafixováno jako Joffreyho Peyraca z Angeliky. (1 293.) ()
Je to bezesporu skvěle natočené, hlavně kamera je úžasná. Ale kdovíproč, s výjimkou scény loupeže mě to zdaleka nechytlo tak jako Melvilleovy mistrovské kousky. Postavy mi připadaly jaksi ploché, nevýrazné a splývaly jedna do druhé, navíc dějové zvraty se děly poněkud příliš samozřejmě a kvůli tomu jsem se do filmu nemohl úplně ponořit a užívat si ho každičkou vteřinu, jako například u Melvilleova Osudového kruhu. Jako milovníka noiru mě to lehce zklamalo. ()
Klasika filmu noir, kde Francouzi ukazují, že pochopili, o čem tenhle žánr skutečně je, a využili černobílou naprosto jedinečným způsobem. V některých chvílích minimalistické, skoro až prosté, ale celou dobu atmosférické, kdy máte pocit, že se něco musí stát, něco se musí pokazit, někdo musí umřít. Vizuálně krásné. ()
Dle názvu, země původu a roku výroby možná film pro hrstku staromilských intelektuálů, ve skutečnosti inteligentní zábava pro všechny. Čtyři muži, jeden perfekcionistický plán, sejf plný šperků. Heist movie par excellence. Dle nejlepších tradic žánru, který nemalou měrou sám ovlivnil, režíruje Jules Dassin film vynikající precizností bankovního lupiče a přímočarostí vystřelené kulky. Tři kroky vedoucí k pohádkovému bohatství jsou prosté: vymyslet plán, zrealizovat jej a pokud možno přežít. Právě prostřední část, samotná loupež, ani po letech nepřestává udivovat mistrnou dramatickou výstavbou. Téměř třicet minut bez jediného slova, bez jediného hlasitějšího zvuku. Nedýchal jsem. Ze strachu, že JE prozradím. Dassin režíruje úsporně, kvůli malému rozpočtu MUSEL režírovat úsporně a buďme za to rádi. Hudbu používá jenom zřídkakdy coby náhražku za dialogy (tyhle rychleji stříhané sekvence ženou film úžasným tempem kupředu a těžko si bez nich představit kterýkoliv moderní „heist movie“). Hrdinům nevěnuje přespříliš prostoru, leč dost, aby z nich učinil věrohodné postavy s pochopitelnými motivacemi. Ač parchanti, byli to sympaťáci. Jejich práci bych však dělat nechtěl. Příliš stresující. Pouze v závěru tohoto exkluzivně temného, bohužel zbytečně dlouhého krimi, se Dassinova sevřená režie trochu tříští a moc nepotěší ani finále, v němž zbytečně nadužívá expresivních prostředků. Apendix: Stejně strhující, v globále ještě lepší noirový pamlsek obdobného ražení měl v Americe premiéru o den později než Rififi. Zabíjení. 85% ()
Rvačku mezi muži poněkud sráží dva zádrhely. První "heistová" polovina zestárla podstatně více než ta druhá "kdo seje vítr, sklízí bouři". A poté že jde do značné míry o snímek oněch dvou slovutných němých scén (loupež a finální jízda Paříží), které z toho chtě nechtě ční a poněkud nešťastně strhávají pozornost na sebe. ()
Galerie (24)
Photo © Société Nouvelle Pathé Cinéma
Zajímavosti (39)
- Autor predlohy Auguste Le Breton vo svojej autobiografii uvádza, že o sfilmovanie diela mal záujem Jean-Pierre Melville a Yves Ciampi. Melville vnukol producentovi Henrimu Bérardovi myšlienku na odkúpenie práv románu pre sfilmovanie a prebehla aj dohoda, že Melville bude režisérom. Neskôr bol k réžii pozvaný Jules Dassin, ktorý prehlásil, že bude natáčať on len ak Melville bude súhlasiť. Dassin sa o Bérardových tendenciách nakrútiť snímku s Melvillom dozvedel až po rokoch od nakrútenia diela. (Biopler)
- V osude Tonyho (Jean Servais), ktorý radšej strávil päť rokov vo väzení než by zradil chránenca Joa (Carl Möhner) a pretĺka sa životom bez peňazí, navyše odmietnutý bývalou frajerkou, sa črtá paralela na súkromný život Dassina, ktorý bol mccarthizmom akoby tiež odsúdený na päťročné väzenie v podobe straty práce i reputácie, taktiež bol zradený blízkymi priateľmi a ocitol sa aj na finančnej mizine. (Biopler)
- V starších kriminálnych snímkach bola v norme zadná projekcia. Avšak finálna jazda v tejto snímke bola reálne snímaná v aute, lebo sa použil veľký americký kabriolet Oldsmobile Futuramic z roku 1950, v ktorom bol väčší priestor pre kameru. (Biopler)
Reklama