Rvačka mezi muži

Poctivá gangsterka ze staré školy, která umí partičku lumpů vykreslit jako sympaťáky a jejímž vrcholem je bezesporu scéna „tiché“ loupeže, při které divák sedí jako zařezaný a bojí se, aby nějakým hlasitějším zvukem nespustil alarm v klenotnictví na obrazovce. Rififi jsem měl v merku už hezkých pár let na základě zmínky v Kinoboxu nebo kdeže. Potěší také mladý Robert Hossein, kterého má české publikum zafixováno jako Joffreyho Peyraca z Angeliky. (1 293.) (01.03.2020)

Je to bezesporu skvěle natočené, hlavně kamera je úžasná. Ale kdovíproč, s výjimkou scény loupeže mě to zdaleka nechytlo tak jako Melvilleovy mistrovské kousky. Postavy mi připadaly jaksi ploché, nevýrazné a splývaly jedna do druhé, navíc dějové zvraty se děly poněkud příliš samozřejmě a kvůli tomu jsem se do filmu nemohl úplně ponořit a užívat si ho každičkou vteřinu, jako například u Melvilleova Osudového kruhu. Jako milovníka noiru mě to lehce zklamalo. (10.08.2012)

Klasika filmu noir, kde Francouzi ukazují, že pochopili, o čem tenhle žánr skutečně je, a využili černobílou naprosto jedinečným způsobem. V některých chvílích minimalistické, skoro až prosté, ale celou dobu atmosférické, kdy máte pocit, že se něco musí stát, něco se musí pokazit, někdo musí umřít. Vizuálně krásné. (14.11.2016)

Dle názvu, země původu a roku výroby možná film pro hrstku staromilských intelektuálů, ve skutečnosti inteligentní zábava pro všechny. Čtyři muži, jeden perfekcionistický plán, sejf plný šperků. Heist movie par excellence. Dle nejlepších tradic žánru, který nemalou měrou sám ovlivnil, režíruje Jules Dassin film vynikající precizností bankovního lupiče a přímočarostí vystřelené kulky. Tři kroky vedoucí k pohádkovému bohatství jsou prosté: vymyslet plán, zrealizovat jej a pokud možno přežít. Právě prostřední část, samotná loupež, ani po letech nepřestává udivovat mistrnou dramatickou výstavbou. Téměř třicet minut bez jediného slova, bez jediného hlasitějšího zvuku. Nedýchal jsem. Ze strachu, že JE prozradím. Dassin režíruje úsporně, kvůli malému rozpočtu MUSEL režírovat úsporně a buďme za to rádi. Hudbu používá jenom zřídkakdy coby náhražku za dialogy (tyhle rychleji stříhané sekvence ženou film úžasným tempem kupředu a těžko si bez nich představit kterýkoliv moderní „heist movie“). Hrdinům nevěnuje přespříliš prostoru, leč dost, aby z nich učinil věrohodné postavy s pochopitelnými motivacemi. Ač parchanti, byli to sympaťáci. Jejich práci bych však dělat nechtěl. Příliš stresující. Pouze v závěru tohoto exkluzivně temného, bohužel zbytečně dlouhého krimi, se Dassinova sevřená režie trochu tříští a moc nepotěší ani finále, v němž zbytečně nadužívá expresivních prostředků. Apendix: Stejně strhující, v globále ještě lepší noirový pamlsek obdobného ražení měl v Americe premiéru o den později než Rififi. Zabíjení. 85% (07.12.2007)

Rvačku mezi muži poněkud sráží dva zádrhely. První "heistová" polovina zestárla podstatně více než ta druhá "kdo seje vítr, sklízí bouři". A poté že jde do značné míry o snímek oněch dvou slovutných němých scén (loupež a finální jízda Paříží), které z toho chtě nechtě ční a poněkud nešťastně strhávají pozornost na sebe. (19.07.2015)