Ďábel

Je dost pravděpodobné, že knižní předloha je působivější, záživnější a existenciálně hlubší, než film podle ní natočený, jak už to tak obvykle bývá. Ale číst jí nehodlám, takže si to nepotvrdím. Každopádně se nejedná o žádný syrový realismus a la McCarthy, na to jsou postavy příliš ploché a černobílé, jejich vzájemný propletenec příliš vyumělkovaný, no a navíc herecky mě nikdo z jejich představitelů stoprocentně nepřesvědčil (asi nejblíž k tomu měl mladý Skarsgård). Slušná filmařina i atmosféra, ale poněkud mdlý obsah. Ale poselství knihy/filmu je jasné - Ďábel má v oblibě bílé bigotní vidláky. (28.09.2020)

Jeden z nejlepších filmů, jaké jsem za poslední dobu viděl. A nejen na Netflixu. Už jen ten "prolog" s Billem Skarsgårdem je tak úžasně atmosférický a emotivní, a to je vlastně teprve rozjezd a čekání na mnohem větší herecký koncert, který v téhle mozaice s náladou Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem sehrávají Tom Holland, Robert Pattinson, Jason Clarke a spol. Mám rád tenhle typ příběhů a rád jim dovoluji, ať si se mnou dělají, co chtějí. (16.09.2020)

S gotikou to síce nemá nič spoločné, to asi napísal niekto, kto je bol ako sa vraví "pod vplyvom" niečoho, no aj tak rozhodne tento film stojí za pozretie. Ide tu najmä o to čarokrásne, ba priam až rozprávkové rozprávanie, ktoré pekne kontrastuje s ponurosťou a tragikou celého príbehu. Tiež tu divák nájde vykreslené tie najslizkejšie ľudské charaktery, aké si len človek dokáže predstaviť. Hlavne ten farár v podaní Patizóna bol parádny, hnus až kdesi v žalúdku sa pritom zahniezdil. Patizón opäť raz dokázal, že už je dávno kdesi inde, ako tomu bolo pri Tvajlajt ságe. Slušný nadpriemer. 80/100 (10.11.2020)

Mám rád filmy z vidlákova typu Fargo, v ktorých zlí ľudia robia kruté činy, ale toto sa neskutočne tiahlo. Už prvá hodina ma totálne zmorila a druhú polovicu som musel pretáčať. Postavy boli neznesiteľné vidlácke pošahané alebo náboženské archetypy obsadené hercami, ktorých nemusím, takže ma dvojnásobne srali a čím ďalej tým viac mi bolo jedno kto koho zabije a koniec som úplne odzýval. Pre mňa to je veľké sklamanie a totálna nuda. Má to atmosféru a tempo jak divné európske arty. 4/10. (26.09.2020)

Na film jsem se chtěla podívat hned, jak vyšel, ale potom jsem omylem viděla konec, když se na film doma díval někdo jiný, tak jsem čekala, až ho zapomenu, abych se mohla podívat sama. Inu, nakonec jsem na film zapomněla úplně a teprve při nedávném zájmu o oprášení filmografie Roberta Pattinsona se mi připomněl, a stejně rychle jsem si vzpomněla na ten zatrachtilý konec, když jsem si ho konečně pustila. Pozitivní na tom bylo to, že z rozestavění příběhu pro mě bylo velkou záhadou, jak může film skončit zrovna s těmi dvěma postavami dělajícími zrovna to ono, takže mi ten spoiler vlastně zase tolik zážitek nezkazil a dokonce ve mně podnítil zvědavost. Nicméně jsem během sledování bojovala s jinou věcí, a to s mou vlastní představivostí. Ta je totiž bujná a divoká a v day-dreaming módu prakticky neustále, často pracující na variacích filmů, které jsem zrovna viděla. To mi často umožňuje užít si i "horší" nebo "prázdnější" filmy, pokud v nich najdu alespoň jednu věc, která mě zaujme, někdy k tomu stačí i jeden herecký výkon nebo jedno autentické gesto mezi postavami. V případě The Devil All The Time mi ale moje představivost byla spíš protivníkem, protože mi bránila v tom film přijmout tak, jak si ho bratři Camposové vymysleli, napsali a natočili. Nefilmová "roztahaná" dramaturgie převzatá z knižní předlohy je zřejmá. Samostatné epizody (jako ukřižovaný mariňák nebo šerifův hon za "neposkvrněnou" reputací) vložené do příběhu, který i bez toho zahrnuje desítky let a spousty jiných tragédií, převádění hlavní postavy z generace na generaci a s tím spojené skoky v čase, velmi detailní odbočky od ústředního děje k vedlejším postavám a vykreslení "jejich příběhu" bez konkrétní akční souvislosti k těm "hlavním" událostem, to všechno jsou věci, které by čtenáři přišly naprosto přirozené při čtení knihy, ale divákovi při sledování filmu budou připadat nekonvenční až neobratné, i kdyby jenom podvědomě, pokud se ve filmové dramaturgii aktivně nevyzná. Já sama jsem s tím trochu bojovala, protože mi film nepřišel tak suverénní jako režisérův celovečerní debut Po škole, abych přijala všechny jeho dramaturgické volby bez jediné výhrady. A tak, i když jsem si film "užila" (rozuměj byla z jeho obsahu znechucená/smutná tak, jak jsem měla být), jsem byla po skončení vlastně trochu zklamaná, protože mi přišlo, že to nebyl takový film, jaký by si moje vlastní představivost na místě takového filmu vymyslela. Muselo se mi to v hlavě trochu rozležet a teď už jsem myslím sama sebe aktivně a trochu násilím přesvědčila, že není nic špatného na tom, když se filmař zamiluje do knihy natolik, že se její výsostné vlastnosti rozhodne při adaptaci v maximální možné míře respektovat, a dokonce najme autora knihy jako vypravěče pro voice-over, aby jeho ústy původní text doslova ožil a rámoval a obohacoval tak filmovou "skutečnost". (06.04.2022)