Šípková Růženka

Do seriálových rozměrů rozepsaná historka, která nezapře inspiraci Mužem na radnici a Okresem na severu a která v nových politických poměrech přináší nenápadnou ale důslednou masáž podnikatelsko-živnostnickým duchem jako vystřiženou z politicko-marketingových agitačních projevů předchozích 50 let (bez ohledu na aktuální poměry). Ve výsledné realizaci sled nedůvěryhodných scén, který by bez Veroničina těžiště klesal daleko níž, a to je pořád patrné, že i ona celý projekt bere jako snadný úlovek. "Velké" chvíle hereckého podzimu R.Brzobohatého. Hudba je pak už naprostý žert. (01.11.2015)

Tohle je spíš taková moralitka, schválně používám zdrobnělinu, to dobré z Jana Míky se najde jen málo, vyústění je zkrátka takové, že kámošky na kolech jsou víc, než všechny kopce světa. U Života na zámku mi televizní materiál nevadil, tady spolu s rádobyhlubokou formou dělá seriál ještě levnějším, než jaký ve skutečnosti je. Dřív jsem ho opravdu přecenil, opravuju hned, jak jsem měl čas. 30%. (12.01.2012)

Trocha feminismu na našich obrazovkách neuškodí. Václav Vydra jako metař? Super! Seriál jako takový by nebyl úplně špatný, základy příběhů postav jsou i celkem reálné (i když mi přijde, že by se trochu více hodily do devadesátek), ale rozvinutí jejich osudů už snad až příliš šustí papírem a jsou čím dál tím méně uvěřitelné. (17.01.2012)

Přiznávám, že mi z Veroniky Žilkové už pár let zkrátka tuhne krev v žilách, nicméně zde v té poměrně civilní umírněné herecké kreaci mě rozhodně neirituje, s Vaškem Vydrou se to má vlastně úplně stejně, na čemž budiž největší zásluhy připsány především otřískanému režijnímu bardovi Jaroslavu Hanušovi, to díky němu Šípková Růženka sice symbolicky stejně diváka spolehlivě uspí, ovšem tahle narkóza tolik nebolí, přestože, řekněme si to narovinu, Míkova několikerá stereotypní variace téhož přes veškerou marnou snahu o životnost charakterů i příběhu i několik výborných scénáristických nápadů neplatí za nic jiného než obyčejnou šmíru.. Fascinuje mě ovšem právě dnes už málem výhradně seriálový hráč Jaroslav Hanuš, který sice péruje o generaci dvě mladší režiséry za neustálé vykrádání sebe sama a zvláště zaprděné omílání týchž minoritních banalit, sám ovšem už snad ani nepamatuje, že se učil od Vávry a dalších borců.. Senilita ?? Pokrytectví ?? (01.11.2015)

Já mám z Žilkové kopřivku odjakživa, už když hrála pionýrskou vedoucí v jakémsi českém seriálu, asi to bylo My všichni školou povinní. Přesto se mi moc líbila v Zapomenutém světle. Ale zbytek její tvorby a ji samotnou hážu do odpadu a seriál (hrála ona vůbec v něčem jiném než ve slaboduchých seriálech?) do odpadu odpadů. Doufám, že se její (ne)povedená Agáta nedá na hereckou dráhu! (02.05.2011)