Za štěstím

Na radost je pro mě zatím nejlepším filmem, který do roku 1950 Bergman natočil. Zdánlivě jednoduchá lovestory dvou muzikantů - silně ambiciózního Stiga a citlivé Marty - začíná zajímavě: Prozrazením konce... Od okamžiku, kdy se dovídáme, že Marta zemřela po výbuchu petrolejových kamen, odvíjí se celý jejich příběh ve flashbacku a ačkoli celou dobu víme, jak to dopadne, v žádném případě to neumenšuje napětí a očekávání dalšího vývoje. Jde především o vykreslení jejich vztahu, v němž Stig hraje protivnou a nesympatickou úlohu, zatímco Marta je skutečným protipólem, jemným a krásným. Je úžasné sledovat, jaký má Bergman celou kariéru cit pro výběr ženských představitelek... Jakýmsi stmelujícím prvkem jejich vztahu pak je postava dirigenta, jehož skvěle hraje legenda švédského filmu Victor Sjöström. Bergman je mistrovský režisér, což tímto filmem znovu dokazuje - volbou prostředí, pohledů kamery, stavbou příběhu... Závěrečný Martin odjezd vlakem by nemohl být tak dojemný a současně skličující, kdybychom nevěděli, co bude následovat; následná zpráva o její smrti by sice byla šokující, ale tímto způsobem jsou emoce vlastně zdvojnásobeny... Takhle to prostě každý režisér neumí. Zážitek z filmu umocňuje krásná hudba (mj. Beethoven nebo Smetana), což je další plus a důvod vidět tento film..."Je jednodušší, když jsou lidi dva, jsem o tom přesvědčena... Nikdy nejsou dva. Uvnitř jsi vždycky sama. To co říkáš je prostě nesmysl a sentimentalita..." 4 a 1/2 * (13.10.2007)

V kontextu Mistrovy tvorby spíše slabší kus, přes některá silná místa. Hlavním problémem je nepříliš sympatický představitel hl. role, k němuž těžko nalézt nějaký vztah. Jak již zmíněno níže, titul vzat z Ódy na radost a jeho smysl je zdůvodněn v závěrečné řeči Sjöstömova dirigenta: jde o jakousi "nadradost", hrdina přitakává životu navzdory jeho esenciální tragice. Kladně hodnotím prostředí orchestru a skvělé hudby, kdo má pro toto slabost, pošmákne si. (07.01.2016)

Aká je to spravodlivosť, že niečo tak krásne ako hudba iba existuje, ale niekto tak malicherný ako huslista Stig má výsadu žiť? A ešte je mu málo, tak si tú hudbu privlastňuje, aby sa zviditeľnil, zatiaľ čo ostatní ju rešpektujú. Jeho žena pri tom čaká doma a vytvára mu rodinu. A tak to aj život zariadi, že Martha sa stane spomienkou, hudbou jeho srdca. Katarzný koniec je teda aj odpoveďou na moju úvodnú otázku. (19.07.2022)

Dalsi mimoriadne kvalitny film od rezisera Yngmara Bergmana, Bergman tu rozvija pribeh lasky, do ktoreho vstupuju iste vonkajsie faktory. Ake presne, to ja prezradzat nebudem, divak nech si zisti sam. Bergmana mam zapamataneho ako citliveho maliara ludskych dusi a rezisera mimoriadne kvalitnych vztahoviek. Napokon, od tohto svedskeho velikana hodne cerpal aj isty Woody Allen : 77 % (30.07.2020)

Bergman už zrejme tesne po tridsiatke vedel, o čom píše scenár a ako takýto príbeh nakrúti. Príbeh jedného manželstva s radosťami a strasťami, aké ponúka od nepamäti a aj do konca vekov ponúkať bude. V jeden sekvencii sledujeme šťastný pár oddychujúci s deťmi na lúke a filozofujúci nad tým, či je vôbec také šťastie zaslúžené, aby sme v tej nasledujúcej sledovali rozhovor o mužovej mileneckej afére a tušili, kam to speje. Rozhodne si tu nečítajte obsah a nechajte sa prekvapiť a prežite aj záverečnú katarziu pri deviatej symfónii naplno. (02.04.2024)