Hořký měsíc

Majster Polanski bravúrnym spôsobom ukázal esenciu lásky so všetkými jej podobami. Išiel ešte ďalej, lebo dokázal názorne vysvetliť ako blízko má láska k nenávisti, bolesti a pocitu márnosti. Niekedy je naozaj už neskoro ľutovať všetky svoje činy, s láskou sa je neradno zahrávať, inak sa to môže vypomstiť. Ostáva už iba dúfať aby nebolo neskoro na nápravu, ale náprava býva veľmi zložitá, ťažká a komplikovaná. Najlepší film o ľudskej sexualite a podstaty lásky všetkých čias! (25.04.2013)

Dle komentářů některých kolegů by se mohlo zdát, že Polanski objevil cestu, jak natočit dvouhodinové porno a ukecat Vangelise, aby k němu udělal hudbu. Není tomu tak. On je to na Polanskiho poměrně nešokující film s velmi zajímavým příběhem. Vyčítám mu rozvleklý začátek, kdy to skutečně vypadalo, že co chvíli do oblasti pornografie sklouzneme. (19.07.2013)

Upozornění: Komentář může obsahovat bojler! Syrové vyprávění o tom, jak se může vše takříkajíc posrat, když se dva, co k sobě měli blíž než nejblíž, již nemilují. Barvy duhy rázem vyblednou a kam se jen hrabe padesát odstínů šedi. Tohle by měly zhlédnout ty připitomělé otylé fanynky, toužící po bláznivé lásce a vášnivém vztahu, kdy se vám partner vymočí do xichtu a vy z toho máte intenzivní orgasmus. Při sledování si jistě každý z nás vybaví, jaké to je, když něco končí a jak mizerně si pak člověk připadá. Já si sáhl na své dno, když Emmanuelle Brežněv s jistým snědým imigrantem odcupital za oponu, hlavní hrdina, manžel, zůstal v místnosti sám a jen poslouchal, jak se vedle za pootevřenými dveřmi šuká. Ne snad, že bych to kdy zažil na vlastní kůži, ale doslova mi bylo blivno, když jsem se do toho bezmocného člověka vžil. Netušil jsem, jak bych se ve skutečnosti zachoval. Asi by bylo druhý den nalezeno pár mrtvol v dost choulostivé situaci a jeden rozmašírovaný kripl dole na chodníku. Zkrátka a jednoduše je tato romantika skutečně jen pro silnější povahy, které se dokáží smířit s toporným Grantem, nevytrhaným obočím a slátaným příběhem, který sám o sobě vlastně ani zábavný není. Nicméně je to mistrovský kus a výtečný příklad toho, jak to ve skutečnosti většinou bývá, když láska vyhasne a vztah přeroste v otevřenou nenávist. Tedy až na ten konec. 75% (05.09.2017)

Myslím si, že jeden z najúprimnejších, najodvážnejších a tiež najlepších filmov Romana Polanskiho. Bitter Moon je nielen otvorenou štúdiou ľudskej sexuality, ale tiež odhaľuje, aké rozdielne putá môžu pojiť mužov so ženami (chladný, ale nekonfliktný vzťah Hugh Grant - K.S. Thomas verzus nebezpečne impulzívny vzťah Peter Coyote - Emmanuelle Seigner); aká tenká je hranica medzi láskou a nenávisťou; a čoho sme schopní v opojení vášňou. Okrem iného aj film, pri ktorom sa vám odkrví mozog... Izolácia postáv na lodi uprostred oceánu to všetko len umocňuje a dotvára stiesňujúcu atmosféru. (23.05.2013)

„Isteže mi chýbala. Ale zároveň som cítil slobodu a budúcnosť mi pripadala sľubná a jasná, plná lákavých obrazov.“ Polański, vyhnanec odvšadiaľ, ktorý od útleho detstva všetko a všetkých strácal, mal v roku 1992 na konte bomby HNUS a ROSEMARY MÁ DIEŤATKO a do HORKÉHO MESIACA dal všetko. Anglický pár cestuje výletným parníkom, kde mu cestu viac znepríjemňuje, než spríjemňuje tajomný Američan na vozíku s francúzskou manželkou (vždy nedocenený Peter Coyote alias Muž s kľúčmi z E.T. – MIMOZEMŠŤANA a 26-ročná Emmanuelle Seigner, ktorú si Polański tri roky pred nakrúcaním vzal a neskôr mu hrala v satanskej detektívke DEVIATA BRÁNA). V spomienkach a rozknísanej kajute sa začína spomínanie na milenecký vzťah, ktorý, ako sa na milencov patrí, nedokázal včas skončiť. Po spaľujúcej vášni, fascinujúco podmaľovanej umelecké múzy podporujúcim do noci vysvieteným Parížom s priľahlými kaviarničkami, mútnou Seinou a domami otrieskanými minulosťou, do vzťahu, založenom len na sexe, prudko a bez ohlásenia vnikli strašidelná rutina, vyčerpávajúci stereotyp a sadizmus. Film je najmä o tom, že ubližujeme tým, ktorých milujeme, že ak sa dvaja milujú, nič im nie je cudzie a že ak vzťah neskončí včas, ide to už iba dole kopcom. Michal Šobr pre českú Cinemu (č. 12 rok 2000 s. 145) napísal: „Je tam (skoro) všetko, čo ste kedy s niekým zažili, opustili a vzápätí znova úpenlivo hľadali – a tiež Paríž, kde vám to pôjde vždy lepšie od ruky, srdca i ostatných relevantných orgánov“. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/mladezi-nepristupne/314-horky-mesiac-100- (15.03.2009)