Jana Eyreová

SPOILER Toto veľmi pekné prevedenie pevne pridŕžajúce sa knižnej predlohy, pripomína divadelnú hru. Je tu však zopár vecí, ktoré by som vytkla - nevadí mi trocha pomalý a zdĺhavý dej, ale prečo sú vypustené scény, ktoré by sme ako fanúšici radi videli (Jana a Rochester po zasnúbení - to mal byť mesiac?) a zachované scény, ktoré vôbec tak potrebné neboli? (zdĺhavé Janino detstvo,..) Veľmi mi chýbalo zopár citátov z knihy, ktoré podľa mňa boli tiež dôležité - A veľké vytknutie z mojej strany pre herečku - Hoci bola rozvážna a láskavá, Jana vôbec nebola vášnivá a bohužiaľ ani šťastná, keď mala byť! Je to veľká škoda, pretože Rochester bol dokonalosť sama, neviem si predstaviť lepšieho herca a lepší výstup.. Ospravedlňte môj zdĺhavý komentár, no Jana je moja najobľúbenejšia kniha :) (15.08.2017)

Těm nejlepším adaptacím literárních skvostů televize a její možnosti sluší a dává jim náležitý a důležitý prostor. Tato adaptace je naprosto zaslouženě legendární. Daltonovo pojetí je strhující a alespoň dle mého se tak trochu stává díky jemu hlavní postavou tohoto zfilmování právě Rochester. To co Dalton propůjčil Rochesterovi už nikdy podle mého nezopakoval v jiné roli. Není to fyzická krása, protože dle mého to byl spíše handicap, který musel překonat než hlavní klad. Timothy Dalton dal Rochesterovi to pravé Brontëovské temné tajemství a neproniknutelnost, které Charlotte zpočátku dává svým hrdinům, dal mu i autorkou žádanou energii, zuřivost, běsnění i pláč a to tak, že to nikdy nepůsobilo přehnaně, působilo a působí to autenticky a sugestivně. Na druhé straně je síla této adaptace, která tkví v nezapomenutelném hlavním hrdinovi, trochu i slabinou, protože strhává pozornost od Jany a ač ta je obsazena dobře a mile, někdy prostě jen čekám, kdy bude Rochester znovu na scéně a někdy je to až nekonečné čekání...:-))). Pomalý tok příběhu by potřeboval více živoucích postav podobných té Rochesterově. Pozdější adaptace ukázaly, že je to možné. Prostě tuto adaptaci miluji a nevzdám se jí kvůli žádné novější, ale novější miluju velmi podobně, ale...stále čekám na zjevení té ultimativní podoby příběhu. (21.10.2007)

Seriál BBC z roku 1983 možná nedisponuje tak krásnou šerosvitovou kamerou, ani temně klasickou hudbou jako nová verze z roku 2011, televizní atmosféra z něj čiší v mnoha ohledech, ale po mém soudu tento seriál nejlépe vystihuje podstatu geniálního (a tudíž "nesmrtelného“) románu Charlotte Brontëové. Postupně vysvětluje a výstižně zobrazuje pomalu sílící pouto mezi nespoutaným, divokým, vášnivým, zatrpklým a životem znechuceným Rochesterem a malou, skromnou, nepříliš pohlednou, trochu upjatou, ale přece tak upřímnou, inteligentní a hrdou Janou. Timothy Dalton je sice až příliš hezký, ale dokáže být tak nepříjemný a protivný, že se stává nejskutečnějším Rochesterem. Seriál nevynechává žádnou z podstatných částí románu, a to jej činí úplným a tolik pravdivým. Nicméně souhlasím s některými dalšími přispěvateli, že Jana Eyrová na svoji ultimátní verzi stále čeká. (15.08.2011)

Snad jen s přihlédnutím k roku vzniku dávám aspoň průměrné tříhvězdičkové hodnocení. Takhle inscenace je už přežilá. Příliš se drží nesnesitelně romantické předlohy a doslovně ji přepisuje. Nedává nic navíc a tak scény, které jsou z dnešního úhlu pohledu směšně už v předloze, jsou ve filmu ještě směšnější. "Nenápadný" převlek za starou cikánku v nezáměrné směšnosti vede. Moc tomu nepřidávají ani herecké výkony, když Zelah Clarke se projevuje hlavně štěněcíma očima, a když jde do tuhého, tak ještě přidá na štěněcovitosti. Timothy Dalton by byl asi dobrý na divadle, ale tam měl také tenhle druh herectví nechat a pro film zkusit něco civilnějšího. ____ Kdepak, série už patří do televizní historie, ne do současnosti. /12. 6. 16./ (12.06.2016)

Chápu sice, že se tahle adaptace líbí těm, kteří nekriticky milují předlohu, protože z ní není vynecháno VŮBEC NIC (sami posuďte, jestli je to spíš klad nebo zápor). Co ale nechápu vůbec, jsou ty nadšené ohlasy na Timothyho Daltona. Coby Rochester totiž tak ukrutně přehrává, že by se měl pro příště řídit Cimrmanovým hereckým desaterem (bod č. 3: Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.). Vím, že i takové desítky let staré televizní inscenace slavných románů mohou mít své kouzlo, ale tahle mě zrovna dvakrát neoslovila. Nemůžu se ubránit srovnání s BBC verzí z roku 1973, která je sice úplně stejně papundeklová a taky tak otrocky věrná, ale díky skvělým představitelům Jany a Rochestera nabízí úplně jiný zážitek. (24.10.2011)