cherita

Svého času jsem to viděla úplně komplet v původním znění a mám na to samé příjemné vzpomínky. Ano, je to zbytečně natahované, místy nehorázně uřvané a s papundeklovými production values. Ale je to natočeno s takovou mírou vtipu a nadsázky, o jaké si třeba mexické telenovely typu Esmeralda můžou nechat jenom zdát. Romantická linka příběhu je dost slabá a ústřední dvojice působí celou dobu spíš jako dobří přátelé než milenci, ale jako situační komedie je to celkem funkční. Všechny postavy jsou natolik afektované a ujeté, že buď vám hned zkraje budou lézt na nervy tak, že to rovnou vzdáte, nebo si je po čase zamilujete a dotáhnete to s nimi až do konce, jako se to stalo mě. Jo a Betty mi přišla mnohem hezčí před tou proměnou než po ní.

Hlavně neudělejte stejnou chybu jako já a nenechte se zmást tím přídomkem komedie. Ve skutečnosti se jedná o jeden z nejdepresivnějších filmů o manželském soužití, jaký jsem kdy viděla. Kam se hrabe Nouzový východ.

Bezpochyby jeden z nejlepších a nejzajímavějších počinů Juraje Herze, o tom žádná. Ale osobně bych byla radši, kdyby postavu Kláry hrála jiná herečka. Obsazení Ivy Janžurové do dvojrole je podle mně samoúčelné a zbytečně na sebe strhává pozornost. Ve scénách, kde jsou obě sestry spolu, jsem ani na chvíli nevěřila tomu, že jde o dvě různé postavy. Pořád jsem viděla jednu herečku, která přeskakuje z jedné role do druhé (v tomhle ohledu pro mně mnohem víc fungoval film Slečna Golem). Janžurová je fantastická coby pokřivená a závistivá Viki, ale do role Kláry - naivní a křehké dívky, která vzbuzuje ve všech mužích okolo sebe ochranitelské pocity - se typově nehodí a ani si s ní moc neví rady, takže ji hraje jako postavu z nějaké Vorlíčkovy komedie. Onen pečlivě vykreslený a čím dál vyhrocenější vztah dvou povahově odlišných sester tím pádem vyznívá trochu do ztracena. /Na celém filmu se mi nejvíce líbily některé zdánlivě nedůležité detaily a drobné dějové odbočky (prohlížení šatstva na půdě, jed podaný psovi, zraněná služka)./ Rozhodně nesouhlasím s uživatelem Oskar, co se týče toho finále: ten konec není pro diváka nepřijatelný z toho důvodu, že by divák s hlavní postavou příliš sympatizoval, ale proto, že příběh samotný je celou dobu nazírán její optikou a tvůrci nás neustále vyzývají, abychom k ní cítili přinejmenším lítost, načež ji oni sami nemilosrdně odmrští jako zápornou postavu, což vůči divákovi není úplně fér.

Snaží se to být českou variací na Svatbu mého nejlepšího přítele, a kdyby se to bývalo povedlo, tak s tím nebudu mít problém, ale ve výsledku je z toho jen takový luxusnější Kameňák. /Ten film má několik zásadních nedostatků. Tak především není téměř vůbec vtipný. Je tam pár momentů (asi tak dva nebo tři), kterým by se teoreticky dalo zasmát, kdyby si s nimi někdo dal tu práci a režijně je trochu ukočíroval, což se stejně nestalo. Jinak tvůrci zřejmě spoléhají na to, že po zbytek filmu postačí jako zdroj humoru konfrontace mezi sympatickou hlavní hrdinkou a její mladší a ve všech ohledech dokonalejší sokyní, ale ani z téhle komediálně vděčné situace se moc vtipu vytěžit nepodařilo./ Film naštěstí není dlouhý, ale když polovinu stopáže zabere expozice, tak je to problém. Takhle se celou první půlku těšíte, až tvůrci svedou hlavní postavy dohromady a konečně začne pořádná sranda. Jenomže když se to stane, děj nemá šanci se ani pořádně rozjet a už je konec (který je mimochodem pěkně odbytý). /Celý film se odehrává v takovém tom luxusním bezčasí, na které se my diváci hrozně rádi díváme, protože nemá vůbec nic společného s naší každodenní realitou. Nikdo (ani matka samoživitelka) tam neřeší finanční potíže, všichni jezdí v bavorácích nebo Mini Cooperech, důchodkyně létají do Indie za duchovním poznáním a všichni tam mají nějaké honosně znějící povolání (lékař na soukromé klinice, klavírní virtuoska)./ Lenku Vlasákovou mám ráda, ale tady ji vizážisti zohyzdili tak, že není pod tím nánosem make-upu a samoopalovacího krému skoro vůbec poznat./ Hudba je strašná. Zní to jako kompilace toho nejhoršího z Rosamundy Pilcherové a dokonale zabíjí veškerý pokus o vtip.

Jestli chceš vidět kozy, pusť si Game of Thrones. Ani nevím, jestli mě ty postavy štvaly více v momentech, kdy jsem se v nich nepříjemně poznávala, nebo tehdy, kdy mi připadaly jako z jiné planety. Palec nahoru za seriál o generaci postižené multitaskingem natočený takovou formou, že při jeho sledování nesmíte ani na sekundu dělat nic jiného.

Hlavně to pořád nesrovnávejte s Četnickými humoreskami. Ty dva seriály nemají vůbec nic společného - ani dobu, ani místo, kde se to odehrává, a už vůbec ne styl vyprávění. Ve skutečnosti jsou Četníci z Luhačovic nápadně podobní dobovým seriálům, jak je mají ve zvyku točit britské televize v čele s BBC. Nic bych za to nedala, že právě tady se Petr Bok inspiroval mnohem spíše než u Moskalykových humoresek. Ještě nejsme u konce, ale zatím se mi to líbí velice.

Alicia Vikander vypadá i v osmadvaceti stále jako by zrovna dostala občanku, takže pokud do tajných služeb nenastoupila jestě v plenkách, tak mám trochu problém jí tu vlivnou ředitelku oddělení CIA věřit. Navíc já chápu, že na její drobnou postavu není snadné sehnat padnoucí oblečení, ale to ji ani v Hollywoodu nedokážou obléct tak, aby to nevypadalo, že zrovna vykradla mámin šatník? K filmu samotnému asi tak, že míchá ingredience předchozích úspěšných dílů tak důkladně, až z toho vznikla dokonalá šlichta. Klíčovým problémem bude asi scénář, který je mnohem hloupější a mnohem méně zajímavý než jeho předchůdci, a který úplně rezignoval na takové ty typické bournovské momenty, kdy hlavní hrdina vždycky pomocí nějaké chytré finty převezl celou CIA. Ponechává si jen efektní bojové scény a honičky v autech (ta závěrečná jako by z oka vypadla té z Bournova mýtu).

Zase stejný problém jako u Disneyho Tangled: vyhoďte ty písničky a bude to perfektní film i pro dospělé. Kromě Let it Go si stejně nikdo žádnou píseň pamatovat nebude a vyřešila by se tím i ta na pohádku dost přestřelená délka.

Kate Beckinsale si svou roli očividně užívá. Ani se jí nedivím. Lady Susan je opravdu neodolatelná mrcha, kterou by si s chutí střihla každá herečka. Jako hlavní postava filmu má ale ten problém, že za celou dobu neprojde žádným vývojem a ani na okamžik nezapochybuje o správnosti svého jednání. Divák se tak může jejími intrikami povrchně bavit, ale ne se s ní sžít, což činí celý film poněkud chladným. Obzvlášť když není kolem žádná jiná postava, se kterou by se dalo sympatizovat (všichni z toho nakonec vyjdou jako naprostí hlupáci). Dovedu si představit, že v předloze to mohlo fungovat lépe (nečetla jsem), ale film vyžaduje trochu odlišný přístup. Kostýmy a výprava jsou samozřejmě skvělé.

Mám s tím stejný problém jako s Ritchieho Sherlockem – je fajn, že se to vůbec nebere vážně, má to sympatický herecký cast, mezi kterým to jiskří, má to hlášky a situace, které by teoreticky měly být vtipné, je to správně stylově retro... a přesto to na mě bůhvíproč nefunguje. Podle všech předpokladů bych z toho filmu měla být nadšená, ale on mě celou dobu jenom tak mírně zajímal. Nechápu to. Možná, že Guy Ritchie nemá na rozdíl od Matthew Vaughna cit pro timing, nebo neumí tak dobře vést herce, nebo já nevím... Zkrátka to do sebe nezapadne tak, jak by mělo. Je to škoda, protože člověk pak má spoustu času zabývat se logickými lapsy, a to u takového filmu nikdy není dobře. Každopádně oceňuju, že je to audiovizuálně nápadité, a jméno Daniel Pemberton si musím pro příští léta zapamatovat.