Nájemník

Jakkoliv již první scény předznamenávají závěr filmu, průběh troskotání, odvěce nevyzpytatelný a neopakovatelný, se odehrává po svém, bez ohledu k očekávání. V zásadě tak skličuje nejvíc jen ten strach propadnout mimo určenou siluetu předešlého sebevraha. Hrdinův pád se ale rozpíná vně domu i dvorku, postihuje celé město, ba celý svět a jeho viditelná smrt vychyluje z její osy i samu planetu. Šílenství se jeví jen jako svatá záchrana před všeobecným bláznovstvím. Když odcizení, které vraždí, získá lidské rysy, pak jakýkoliv projev bezohlednosti nebo ledabylosti vtělí tuto vražednou moc a kolem člověka povstávají jen jeho kati. Hrdinovo troskotání se ale nevypráví ani alegoricky ani věcně, tělesně, smyslově, prostě se odbývá, ve spěchu a sebevražedně, a snímek to poznamenává. Jako by se stále ohlížel kamsi jinam. Poslední krok je ale přesný. A spolu s ním vykročí i ti, kteří to nejméně čekali… (23.06.2018)

Nájomník od Polanského je prvotriedny thriller, spracovaný s množstvom napätia. Každý detail sa zdá byť súčasťou nejakého dôvodu, aj keď dej nám dáva zmysel len zriedkavo, strach z neistoty výborne dokresľuje celkovú pointu príbehu. Úžašne napätý, intenzívny klaustrofobický film, sa pomaly stupňuje a vytvára nám tak psychický teror z niečoho strašného. Polanskeho najvýznamnejší film a veľmi pôsobivý, ktorý si zaslúži veľký obdiv. (30.05.2010)

Jo jo, někdy to má nesporné výhody, když člověk bydlí v rodinném domě, pokud možno v přízemi... Pan Polanski mě překvapil tím, jak zvládnul nejen režírovat, ale zároveň i zahrát hlavní roli. Na plátně je prakticky celý film a jde mu to skvěle. Dokonce i ten mejkap mu seknul. Jinak tématu "Byt a jeho vliv na obyvatele" se pan režisér věnoval i ve svých předchozích neméně povedených filmech Hnus a Rosemary má děťátko. (18.11.2010)

Roman Polanski zde předvedl, že umí nejenom skvěle režírovat, ale i herecky na svých bedrech utáhne celý film. Nájemník je ukázkovým příkladem psychologického thrilleru s hororovými prvky a honosí se opravdu pořádnou paranoidní atmosférou. Ne že bych při sledování strachy nedýchal, ale rozhodně jsem se nenudil. 85% (30.06.2008)

Tehdá v roce 1976 bylo nahlížení na filmy určitě odlišné, a tak je dost možné, že byl Nájemník řadou fanoušků oslavován jako druhé "Okno do dvora", bohužel dnes, s odstupem času, vidím mezi horrory Hitchcocka a Polanského propastný rozdíl. Nájemník (podobně jako Rosemary má děťátko) se mi jeví příliš rozvleklý, dobrou 3/4 filmu sledujeme jen potácení se hlavní postavy od jednoho podivného souseda k druhému - on příliš zdvořilý a lidé kolem něj příliš otravní - nezajímavá nuda, nemohu to nazvat jinak, protože děj mi skutečně nic víc nenabízí. Menší satisfakce přichází v poslední čtvrtině, kdy nájemníkova paranoia začíná gradovat, atmosféra konečně nabírá určitý tvar a diváci si mohou aspoň klást otázky, čemu věřit... 5/10 (06.09.2011)