Pianista

Nesmírně silný zážitek. Divák tu není masírován režisérem, jako v případě Spielbergova Seznamu, ale doslova semlet událostmi samotnými, syrovostí bez výraznějších příkras a stylizace. Wladyslaw Szpilman prochází hrůznými událostmi jako tichý svědek, který nemá možnost ovlivnit cokoli kromě zachování vlastní existence. Nemá čas (a divák s ním) příliš se utápět ve vlastním žalu, když se náhodou vyhne osudu většiny ostatních a své rodiny, tiše sedí v zamčeném bytě pohroužen do sebe. Většina filmu působí velmi studeně, bez patetického vyjadřování emocí a ždímání divákových slz (všichni víte, na který film mířím :)), o to působí věrohodněji a účinněji. Polanski měl na tomto filmu příliš osobní zájem, než aby se podřizoval obvyklým podbízivým postupům komerční kinematografie, tomu říkám umělecká integrita. Herci jsou rovněž skvělí, oskar Adriena Brodyho naprosto zasloužený, výprava i kamera nezapomenutelné. Vynikající film. (31.08.2006)

Opravdu si cením toho, že Roman Polanski si svůj filmový sen splnil, ale přes jednu skutečnost jsem se bohužel nedokázal překousnout. Pianistu považuji za bytostně polský film, který je se svojí zemí spojen historií, režisérem a v podstatě celým obsazením, a právě proto jsem se nesmířil s faktem, že celý film je v anglickém znění (Polština tam podle IMDB vůbec nefiguruje!). Ne, že bych byl zastáncem neorealistické linie filmů, ale díky tomu se ze mě stal jenom nezainteresovaný divák, který z povzdálí přihlíží jedné tragédii. Pianista mě nedokázal vtáhnout do svých problémů, světa ani své duše. A to vzhledem k vypiplanosti celého filmu je velká škoda. (06.01.2008)

První polovina pro mě byla sugestivnějším a silnějším zážitkem, než Schindlerův seznam. Zatímco ve Spielbergrově díle události sledujeme z pozice Němce, u Pianisty je to pohled Žida, možná právě proto je to pro diváka nepříjemnější a intenzivnější. I pozdější Szpilmanovo skrývání a neustálé přemísťování a strádání nepůsobí rozvlekle, hlavně díky scénám jako například tichá hra na piano. Nehledě na absolutně famózní výkon Adriena Brodyho, jehož Oskar je rozhodně zasloužený, a já mu věřila každé gesto a každý pohled. Po něm snad stojí za zmínku ještě můj oblíbenec Thomas Kretschmann, který i na malém prostoru dokázal stvárnit věrohodnou postavu a zapsat se do paměti (taky hlavně proto, že to byl mezi německými vojáky jediný "dobrák"). Navíc je celý film proložen Chopinem. Jenže pak přišel konec, který působí vedle zbytku filmu přinejmenším dost suše, představovala jsem si něco jako scénu osvobození z Shawshanku a ono to tady jen tak nějak vyšumělo do ztracena. Velká škoda. Takhle "jen" 80% (08.04.2011)

Další zdařilá výpověď o otřesných zločinech nacismu. Adrien Brody je v roli opravdu přesvědčivý a hlavně díky němu funguje konečná část filmu, kde se vůbec nemluví a on se jen skrývá před nácky. Přišlo mi to chvílema jak variace na Trosečníka akorát v nacistickém Polsku. Hrůzy jsou tu zachyceny dostatečně, ale v ostatních filmech o druhé světové válce vždycky přišla taková ta katarze z osvobození na konci, a ta v Pianistovi moc nevyzněla. Jsou i lepší filmy o tomto tématu, ale tenhle taky není špatný. (24.02.2008)

Nacisti Romanu Polanskemu velmi tragicky zasáhli do života. Obávám se však, že slovo tragédie není přesný výraz na vyvraždění rodiny. Bohužel nenacházím však žádné jiné slovo. Nenachazím ani žádné slovo k obsahu filmu a proč bych taky měl nacházet slova, když mluvili mé oči jejíchž náplní se na 150minut stali slzy. Slzy, jako vyjádření obrovského nepochopení nad činy odporných a hnusných nacistických zvěrstev na druhých lidech. (26.02.2007)