Hodina vlků

Druhé zhlédnutí je podle mě naprosto nutné! Zvyšuji na 4****. Původní komentář: Je zajímavé sledovat komentáře k Hodině vlků, které se zde vyskytují. Jsou tu pouhopouhé dva proudy : jedni, kterým se film opravdu moc líbil a dávají mu 4 nebo 5 hvězdiček v závislosti na tom, jestli jsou schopni přimhouřit oko nad menšími nedostatky, nebo ne. Pak je tu druhý proud, který dává dvě hvězdičky. Tito lidé film nechápou a je jim protivné, že tu má tak vysoké hodnocení, když je to taková podivnost a přísahali by, že je to jen proto, že to točil slavný režisér Bergman. Já osobně jsem někde urostřed, ale víc se kloním k první skupině ačkoliv se skutečně zdá, že tento film má neuvěřitelně přehnaně vysoké hodnocení. Jednotlivé kvalitní prvky filmu neupírám : tolikrát zmiňovaná kamera Svena Nykvista je dozajista perfektní. Herecké umění Liv Ullmannové, respektive Maxe von Sydowa taktéž, stejně jako režie. Ale popravdě : rozuměli jste tomu příběhu? Rozuměli jste mu pořádně, beze zbytku? Také jsem pochopil, že malíře trápěj běsy..že manželka se k němu přimkne tak, že Je také spatří. Ale dokázal by ten film někdo analyzovat? Rozebrat ho pořádně? Scénu po scéně? Najít tam a vysvětlit smysl jednotlivých motivů, záběru, dialogů? To snad ani sám Bergman :) Celkově to pro mě bylo zklamání. Neočekával jsem hektolitry krve, ačkoliv jsem si tento film sehnal pouze z důvodu, abych viděl Bergmanův jediný horor a některé scény mě příjemně překvapily svou..tradičností : vydloublé bulvy plovoucí ve víně, sundavání si tváře... Ale ten příběh byl prostě v mnoha momentech moc nepochopitelný. (12.06.2008)

Hodina vlků - čas mezi 4. a 5. hodinou ranní v prvním dnu každé fáze Měsíce - je dobou, kdy se nejvíce lidí rodí a nejvíce jich umírá. Laskaví a přátelští démoni odhalí svoji pravou tvář, strhnou masky a zjeví se ve své skutečné kráse. Hrůzy, děs a noční můry ovládnou lidskou mysl, která se jim jen stěží ubrání. Johan stále více propadá temnotě pronásledován vlky toužícími po jeho krvi, anebo snad raději po jeho duši. Alma je silnou ženou, bojovnicí, ale ani ona nedokáže nakonec svému muži pomoci. Nedokáže ho zachránit. Havraní křídla, zobák od krve, smrt a samota. Měl jsem obavy, ale nadčasový snímek zůstává nadále uhrančivý. Jako by měl v sobě kus Kafky, něco z gotických hororů, střípky z pláten surrealistů. Hranice je překročena, zrcadlo rozbito. Leč otázkou zůstává, co nyní střepy odráží... (23.10.2018)

No asi byla chyba cekat netradicni vlkodlaci horor a ridit se jen zarazenim filmu a nazvem. Nicmene prekous bych, ze to je jednak hororovy drama, kde je kladenej duraz na to drama a ze to nema s vlkama nic spolecnyho, ale jde o postupny sileni malire. Co uz ale neprekousnu, ze to je ta nejnudnejsi sracka, jakou jsem za posledni mesice videl, dej je o nicem a zaroven zmatenej a i kdyz to ma jen 80 minut, tahne se to, jak kdyby mel tri hodiny a po jehoz skouknuti jsem byl tak vysilenej, ze jsem mel problem se zvednout a vypnout televizi. Proste intousska nekoukatelna sracka, kde nedavam odpad jen kuli docela solidnim hercum. (21.12.2010)

Bohužel musím konstatovat, že ze všech snímků, které jsem od režiséra viděl, mi přišel tento nejslabší. Už začátek s promluvou k divákům a nastíněním natáčení mi nesedl. Stejně tak mi vadilo (a to hodně) neobjasnění faktu, že žena může vidět a slyšet to, co její muž (ehm, argument, že lidé, kteří jsou spolu dlouho duševně „prorostou“ už snad ani vágnější a naivnější být nemohl). Pak i ty odkazy na spisovatele či postavy z romantismu šly (díky mé neznalosti) úplně mimo mě. Co fungovalo, byla alespoň trochu popracovaná psychologie postav (i když oproti jiným režisérovým snímkům to byla docela slabota) a pak hororový nádech jako takový, který si dokázal uchovat určité kouzlo (stejně jako to tajemno kolem, než mi došlo, že ho nelze ani trochu rozkrýt). No, jednou to asi přijít muselo, každopádně poprvé budu muset jít u Bergmana pod 4*, Hodina vlků mi vychází na pouhý průměr. (14.03.2014)

Skoro všetky Bergmanove filmy som videl približne v rovnakom období, a toto je film, z ktorého si pamätám najmenej. Zrejme je to neuchopitelnosťou deja, a ide skôr o film, ktorý si tvorca natočil viac pre seba ako pre diváka. Ale mám chuť si ho ešte niekedy pozrieť. Hodnotenie je veľmi relatívne. Videl som znova a musím zopakovať, že tento film je sebestredným umením. Nie je to ale vôbec kritika, iba fakt a upozornenie pre divákov, túžiacich po silných emóciách a katarzii, Vargtimmen je úplne iný typ umenia. (09.08.2009)