Koně se také střílejí

Nemám príliš rád filmy, ktorých názvy majú s filmom iba málo spoločné, ale hlavná vec, že ten názov zaznie niekde pred koncom ako krik do ticha. A divím sa aj tomuto vysokému hodnoteniu, ktoré asi súvisí s tým, že na režisérkej stoličke sedelo známe meno. Paralela so životom, s dobou, a tak podobne je zjavná. Aj herecké výkony sú v poriadku. Škoda však, že postavy sa chovajú tak stupídne, až sú nesympatické. Každá jedna z nich. A filmové posolstvo, či už je depresívne alebo nie, ma neoslovilo...nikto nemá právo zobrať život, cudzí či vlastný. (16.12.2018)

Od Sydney Pollacka ako režiséra, herca, producenta som už videl všeličo, ale niečo takto pesimistické, depresívne a bezvýchodiskové teda ešte rozhodne nie. Je len veľmi málo filmov, po ktorých by som sa cítil tak neskutočne zle. Toto som veru nečakal, vedel som, že idem do niečoho silného a emotívne vyhraneného, ale že to bude až v takejto miere, to ma veru nenapadlo ani len vo sne. Pollack tu rozoberá nielen témy ako sú túžba po peniazoch, sláve... a to najmä v časoch, keď je peňazí ešte menej ako inokedy (hospodárska kríza), ale aj také témy, ktoré priamo súvisia so životom ako takým, v tomto svete plnom pretvárky, bezcitnosti a bezohľadnosti. Ľudia sú v honbe za bohatstvom a slávou schopní všetkého, v tomto prípade či už ako účastníci tanečného maratónu alebo ako jeho usporiadatelia. Vývoj postáv a zmenu charakterov od nevinných začiatkov až do absolútne šialeného maxima pokrivenosti tu Pollack zvládol majstrovsky a šokujúco presne. A to je dôvod na ešte väčší smútok a depresiu. To všetko tu je zastúpené v doprovode postupne ale neúprosne sa zhusťujúcej atmosféry, ktorá ku koncu už nemilosrdne tlačí na srdce diváka. Aspoň na to moje určite. Posledná veta filmu je zároveň i jeho názov, a ten do celkovej pointy nielenže krásne zapadá, ale svojou jednoduchosťou, no zároveň i priamočiarou nekompromisnosťou s veľkým myšlienkovým presahom, ma v náväznosti na filmový odkaz totálne duševne prevalcoval. Jedno je isté, nad filmom budem ešte veľmi dlho premýšľať. Odporúčam divákom, ktorí vo filme vyhľadávajú predovšetkým duševný pokrm a nevadí im obrovská dávka pesimizmu a depresie. (17.03.2016)

Fyzickou únavu z protagonistů filmu na diváka lze přenést asi jen stěží, ale tu psychickou stránku vyčerpání jsem poměrně brzy začal pociťovat i já. Tak depresivně nechutné podobenství konzumní společnosti aby jeden pohledal... Tam, kde to ještě prvních 10 minut vypadá na nevinnou taneční soutěž, tam se brzy rozpoutává emoční peklo plné deprese a zhnusení. Sydney Pollack vytasil geniální nápad ohledně pojetí snímku, který se z valné části odehrává během akce na tanečním parketu, často za doprovodu živého orchestru a rozesmátého konferenciéra, ale pocitově spíše než zábavu připomíná hrůzostrašný, bezvýchodiskový horor. Opravdu je ale tolik bezvýchodiskový i samotný život, který má podobenství odrážet? No přiznám se, že jsem alespoň v koutku duše doufal v nějaký drobný záblesk optimismu, třeba v podobě dobrovolného vystoupení ze soutěže ze strany jedné z dvojic, která by dokázala oproti ostatním najít uspokojení i bez peněz a nevidět pouze dvě východiska soutěžit až do vyčerpání nebo spáchat tu sebevraždu předčasně. Závěr mě rozdrtil a ani po vyslovení poslední symbolické věty jsem si neoddechl. Už ten film asi nebudu chtít znovu vidět, nakolik jsem si i k postavám nacházel jen stěží nějaký hlubší vztah. Celé dílo je na můj vkus příliš jednostranně pesimistické. To ale rozhodně nic nemění na vysokých kvalitách tohoto filmu, který zdobí nezapomenutelné herecké výkony v popředí s Jane Fondovou a v němž lze z dnešního pohledu vnímat i nadčasovou paralelu praktik různých obskurních reality-show. 85% (20.11.2020)

Po prečítaní predlohy od Jamesa McCoya som si uvedomil, aké muselo byť ťažké previesť ju do filmovej podoby. Keď som film videl pred viac ako 30 rokmi bol som nadšený. Dnes ho uviedla ČT2 a môžem potvrdiť, že ide o výnimočný film, s výnimočnými hereckými výkonmi a nezabudnuteľnými scénami. Len to moje pôvodné nadšenie sa kdesi vytratilo. (08.06.2010)

"Somebody screamed." "That was you, Alice". Nechápu, jak jsem mohl tak dlouho chodit po matičce Zemi, koukat na tuny brakových takyfilmů a nikdy nezakopnout o tenhle skvost. Pomalý, dlouhý rozjezd se postupně zahušťuje scénami, u kterých se tají dech a klesá čelist. Oba závody, hysterický záchvat ve sprše, nelineární dějové vsuvky a závěrečné rozuzlení stačí na to, aby se toto dílo okamžitě vyhouplo do klubu mých oblíbenců. Hluboký, nápaditý, nekompromisní a inteligentní. Opět věřím v magii a sílu filmu. (30.10.2011)