Tootsie

Převlekové komedie bývají bohužel většinou zcela postaveny na výkonu jediného herce. Tootsie je naštěstí výjimkou, protože vedle famózního Dustina Hoffmana je ještě několik výborných herců, celé je to postavené na scénáři, který má hlavu a patu, a bezchybně realizováno. Navíc je zápletka chytře využita k ironizování docela vážných problémů. A ve výsledku je to hlavně skvělá zábava. (05.02.2011)

Ho Ho Ho Dustin je veliký herec, ale tohle je moc. Mě se film absolutně nezamlouval. Americká zbrklost ve střeštěných nápadech mě pomalu ani nenechala film dokoukat. Přišlo mi to nudné a blbé. Kdyby Huffman ve filmu nezneužil postavení toho, že je žena nevím čemu bych se smál. Tady je lepší. (29.12.2006)

Musíme upřímně konstatovat, že přes nesporné kvality má film hned několik vlažných momentů, spoustu hluchých míst i patosu. Na druhou stranu se na necelé dvě hodiny ocitneme mezi dokonalým hereckým obsazením, které z úst za dohledu znamenitého režiséra vypouští uchu lahodící dialogy. Tootsie tak rozhodně není komedií, u které by se divák popadal za břicho nebo se nachytal u zasněného výrazu, svou dobrosrdečností a čistotou však leccos dokáže napravit. Zoufalý newyorský herec mi v reálnějším pojetí nicméně neseděl tak, jako crazy rovina u kolegy Chrise Columbuse, který se svým „tátou v sukni“ moc dobře věděl, kdy sáhnout po sentimentu, jak pracovat s timingem a kdy zase ubrat. (23.04.2013)

„To je cvokárna a ne špitál..“ Do ženské role v pitomé soap opeře je přes hromadu uchazeček nakonec obsazen převlečený muž a aby byla řádně nastolena genderová rovnováha, všichni muži jsou tu samolibí, ulhaní a nebo chlípní (někteří jsou i kombinací toho všeho). Záměna mužské a ženské identity pak vede k situacím, kdy Tootsie musí odrážet heterosexuální útoky (fakticky homosexuální) a naopak se krotit při útocích svých, aby nevypadaly jako lesbické. Hned jsem si vzpomněl na rady Černé zmije nadporučíku Georgeovi, jenž si získal oblibu mužského publika a především generála Melchetta při vystupování na estrádách jakožto Grandiózní Georgina: 1.) Nikdy, opakuji nikdy, nesmíš sundat paruku, 2.) nikdy nic neříkej a za 3.) a to je to nejdůležitější - nenech se opít a nenech ho, aby tě na verandě ojel.. Toť Pollackův úsměvný, lehce romantický pohled na politiku rovné šance, za kterým stojí scénárista seriálu M.A.S.H. Larry Gelbart. Nutno podotknout, že takové filmy se už příliš netočí a vlastně ani nenosí. Nyní se s laciností, vulgaritou a chlupatými varlaty pod sukní už nikdo nepárá a rojí se nám tu různí varietní travestité jako třeba bratři Wayansové, Marťa Lawrence či Amy Schumer. I když...ta poslední jmenovaná bude nejspíš žena.. (10.02.2017)

Travesti jako životní filozofie v odzbrojujícím podání rozdvojeného Dustina Hoffmana. Jako neúspěšný herec si zkrátka nemůžete moc vybírat. Ono, když to jinak nejde, dáte asi vždycky přednost lodičkám a paruce než kolonce v registru na úřadu práce. Hoffman si tu zahrál možná tak trochu sám sebe, kdyby totiž jako čerstvý třicátník nedostal hlavní roli v Absolventovi, kdo ví, jestli by pod tunou make-upu časem neskončil třeba v Nemocnici Chicago Hope...:-) (18.05.2007)