Dívka s perlou

Vizualni stranka filmu je opravdu krasna, ale zaroven je to taky to jedine, co se da celou hodinu a pul obdivovat. Jeden malebny obraz strida druhy, ale dej je strasne prazdny, nezacina ani nekonci. Film je postaveny na praci kamery, ktera se vyziva v minimalisticky komponovanych dobovych exterierech s fetisistickymi detailnimi zabery uzoufane tvare Scarlett Johansson. Vsechny herecke vykony jsou suche a nicnerikajici - vcetne hlavni hrdinky - a scenar je natolik o nicem, ze i sebelepsi herec by nemel sanci se na filmu pricinit vlastni mimickou kreaci a pozdvihnout ho vys (viz Anglie). I pres tohle vsechno se na Divku s perlou moc hezky kouka, i kdyz ten film nema NIC, co by v cloveku vyvolavalo nejake zavratne emoce, je to mila oddychovka. Krasne natocena nuda od zacatku az do konce. (26.08.2004)

Ona nejenže „Dívka s perlou“ nechce být životopisným snímkem s postavami a dějem, ale nejde jí ani o tu malbu z názvu a snad ani o nádherně komponované záběry jako takové. Jde o to, co je jakoby „za nimi“ a co má v sobě každá dobrá malba – dojem neuchopitelnosti a přesahu, to do čeho nelze proniknout a obsáhnout, co je sice tajemné a nehybné, ale má svůj vlastní prostor, v kterém malba žije a hýbá se nezávisle na okolním světě (ahoj, Harry Pottere). Oproti pojetí častém v životopisných filmech je v „Dívce“ umění nadřazeno skutečnosti tím způsobem, že malba tu není jen jejím odrazem, ale zachycuje to, co by se ve všedním světě buď neodehrálo, nebo zdaleka ne s takovou krásou a intenzitou; míšení umění a skutečnosti v podobě očekávaného milostného vztahu Vermeera a Griet by tedy bylo nežádoucí, neboť přílišným a osobním kontaktem by obraz zevšedněl, zšedl a zprostnul (jak je vidět na Vermeerově ženě). Ty ze záběrů, jež jako by kompozicí, hloubkou a propracovaností popředí a pozadí kopírovaly Vermeerovy obrazy, jsou dvojího druhu – buď v nich herci na dlouhé vteřiny strnou a vytvoří tak něco, co se i díky nasvícení od skutečné malby liší jen málo, nebo naopak pohybem uvnitř záběru vzniká dojem, že jsme pronikli do malovaného díla a jsme součástí jeho vnitřního rytmu. Tak jako tak, 2/3 záběrů bych si nechala z fleku namalovat a pověsit na stěnu. Zájemci ochotni se tomu věnovat nechť se mi směle hlásí. (15.08.2008)

Vizuálně lahodný film, který je spíše než fiktivním příběhem o vzniku jednoho obrazu, na film zachyceným portrétem mladé, oduševnělé protestantky a světa, ve kterém žila. Krása a umění, peníze a moc, hrdost a stud - to je jen pár z témat, nad kterými se můžete během pomalu plynoucího vyprávění a dlouhých, pečlivě komponovaných záběrů zamýšlet. Velice otevřený konec vás k tomu rozhodně bude inspirovat po projekci. 80% P.S.: Kratičká scéna, ve které si Scarlett Johansson sundá šátek a (poprvé a naposled) rozpustí své dlouhé rusé vlasy je rozhodně jedna z nejsmyslnějších, kterou jsem kdy na plátně viděl. (16.03.2015)

Pokud toužíte vidět zase jednou výtvarnou lahůdku, a film Vám, jako mě, v kinech unikl či jste jeho vznik vůbec nezaznamenali, pak rozhodně doporučuji .Mistrná kamera snímku ve vás vyvolá pocit, že si, z bezprostřední blízkosti, prohlížíte malířovy obrazy. Film není nijak nabitý dějem, ale o to tvůrcům snímku nešlo. Ve filmu jde především o atmosféru malířova světa. Film je tedy sérií obrazů, kde se jednotlivé záběry výtvarným laděním zcela přizpůsobují barevnosti a legendárnímu světlu Vermeerových obrazů, takže jakoby  tyto skvosty světového uměleckého pokladu před vámi na plátně přímo ožily. Pro záměrně pomalý rytmus filmu máte navíc možnost si tyto obrazy přímo vychutnat. Tedy žádný divoký střih krátkých záběrů zde nenajdete.   Film Dívka s perlou byl nominován v roce 2003 na tři Oskary, a to za kameru, kostýmy a výpravu. Nevím proč film nakonec nedosáhl ani na jedno ocenění. Zřejmě byla toho roku příliš velká konkurence. (01.05.2020)

31. 5. 2008: Nádherné, snové, ale pořád mi tam něco chybělo. Sen zkrátka nikdy nezobrazíte skutečností. Sny je lepší snít. 30. 8. 2016: Ale když se tak nad tím zamyslím, tak se Dívka s perlou postupem času stala jedním z mála "životopisných" nebo "based on a true story" filmů, které opravdu respektuji, kde mi veškerá režijní rozhodnutí přijdou správná a nevyhnutelná a kde se ve výsledku doopravdy daří to, co bylo zamýšleno. Včetně závěrečného adorujícího pohledu na skutečný obraz. Kde se vzývá bytnost (skvělé slovo, bytnost) a nikoliv recitace faktů. (31.05.2008)