Dívka s perlou

Dívka s perlou je jeden z největších thrillerů, které jsem kdy viděla (pokud si dobře vykládám ono záhadné anglické slovíčko). A proč tedy thrill na plné čáře - totiž ono tohle dílko dráží svojí imaginací, nevyřčeným cosi, co se vám hezky převaluje v žaludku a co buší v hrudníku ostošest. Co pohltí vaše smysly, ač to není barevná kašírovaná smršť v rychlosti zaplácnuvší vaše receptory. Na diváka je upředena smyčka v podobě vnitřního napětí umělce a jeho modelu, umělce a jeho múzy a koneckonců i všeho toho nevyřčeného kolem. Ano minimalismus slov - to je motto filmu, což by se zajisté stalo zkázou ve chvíli, kdy by měl špatné obsazení. Což nemá, protože všichni zúčastnění hrají své party opravdu výtečně. Ještě nikdy mě nedostal film, jehož předmětem je obraz a kde vlastně hraje i hlavní roli, který je navíc tak rafinovaně natočen (obzvlášť musím zdůraznit výtečné hříčky se světlem a kamerou), že mě udržel od počátku do konce přilepenou u obrazovky. (03.05.2005)

Natočeno podle fiktivního historického románu z roku 1999. Překvapivě se nejedná o umělecký portrét, ale pozornost je směřována k modelce slavného obrazu. Ostatně o malíři samotném se dochovalo méně známých faktů než o jeho rodině či mecenáších. Ví se např. že Vermeer často používal pro své kompozice kameru obskuru, (dírkovou komoru), což byl předchůdce fotoaparátu a oblíbená pomůcka barokních malířů. Tvůrci do filmu zakomponovali tyto známá fakta stejně jako fantazii romanopisce a vznikl přesvědčivý mix. Story ale není nosnou sílou, tím je vizuální stránka filmu. Detailní mizanscéna a kamera filmující fotografické obrazy spoluvytváří výbornou atmosféru. Výpravný film s decentním příběhem a do hl. rolí opticky padnoucí Scarlett Johansson a Colin Firth. Postava Scarlett v turbanu a s perlou jako kdyby ožila a vystoupila z Vermeerova obrazu, magické...baroko. Produkce: UK Film Council (04.04.2018)

Tento film nebol láska na prvý pohľad, zato však vyvoláva trvalý obdiv. Prvoradé je vnímanie svetla. Ak si uvedomíte, aké je svetlo kľúčové pre tvorbu maliara a že mnohí európski maliari odišli v snahe nájsť dokonalé svetlo do Maroka, iných krajín severnej Afriky či exotického sveta, pochopíte. Holandské interiéry 17. storočia poskytovali akési zvláštne svetlo, ktoré my dnes dokonale vidíme práve na obrazoch tej doby. Každá druhá scéna tohto filmu je štylizovaná tak, že by vydala na samostatné plátno. (13.01.2023)

Malíř a jeho můza v love story, která se nestala. Jan Vermeer je pro děj stejně nedůležitý jako Goya ve Formanových Goyových přízracích a o jeho osobnosti se nedozvíme skoro nic. Ve skutečnosti je to velmi ženský film, protože především ženské postavy tu tvoří jakýsi děj (samotná Griet, Vermeerova manželka a její matka... a jeden zlomyslný spratek). Vizuálně se jedná o vytříbený film, ale neuvidíme nic, co by přesáhlo rámec dražší televizní inscenace. Body dolů srážím i za to, že zápletka u Dívky s perlou zkrátka neexistuje. (22.02.2010)

Ona nejenže „Dívka s perlou“ nechce být životopisným snímkem s postavami a dějem, ale nejde jí ani o tu malbu z názvu a snad ani o nádherně komponované záběry jako takové. Jde o to, co je jakoby „za nimi“ a co má v sobě každá dobrá malba – dojem neuchopitelnosti a přesahu, to do čeho nelze proniknout a obsáhnout, co je sice tajemné a nehybné, ale má svůj vlastní prostor, v kterém malba žije a hýbá se nezávisle na okolním světě (ahoj, Harry Pottere). Oproti pojetí častém v životopisných filmech je v „Dívce“ umění nadřazeno skutečnosti tím způsobem, že malba tu není jen jejím odrazem, ale zachycuje to, co by se ve všedním světě buď neodehrálo, nebo zdaleka ne s takovou krásou a intenzitou; míšení umění a skutečnosti v podobě očekávaného milostného vztahu Vermeera a Griet by tedy bylo nežádoucí, neboť přílišným a osobním kontaktem by obraz zevšedněl, zšedl a zprostnul (jak je vidět na Vermeerově ženě). Ty ze záběrů, jež jako by kompozicí, hloubkou a propracovaností popředí a pozadí kopírovaly Vermeerovy obrazy, jsou dvojího druhu – buď v nich herci na dlouhé vteřiny strnou a vytvoří tak něco, co se i díky nasvícení od skutečné malby liší jen málo, nebo naopak pohybem uvnitř záběru vzniká dojem, že jsme pronikli do malovaného díla a jsme součástí jeho vnitřního rytmu. Tak jako tak, 2/3 záběrů bych si nechala z fleku namalovat a pověsit na stěnu. Zájemci ochotni se tomu věnovat nechť se mi směle hlásí. (15.08.2008)