Laurel a Hardy zdědili ostrov

Film svojho času dávali v kinách socialistického Česko-Slovenska. Pamätám si ho veľmi dobre. Ide totiž o môj prvý film v kine. Nie úplne prvý, ale prvý ktorý si dodnes pamätám. Bol som naň zobratý mamičkinou známou Renátou. A ona pribrala svojho vtedajšieho frajera, neskoršieho manžela. Film som s nadšením sledoval asi dvadsať minút. Potom sa dostavila pekelná nuda. Ale ani tá netrvala dlho, pretože s úžasom šesťročného decka som pozoroval, čo všetko dokážu urobiť Renáta s frajerom, sediaci vedľa mňa. Domnievali sa zrejme, že ja, malý fafrnok, som dostatočne zaujatý filmom. "Výborná groteska", tak vraveli pred filmom. A ozaj - dlho som sa tak nepobavil. Lenže nie na filme, ten bol väčšinou o ničom. (10.12.2015)

Chtěl jsem dát více, ale za tu babu, co nenápadně přibyla v ději, a dodrbala zbytek filmu dávám méně. Ona ta první část byla dobrá. L & H si dokonce dovolili pár starých a osvědčených žertíků, ovšem pak se to zvrhne v klasickou okecávačku a je po filmu. Poněkud smutné rozloučení s mistry humoru. (05.12.2016)

Nic moc teda. Nevím, jestli mám tu stále stejnou mimiku a stále stejné vtipy oceňovat nebo spíš litovat toho, že se ve své komice neposunuli dál. Film je silně poplatný poválečnému období v Evropě, kdy se stíraly třídní rozdíly a budovalo se, až se divím, že tam nezakomponovali nějakou tu budovatelskou píseň. Točit to u nás, tak tam natuty je. (15.09.2018)

Je s obdivem, že staří pánové se pokusili... Ovšem to co s mladým elánem, posléze s vypracovanou a léty ověřenou brilancí, rozesmávalo, je pojednou trapné, smutné a dá se říci i dojemné. V závěru filmu tradičně kňučící Stan není ani vtipný, ani politování hodný, nýbrž jeho chování vzbuzuje výsměch a otázku, má to ten děda zapotřebí? Inu, tento film je šlápnutím vedle, i velcí komici mohou dělat velké chyby. Přesto se domnívám, že potenciál zde byl, jen by jej museli zužitkovat Stan a Olie o dvacet let a více mladší. (21.12.2009)

Poslední společný snímek Laurela a Hardyho Atol K je bezpochyby jejich nejlepším celovečerním filmem. Nejde zde ani tak o gagy, ty jsou spíše identifikujícími aluzemi na předešlá slavná léta (např. scéna s obědem a skrytým lupičem), jako spíše o sebereflexi stárnoucích komiků, jejíž největší silou je rozpouštění hranic mezi smíchem a smutkem. „Nelze dojít klidu,“ glosuje tento filmový epilog L & H snahu dvou věčných smolařů o Utopii, ztělesňující nejen ideální sociální stav, ale i filmové umění (to, že všechny ty pády a kopance musejí dojít svého konce). To, že se tímto filmem jen málokdo "pobaví" (přes několik dokonalých humorných motivů, z nichž např. vztah Laurela a humra považuji za skutečně královský), je toho důkazem. Film, jímž se zákonitě muselo skončit. Film, který přešel přes hranice slávy i zapomenutí. (05.10.2008)