Šmírák

Hysterický rozruch a totální odsouzení kritikou - to je něco, co v případě Šmíráka zároveň naprosto chápu i naprosto nechápu. Ve stejném roce a stejné zemi přece přišlo do kin Hitchcockovo Psycho, kde minimálně slavná scéna ze sprchy je snad brutálnější, než dohromady celý Peeping Tom (kde se neobjeví jediná kapka krve)! Tak proč bylo Psycho vychvalováno a Šmírák všechny tak nepříjemně šokoval? Psycho je po technické stránce bravurní, všechno v něm šlape jak má, aby byl divák co nejvíce napjatý; je to zkrátka taková fantastická učesaná atrakce. Po stránce obsahové jde ovšem o velmi průměrný thriller s bizarní, skoro až groteskně směšnou pointou. Šmírák je pak téměř dokonalým protipólem Psycha - důležitá zde není forma, hlavním úkolem filmu není přinášet geniálně nastříhané scény vražd, ani napínat diváka k prasknutí (proto mi vadí, že velké procento zdejších komentátorů Šmíráka s Hitchcockovými opusy srovnává). Peeping Tom není strašidelným hradem jako jeho úspěšnější kolega, nejde "zvnějšku", ale "zevnitř". Je spíše esejem o voyeurismu, zkoumáním role diváka. V různých obměnách se tu hraje s tématem šmírování, pozorování. Psychopatický otec vystavuje svého syna neustálému pozorování okem kamery, doširoka otevřené oko je také to první, co ve filmu vidíme. Jediný, kdo včas odhalí blížící se nebezpečí je slepá žena, protože lidi neposuzuje zrakem (,,Cítím, že všechno to filmování není zdravé."). Dívky, než jsou zabity, vidí v zrcadle připevněném na vražedné zbrani svůj vlastní obraz v momentu smrti. Což je něco nechutného, perverzního, ale zároveň jaksi podivně vzrušujícího. Vrah Mark při tom své oběti natáčí a my vidíme jejich utrpení přímo jako bychom ho páchali my sami. Jsme v tu chvíli diváky, šmíráky, režiséry nebo vrahy? Neneseme náhodou vždy díl viny za to, nač se díváme? Když si navíc uvědomíme, že Markova otce hraje sám režisér Powell a Marka v dětství Powellův skutečný syn - scény mučení malého synka jsou náhle kvůli přesahům do reality ještě nepříjemnější a provokativnější. Je to celé jen fikce a nebo si režisér tímto filmem sám něco léčí? Šmírák je jistě pomalejší a méně efektní než Psycho. Ale zato je podvratnější, temnější a mnohem více znepokojující. A nejspíš proto byl ve své době odsouzen k zatracení... (Mimochodem - nad to všechno je to také film o absolutní lásce k filmování. Vlastně taková perverznější Americká noc.) (21.02.2016)

Zaujímavé, vizuálne dobre zvládnuté hororové divadlo, po čase ale bohužiaľ s trocha vytrácajúcim sa tempom. Avšak aj napriek tomu má film akú takú hĺbku a patrí k žánrovej klasike, dnes už patrične cenenej. Téma filmu o mužovi, ktorý je poznamenaný svojim detstvom, fascinuje ho strach a nadovšetko miluje svoju kameru, prostredníctvom ktorej desí a následne aj zabíja ženy a súčasne ich skon zaznamenáva na filmový pás, zaujala, ale jej výsledné spracovanie iba priemerne potešilo. (22.02.2007)

Vcelku povedený thriller s hitchcockovskou atmosférou. Zajímavá práce kamery a záběry z pohledu filmujícího maniaka dávají tomuto snímku zajímavou podobu. Jediné, co by se dalo vytknout je částečná nedotaženost postav a jejich nedostatečná psychologická propracovanost. Karlheinz Böhm vytvořil pro naše diváky obvzlášť netypickou roli. Diváci jej znají především jako císaře Františka Josefa v romantických filmech o Sissi. Svou roli zvládnul myslím dobře a především jeho nejistá a jalová angličtina ještě více umocnila plachost a nesmělost hlavní postavy. (11.08.2008)

Jak už bylo napsáno, význam a ztvárnění tohoto psychologického filmu o jednom šíleném sadistickém mladém vrahovi, který prožil veliká traumata v dětství, byly doceněny až o mnoho desítek let později. Nicméně, já sám jsem mu nějak na chuť nepřišel ani dnes, no, konečné smýšlení v tomto případě raději tedy nechám na odborném publiku..Neříkám však, že sekvence filmu ve filmu, zvukové disonance, rafinované střihy a jiné triky nebyly na svou dobu dobré..Tehdejší efekt na diváka se jednoduše zdařil. Film stál kariéru hned dva lidi. Carl Boehm, jehož si publikum kdysi zamilovalo jako partnera císařovny Sissi, to pocítil nejvíc. Byla to opravdu velká proměna. (11.05.2006)

"Jestli má smrt nějakou tvář, tak ony ji určitě viděly". Zajímavý a ve své době jistě velmi šokující film. Michael Powell měl skvělý smysl pro detail, což trochu zastínilo jeho vedení chování postav, které je místy trochu nelogické. Nepokládám to ovšem za nějak velkou vadu a Peeping Tom jako celek působí velmi dobrým dojmem. Možná by neuškodila trochu kratší stopáž, ale já byl v zásadě spokojen. (08.10.2011)