Režie:
David FincherScénář:
Jack FincherKamera:
Erik MesserschmidtHrají:
Gary Oldman, Amanda Seyfried, Lily Collins, Charles Dance, Tom Burke, Joseph Cross, Tuppence Middleton, Leven Rambin, Tom Pelphrey, Arliss Howard (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Hollywood 30. let vypadá úplně jinak, když se na něj podíváte očima sarkastického scénáristy a alkoholika H. J. Mankiewicze, který právě dokončuje svého Občana Kanea. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (228)
Ze začátku jsem měl stejný problém, jako nedávno s Chicagským Tribunálem. A to, že jsem se neorientoval ve jménech. Jakmile pochopíte, kdo je kdo, a naladíte se na tehdejší společensko politickou situaci, tak si konečně můžete začít užívat film. Oldman je super, vlastně všichni jsou super a fakt mě to bavilo, jelikož jsem neměl ponětí, že Občana Kanea nenapsal Welles a že ta postava měla reálný předobraz. ()
Ou yes a já kráva chtěl Netlix zrušit, ale pro tyhle šperky si ho prostě budu dál vydržovat, protože on mě pak odmění moc krásným večerem. Nevím, kde mám s tím nadšením začít, možná u Davida Finchera, nedá ti tu nádheru zadara, vyžaduje absolutní pozornost, ale pak do tebe napere tak vyníkající filmařinu, že nadšením líbáš obrazovku. Krásný v detaliech, celku, atmosféře, kamera vždy umí zabírat příběh a dění a Gary Oldman ? Mástr krát pět a já se tady rozepíšu jednu scénu, monolog opilosti jsem jí nazval a to když mluví opilí k přísedícím, nejen to tržení těla je úplně top, ale i ta řeč občasně dvakrát za sebou řekne první písmenko v nějaké větě, chápu pro někoho píčovina, ale já si tuhle scénu po skončení pustil ještě třikrát a snažil jsem se jí dát do střetu s opilíma lidma co jsem viděl v podobné situaci a opravdu je to do posledního slova a pohybu naprosto bezchybný. Omlouvám se nechci tady pitvat scénu po scéně, ale chtěl jsem odůvodnit na jednom příkladě z mnoha proč tohle považuju za Garyho fenomenální výkon. Vizuální stránka, no to je lahoda všech lahod, zase tady můžu úvadět několik interiérových nebo exteriérových scén jako příklad, ale to bych za chvíli měl komentář jak matty a to nechceš. Přesto všechno, že se jedná o absolutně jasně nejlepší filmařinu tohoto roku si nemyslím, že ten film nadchne všechny, není snadný na koukání což nevím jestli mu mám vyčíst nebo ne. Já osobně si ho dám ještě několikrát, ale zatím tu pětku dávám. Protože, když mám u mnoha scén z těch či oněch důvodů jen "wau", tak ani jinak nemůžu. ()
Mank láká diváky především na to, že prostřednictvím titulní postavy scenáristy-alkoholika rozplétá klubko vlivů, jež ho vedly k napsání slavného Občana Kanea. Samotné psaní onoho scénáře však hraje v Mankovi až druhé nebo spíš třetí housle, přičemž k jeho natáčení vůbec nedojde, skvělý Tom Burke je v roli Orsona Wellese na plátně asi tři minuty celkem a historických faktů se Mank také příliš nedrží - třeba Wellesovu účast na tvorbě scénáře prezentuje v souladu s dávno vyvrácenými mýty. Ve skutečnosti se tudíž Mank věnuje obecně spíš fungování Hollywoodu ve 30. letech a během hospodářské krize a zhruba stejnou měrou pak vypovídá i o politické náladě téže doby a o aféře kolem voleb kalifornského guvernéra v roce 1934, což už pochopitelně tolik jako tahák na diváky nepůsobí. To ale není ten problém. Problém je, že nic z toho není zpracováno kdovíjak poutavě. Fincherově touze natočit film podle dlouho odkládaného scénáře jeho otce sice naprosto rozumím, leč bohužel jde o scénář plný nezajímavě napsaných a málo definovaných postav, které sice často pronášejí důvtipné a přesně mířené věty, ale co z toho, když si na plátně není ke komu vybudovat jakýkoli vztah. Druhá polovina navíc zásadně ztrácí tah a vyjma opilecké scény u maškarní večeře ani neobsahuje nic moc pozoruhodného. Třeba takový Ed Wood od Tima Burtona vznikal s podobným záměrem a dopadl mnohem lépe. K Občanu Kaneovi se Mank vztahuje i svou snahou o audiovizuální retro-formu, která je sice působivá, avšak nikoli důsledná (přeci jen se točilo na širokoúhlý digitál), komplikovanou vypravěčskou strukturou plnou flashbacků (mezi nimiž se místy dost zvláštně přeskakuje) a množstvím různých narážek (vizuální citace, zmínky např. o saních a o poupěti). Občana Kanea je proto rozhodně nutné vidět předem. Orientovat se v klíčových postavách tehdejší hollywoodské společnosti sice už tolik nutné naštěstí není, ale je to rozhodně výhoda. ()
K úplnému vychutnaniu treba mať aspoň trochu povedomie o dobových súvislostiach a menách. Ale inak je to úplná slasť. Čistá filmárčina dýchajúca atmosférou aj dobrým príbehom. Oldman úplne úžasný, no celú show si pre seba opäť kradne Fincher. Formálne brilantná záležitosť, po technickej stránke dokonalé, hromada scén bravúrnych. Film roku.10/10 ()
Zákulisní starý Hollywood, Občan Kane, mediální magnát Hearst a guvernérský klání 1934, tedy žádná žhavá témata pro divácký mainstream - což tím spíš od Finchera cením. Do jisté míry platí, že to "oslní kritiky a cinefily, zbytek nijak příliš". Je to vizuální retro paráda, od začátku do finále poutavý a vyžaduje maximální pozornost, polovit si kontext kolem (x) (y) a něco mi říká, že bude ještě lepší na další přehrání. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (20)
- Trent Reznor a Atticus Ross poprvé při skládání hudby pro film kompletně vynechali modulární syntezátor, využívali se pouze dobové nástroje z přelomu třicátých a čtyřicátých let dvacátého století. (Spinelion)
- Jack Fincher při psaní scénáře vycházel z knihy „Mank: The Wit, World, and Life of Herman Mankiewicz“ od Richarda Merymana. Kniha bohužel nikdy nedostala druhé vydání, proto se dnes dá získat pouze bazarově. (Spinelion)
Reklama