XX. století

Obrovský Epos, který kdyby vás náhodou nudil, tak začne hrát půvabná hudba. De Niro s Gérardem Depardieum byla dobrá dvojka, ale to kde byly vychování je neustále rozdělovalo. Komunismus (dělníci) x Fašismus (pánové a jejich stráže)- půvabný film, ale zdá se mi, že já tento film vzhledem ke svému věku a k neaktuálnosti tématu nemůžu plně ocenit :) (05.04.2010)

XX. Storočie si len ťažko dnes bude získavať nových fanúšikov. Ide totiž o látku pre jednu sezónu seriálu a nakoniec aj stopážou túto podmienku spĺňa. Lenže Bertolucci svoj film nerozložil na nejakých 7-8 častí, ale iba na dve a v podstate okrem klasického "intermission" ide o jeden celok. Pre mňa ide o film založený na hereckých výkonoch, pretože tempo občas trochu viazne a finále je skutočne predlhé, to keď sa oblúkom vraciame k úvodu rámovaného rozprávania. Takže k tomu, čo chcem povedať...Donalda Sutherlanda dlhodobo uznávam napriek pár béčkovým prešľapom ako veľkého herca, ale jeho fašista patrí v mojich očiach medzi najpôsobivejšie záporné postavy, aké kedy filmové médium vo svojej histórii ponúklo. Klobúk dole...samozrejme aj pred všetkými ostatnými zúčastnenými, bez výnimky. Komu zostali v ten rok všetky ocenenia??? (27.06.2019)

Tento 5 hodinový opus sa rozhodne nehodí ako zábavný program na večer. Je to naturalistické predstavenie o jednej dobe, ktorá sa nelíšila od tej pred ňou a od tých po nej. Rozdiel bol iba v dátume a miere brutality, fyzickej, či psychickej. Vynikajúca hra s kamerou, dodáva tomuto dielu až sugestívny prednes. Veľký herci, veľký film, avšak z môjho pohľadu predsa len premrštené množstvo celuloidu. (29.09.2022)

Bertolucciho více než pětihodinová epopej popisuje první polovinu dvacátého století, kdy se prastaré svazky mezi pánem a podřízeným sedlákem měnily z "idylického" soužití v nenávistné politikaření. Celý příběh je symbolicky postaven na třech postavách - v roce 1900 se narodivších Alfredovi (Robert de Niro), pocházejícím z bohaté rodiny, sedlákovi Olmovi (Gerard Depardieu), a postupem doby též fašistickém kruťasovi Attilovi (Donald Sutherland). Film je ohraničen dnem osvobození Itálie a závěrečným bojem ideologií fašismu a komunismu, kteréžto definitivně pohřbily staré pořádky a zamíchaly dějinami dvacátého století. Většina filmu však sleduje osudy hlavních hrdinů od dětských let, kdy Alfredo a Olmo jsou nejlepšími kamarády (a přitom stojí na opačných stranách sociálního rozvrstvení), přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je zde symbolicky ztvárněn postavou Attily, až k druhé světové válce, kdy vztah liberálního Alfreda a socialisty Olma zřetelně ochladl. Bertolucci klade v tomto snímku důraz na marxistický pohled, zejména v poslední půlhodině se zdá vesnický idealismus místy až přehnaný, ale alespoň pro mě závěr vyznívá tak, že vítězem není ani černá ani rudá, že jde jen o střídání moci - viz emotivní a patetické výkřiky: "Pán je mrtev ale Alfredo Berlinghieri je živý" a následně, poté, co partyzáni sesbírají zbraně, Alfredovo: "Pán je naživu". XX. století je rozsáhlé dílo s několika na svou dobu hodně kontroverzními sexuálními scénami, ale po všech stránkách je to snímek výjimečný - skvělým scénářem, krásnou kamerou, hudbou (Morricone) prvotřídím hereckým obsazním i výkony oplývající. Řekne mi někdo, proč to u nás není tak známé? (30.09.2006)

Ak si Bertolucci myslel, že je v rámci naturalizmu dôležité ukazovať nám rezanie prasaťa, masírovanie konského análu, alebo ako si desaťročný chlapec sťahuje predkožku, prečo nám rovno nepredviedol exkurziu naprieč žumpou? Ľudia predsa musia chodiť na záchod; naturalizmus! Najväčším negatívom sú ale trapné karikatúry záporákov jak z ruskej rozprávky, a nedostatočný priestor (pri vyše päťhodinovej stopáži) venovaný tým ozaj dôležitým veciam, ako je kamarátstvo Alfreda a Olma ako detí, kamrátstvo Alfreda a Olma ako dospelých, Adin alkoholizmus, nástup fašizmu, atď. Chápem ten formát, že to (aj napriek názvu) nemal byť film o komunizme a fašizme, ale príbeh páru rodín naprieč generáciami na pozadí spoločenských zmien, a aj tak som mal väčšiu časť filmu pocit, že tam veľa dôležitého proste chýba. Na druhú stranu, ani pri tej megastopáži som sa takmer vôbec nenudil, a niekoľko scén hlavne v druhej a tretej hodine filmu (smrť starého pána, epileptička, prvý sex s Adou, roľnícky odpor, kokain), a v závere, keď jednu z dvoch najchorejších ideológií v histórii ľudstva vystrieda druhá, je naozaj vynikajúcich. Ak ale nutne nepotrebujete vidiet žaluď Roberta De Nira, pustite si radšej Plechový bubienok. (17.10.2019)