Poslední souboj

Jeden je nesvůj ve věcech dvora, vedení panství a záležitostech srdce; naopak mezi chlapy na válečných taženích je ve své vodě. Ona je pro něj cesta k pozemkům a pokračování rodové linie, rozhodně ne milovaná něžná polovička. Druhý je "muž budoucnosti" charismatický, zběhlý ve dvorních intrikách, vzdělaný ve čtení, psaní, počtech i jazycích. A ambiciózní. Zároveň zvyklý, že mu vše prochází a nic nemá následky. Ona je pro něj múza, která s ním laškovně toká, kdykoli na sebe narazí. No a pak je zde ona, chycená mezi (nejen) těmi dvěma a jejich dekády se táhnoucí rivalitě o moc, postavení, přízeň a majetek (což zahrnuje i jí). Rašómon přístup je použit s citem, není to přepálené "třikrát ty samé situace diametrálně odlišně". Naopak, když už se situace odehrávají znovu, tak se liší v nuancích i režijním podání. Prostě v detailech, ve kterých je schovaný ďábel. To vše se úročí ve strhujícím finálním duelu, který adrenalinem, sázkami a emocemi patří k nejlepší rytířské akci, co kdy byla na plátnech. Nejlepší, nikoli nejvěrnější, protože popírá veškeré zákonitosti historického šermu. Ovšem to vem čert. Chybí tomu snad jen pohled někoho s "nestranným pohledem" nechyceného ve víru dění onoho tria. Pokud něco jmenovitě vyzdvihnout, tak krom již zmíněného souboje, je to mnohovrstevnatý výkon Jodie Comer, která musí být třikrát zcela rozdílná a přitom stále tatáž postava, a... Nevěřil bych, že to píšu, výkon Bena Afflecka, který si roli zhýralého lorda tahajícího za nitky užívá plnými doušky. (24.10.2021)

„Na pravde nikomu nezáleží.“ Hoci Posledný súboj stál 100 miliónov, trvá dve a pol hodiny a režíroval ho Ridley Scott, tak áno, je síce výpravný, ale k akčnému veľkofilmu má fakt riadne ďaleko. To nie je plus, ani mínus, len holé skonštatovanie. Aby ste nečakali nového Gladiátora. Hoci je teoreticky Posledný súboj plný obrovskej akcie, prakticky každý boj trvá len pár desiatok sekúnd, čo je veľmi zaujímavý (hoci z komerčného hľadiska samovražedný) prístup. Ono je to v prvom rade komorná dráma s pár hercami v jednom interiéri, prinajhoršom exteriéri (ale skôr interiéri). Bavilo ma, že každú z troch kapitol sledujeme z pohľadu inej postavy, čo je svieže, keďže jednotlivé scény zakaždým vidíme z pohľadu iného (anti?)hrdinu. Všetci herci si to značným spôsobom užívajú. Každý z nich si svoju rolu v tomto filme dá časom zarámovať a vystaví si ju nad kozub. A to nielen ústredné trio, ale i Ben Affleck, Harriet Walter ako matka, Marton Csokas ako kamoš alebo Alex Lawther ako kráľ. Keďže nám bolo umožnené patrične sa vcítiť do kože všetkých hlavných postáv, o to zdrvujúcejšie pôsobí finále, keďže sme fakt zvedaví, ako dopadne. A je nám jasné, že môže dopadnúť vskutku rôzne. Hoci je to masaker adekvátny povesti režiséra, ktorý už v 70. rokoch natáčal explodujúce ľudské hlavy, trocha mi vadilo, že jedna z postáv sa bránila azda až príliš účinne, ak vezmeme do úvahy, že bola líčená ako zhýralec posledné roky žijúci bohémskym, pohodlným životom. Naopak, súper bol zocelený krvavými vojnami. Napriek tomu bol súboj vyrovnaný, čo síce bolo napínavé, nie však realistické. (19.06.2022)

Určitě to chce mít velký sebevědomí, abyste, vlastně totálně epicky, natočili komorní středověké drama. A kdo jiný může mít sebevědomí na rozdávání, než slovutný Ridley Scott. Na Poslední souboj jsem se hodně těšil. Příběh nabádal k originalitě, herci ke krásným výkonům a atmosféra k tomu nejlepšímu, co ze středověku vychází. No a Ridley mi to všechno dal měrou vrchovatou, že jsem se mu tady za to musel odvděčit totální pětihvězdou. Já totiž dlouho nezažil film, který by na mě navalil absolutní filmovej středověk. Se vším všudy. Takže s jednotlivostmi v prostředí, s chováním ústředních postav, které nejsou ani dobré, ani zlé, prostě jen moc středověké, ale i s atmosférou doby, se kterou se dokáže pochlubit málokterý film. Herecký koncert Matta Damona, Bena Afflecka, Adama Drivera a Jodie Cormer způsobil, že jsem celý večer přemýšlel nad samotným závěrem filmu. Stačila jedna věta, abych měl co dělat, abych vůbec usnul. Takové pocity mám rád. Jsou důkazem, že jsem byl svědkem něčeho jedinečného a tím Poslední souboj jednoznačně je. (27.10.2021)

Zakončen víkend ve stylu Ridleyho nových filmů, které jdou kvůli pandemii jen krátce po sobě v kinech. Pravidelně vzpomínám na to, jak mi ve velké míře chybí obří historické eposy, ve kterých právě Ridley Scott zanechal za svou kariéru nemalou stopu. A věděl jsem předem, že Poslední souboj bude spíše komorní záležitost, leč bohužel hrozně drahá a nikdo na ni do kina nepřišel. A překvapilo mě, že nakonec je ve filmu více bitev než jsem čekal a titulní závěrečný souboj je jedna velká brutální lahůdka. Matt Damon a Adam Driver jsou dva dokonalé protipóly a jejich řevnivost mě hrozně bavila sledovat. Ne, že bych si to užil jako film roku, ale přesné takové snímky mi dělají velikost a pevně doufám, že pokud bude mít ještě síly, tenhle komerční propadák mu už v závěru kariéry neuškodí a ještě nějaký podobný flák natočí. Kromě Krále a Krále Psance od Netflixu si na jiné filmy z nedávné doby ani nevybavím a je to obrovská škoda. (10.12.2021)

Film, který chce být zároveň feministický, protože to je cool a in, a zároveň historický a o intrikách u dvora, protože to táhne, a zároveň se věnovat problému subjektivní pravdy a fenoménu interpretace a sebeklamu, protože to je dostatečně intelektuální, a zároveň chce být o přátelství a o vazalství atd. atp., a při všech těch liniích, kterým se tak či onak věnuje, je vlastně obsahově rozpadlý a působí jalově, a navíc poněkud arogantně opomíjí fakt, že ve všech zvolených kategoriích už má kinematografie svoje opusy, takže takovéhle spojení by u slavného režiséra mohlo fungovat, jen pokud by všechna ta pole ovládl, jedinečně skloubil, aby se navzájem posilovala v nějakém uhrančivém, nesmlouvavě platném a originálním nasvícení našeho vztahu ke skutečnosti. To ale nebylo Scottovou ambicí, stačil mu divácky poutavý, ale vlastně nenáročný, nehluboký a ve všem průměrný počin, který potáhnou slavná jména a jistá kinosálová výpravnost. Nabízí sice zdánlivě celou řadu témat k zamyšlení, ale sám s nimi nijak objevně nepracuje. Je to vlastně nenáročný kýč. Tři různé perspektivy nejsou nijak do hloubky propracované, jejich odlišnosti pochopitelné jsou, to v čem se shodují, se naopak někdy opakuje zbytečně, nadbytečně, nebo dokonce bezmyšlenkovitě a lze rychle pochopit, že se nad tím nemá uvažovat příliš do hloubky, stejně jako nad těmi rozdíly - jejich součet netvoří ústrojný celek s vlastním významem, mají se interpretovat jen ad hoc, jednotlivě, odtržitě. Ostatně oslabující pro vyznění (zato méně autorsky náročné) je i to, že právě prožitky jednotlivých protagonistů nejsou natočené z osobní perspektivy, jejich očima, takže se pro diváka objektivně stírá, co režisér zamýšlel zdůraznit jako rozdíl, v čem měla být shoda, byť by to třeba do prožívání postavy zapadalo jinak, a co ho jen dostatečně nezajímalo, aby o tom uvažoval. Snímku chybí hloubka, kompaktnost, integrita a přesah. A humor, mimo jiné se tenhle film bere zbytečně vážně, na to, jak je vlastně povrchní. Musím bohužel konstatovat, že zatímco se s gustem dychtivě a po kdovíkolikáté vrátím ke Zneuctění, , které při vší vtipnosti na totéž téma zároveň dokáže i zastavit srdce a zazábst do morku kostí, než abych věnovala ještě další zlomek myšlenky tomuhle produktu, který se chce hlavně zavděčit širému mainstreamu. *~ (26.12.2021)