Poslední souboj

Rytíř Jean Ješitný ze Chovigny a panoš Le Gris z Misogyn v duelu o velikost svého ega a zahoření spanilé lady.. Středověká soap opera, ve které Scott obklopen zkušeným štábem prodává svůj rukopis z historických spektáklů (návrat ke kořenům The Duellists, arény gladiátorů či gravitaci šálící sněhové vločky) a způsobem vyprávění nechá diváka, aby se i prostřednictvím měnících se detailů popasoval s hledáním pravdy. První prisma Damona ostříhaného střepem působí trochu nesourodě a větší prostor dostávají spíš komparz s výpravou než postavy, nicméně v průběhu druhého si to začne sedat. Poslední hledisko s nenápadným razítkem „truth“ možná až příliš tlačí na pilu paralel ze současností, ale není to nic, co by při pranýřování patriarchátu a pokrytectví nešlo spolknout. Obzvláště, když závěrečné zběsilé mlácení do plechů udělá z Maximových aktivit v cirku jen nevinné kočkování.. Překvapil mě Affleck. Toho medieval Bruce Waynea bez zdrženlivosti a morálky dává s gustem a jistotou.. (06.12.2021)

Ach jo, jsem na rozpacích. Pamatuju si, že Duelisti mě kdysi dávno docela nudili a že hlavními viníky bylo režisérské vedení a neobratná adaptace literatury do filmu. Trochu jsem doufala, že by se od té doby mohl někam posunout Ridley, já, nebo my oba, aby se s Duelem situace neopakovala, protože na Adama Drivera v brnění jsem se přirozeně těšila a i Matt Damon je v určitých polohách super. Ale zase jsme se minuli. Režijní styl Ridleyho Scotta mi vždycky přišel arogantní, ale teď už je z něj vyloženě jedovatý dědek. Ještě že mu chlapci svým scénářem nedali moc prostoru to ukazovat, určitě by se mi ale líbilo, kdyby ten materiál dali ke kočírování někomu jinému. Jak moc kulervoucí to mohlo být, kdyby to režíroval Gus Van Sant, nebo obecně někdo, kdo by k tomu nepřistupoval jako k opulentnímu spektáklu, ale měl by cit... no pro pocity. Nasnímané mi to přišlo jak televizní seriál, často mě napadalo, že určité záběry by bez problémů zapadly do Hry o trůny, a to určitě není pochvala. Ale i scénáři by se hodila větší míra propracovanosti. Rozdělení na kapitoly působilo ze všeho nejvíc jako formální vytahování se, než že bych měla opravdový pocit, že příběh přede mnou skutečně získává nové dimenze a že by to lineárním vyprávěním o něco přišlo. Velký důraz na postavu Bena Afflecka ve střední části mi přišel nadbytečný/nepotřebný. Kapitola Jodie Comer byla přirozeně nejpůsobivější a nejsrdcervoucnější. Taky byla titulkem vyčleněná oproti předchozím jako jediná pravdivá, tak jaký mělo smysl ukazovat jiné eventuality, když jsou hned zase zneplatněny? Herečka neudělala nic špatně v rámci toho, co měla k dispozici, ale i přes to mi přišla spíš nijaká, a chlapci byli taky takoví průměrní a neviditelní. A když mi na žádné postavě moc nezáleží, tak se to potom vztahuje na celý film. A určitě tomu nepomáhá, že se mi celek nelíbil ani vizuálně, kameru už jsem sepsula, kostýmy mi přišly ušité z moc moderních materiálů a příliš jako kostýmy než jako oblečení, ve kterém někdo existuje, krajina byla digitálně škaredá a nevyužitá, obecně mi tam chyběl pokud o estetiku™. (12.02.2022)

Film roku. Ridley je pořád řemeslně suverénní, ale tady jsou největšími hvězdami jednak herci (z nichž samozřejmě z hlediska sympatií zanechá největší dojem křehká a současně nezlomná Comer, ale hrozně válí i slizky charismatický Driver a hlavně zjizvený ješita Damon), jednak scénář, který si Ben s Mattem zase jednou božsky opečovali. Struktura přesouvajícího se hlediska tří postav, vždy odkrývající o něco více z té jediné a nezpochybnitelné pravdy, musí vzbuzovat satisfakci jak u naratologů, hnidopišsky analyzujících procesy vyprávění, tak u ‘běžných’ diváků, kteří ale chtějí od filmu trochu intelektuální výzvy a rádi mu věnují plnou pozornost. Tři verze příběhu o jednom znásilnění, mužské ješitnosti a pýše a ženském utrpení v šílené, pošahanými pánbíčkáři řízené době, pak ústí do finále, které jsem pro jeho emocionální vypjatost a nepředvídatelnost prožíval jako už dlouho ne. Vrchol současné #MeToo tvorby, chytře využívající historické kulisy ke zvýraznění svých nadčasových myšlenek a nevyžadující příliš rozmáchlé akce k tomu, aby šlo o strhující dramatický zážitek. 90 % (15.01.2022)

Určitě to chce mít velký sebevědomí, abyste, vlastně totálně epicky, natočili komorní středověké drama. A kdo jiný může mít sebevědomí na rozdávání, než slovutný Ridley Scott. Na Poslední souboj jsem se hodně těšil. Příběh nabádal k originalitě, herci ke krásným výkonům a atmosféra k tomu nejlepšímu, co ze středověku vychází. No a Ridley mi to všechno dal měrou vrchovatou, že jsem se mu tady za to musel odvděčit totální pětihvězdou. Já totiž dlouho nezažil film, který by na mě navalil absolutní filmovej středověk. Se vším všudy. Takže s jednotlivostmi v prostředí, s chováním ústředních postav, které nejsou ani dobré, ani zlé, prostě jen moc středověké, ale i s atmosférou doby, se kterou se dokáže pochlubit málokterý film. Herecký koncert Matta Damona, Bena Afflecka, Adama Drivera a Jodie Cormer způsobil, že jsem celý večer přemýšlel nad samotným závěrem filmu. Stačila jedna věta, abych měl co dělat, abych vůbec usnul. Takové pocity mám rád. Jsou důkazem, že jsem byl svědkem něčeho jedinečného a tím Poslední souboj jednoznačně je. (27.10.2021)

„Na pravde nikomu nezáleží.“ Hoci Posledný súboj stál 100 miliónov, trvá dve a pol hodiny a režíroval ho Ridley Scott, tak áno, je síce výpravný, ale k akčnému veľkofilmu má fakt riadne ďaleko. To nie je plus, ani mínus, len holé skonštatovanie. Aby ste nečakali nového Gladiátora. Hoci je teoreticky Posledný súboj plný obrovskej akcie, prakticky každý boj trvá len pár desiatok sekúnd, čo je veľmi zaujímavý (hoci z komerčného hľadiska samovražedný) prístup. Ono je to v prvom rade komorná dráma s pár hercami v jednom interiéri, prinajhoršom exteriéri (ale skôr interiéri). Bavilo ma, že každú z troch kapitol sledujeme z pohľadu inej postavy, čo je svieže, keďže jednotlivé scény zakaždým vidíme z pohľadu iného (anti?)hrdinu. Všetci herci si to značným spôsobom užívajú. Každý z nich si svoju rolu v tomto filme dá časom zarámovať a vystaví si ju nad kozub. A to nielen ústredné trio, ale i Ben Affleck, Harriet Walter ako matka, Marton Csokas ako kamoš alebo Alex Lawther ako kráľ. Keďže nám bolo umožnené patrične sa vcítiť do kože všetkých hlavných postáv, o to zdrvujúcejšie pôsobí finále, keďže sme fakt zvedaví, ako dopadne. A je nám jasné, že môže dopadnúť vskutku rôzne. Hoci je to masaker adekvátny povesti režiséra, ktorý už v 70. rokoch natáčal explodujúce ľudské hlavy, trocha mi vadilo, že jedna z postáv sa bránila azda až príliš účinne, ak vezmeme do úvahy, že bola líčená ako zhýralec posledné roky žijúci bohémskym, pohodlným životom. Naopak, súper bol zocelený krvavými vojnami. Napriek tomu bol súboj vyrovnaný, čo síce bolo napínavé, nie však realistické. (19.06.2022)