Poslední souboj

Když si odmyslíte, že spíše než historickou figurku připomíná Affleckova imidž současného exhibicionistického výrostka z Miami Beach, a když neřešíte, že hlavní hrdinka má vedle všech těch close-minded zabedněnců vyšší emocionální inteligenci než většina současných spirituálních vysokoškolaček, vyjde vám z Posledního souboje vtahující reflexe témat současné společnosti, bizarně zasazená do historického komorního dramatu, který vám ve finále rozbuší srdce. Protože v něm jde o daleko více než jen o hrdost a vyrovnání si ůčtů dvou zemišů. (19.12.2021)

„BYL JSEM V PRÁVU!“…“V PRÁVU? ŽÁDNÉ PRÁVO NEEXISTUJE. EXISTUJE JEN MOC MUŽŮ“…   Já tomu kurva nebudu dávat 4* jen proto, že vizuálně lepší historickej film nikdo dlouho nenatočil (a čert ví, kdy zase někdo natočí…). Jedna událost očima tří akterů. Takže vlastně příběhy tři. Jeden s momentkama z bitev, druhej s šukáním dvorních dam a třetí ženskej. Ten druhej mě nebral. A přitom v něm válej (a se válej) Affleck a Driver. To už ten emancipovanej a ženskej byl aspoň jinej, nevokoukanej. Dobová konverzačka, lekce z práva středověku a momentka z francouzský historie, která udělá nudu i z takový „atrakce“, jako je znásilnění. Ten film měl bejt o půl hoďky kratší. Taky opakování dříve viděnýho moc tempu neprospělo.. Ale souboj – to je kurevsky silná a emoční záležitost! Tohle jsem dlouho neviděl (a asi ani dlouho neuvidím!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Knihu „Le Dernier Duel“, kterou napsal v roce 2004 Eric Jager, neznám.  ///  Thx za titule „Petr Putna“.              PŘÍBĚH ****  HUMOR  ne  AKCE  **  NAPĚTÍ  ** (02.12.2021)

Film, který chce být zároveň feministický, protože to je cool a in, a zároveň historický a o intrikách u dvora, protože to táhne, a zároveň se věnovat problému subjektivní pravdy a fenoménu interpretace a sebeklamu, protože to je dostatečně intelektuální, a zároveň chce být o přátelství a o vazalství atd. atp., a při všech těch liniích, kterým se tak či onak věnuje, je vlastně obsahově rozpadlý a působí jalově, a navíc poněkud arogantně opomíjí fakt, že ve všech zvolených kategoriích už má kinematografie svoje opusy, takže takovéhle spojení by u slavného režiséra mohlo fungovat, jen pokud by všechna ta pole ovládl, jedinečně skloubil, aby se navzájem posilovala v nějakém uhrančivém, nesmlouvavě platném a originálním nasvícení našeho vztahu ke skutečnosti. To ale nebylo Scottovou ambicí, stačil mu divácky poutavý, ale vlastně nenáročný, nehluboký a ve všem průměrný počin, který potáhnou slavná jména a jistá kinosálová výpravnost. Nabízí sice zdánlivě celou řadu témat k zamyšlení, ale sám s nimi nijak objevně nepracuje. Je to vlastně nenáročný kýč. Tři různé perspektivy nejsou nijak do hloubky propracované, jejich odlišnosti pochopitelné jsou, to v čem se shodují, se naopak někdy opakuje zbytečně, nadbytečně, nebo dokonce bezmyšlenkovitě a lze rychle pochopit, že se nad tím nemá uvažovat příliš do hloubky, stejně jako nad těmi rozdíly - jejich součet netvoří ústrojný celek s vlastním významem, mají se interpretovat jen ad hoc, jednotlivě, odtržitě. Ostatně oslabující pro vyznění (zato méně autorsky náročné) je i to, že právě prožitky jednotlivých protagonistů nejsou natočené z osobní perspektivy, jejich očima, takže se pro diváka objektivně stírá, co režisér zamýšlel zdůraznit jako rozdíl, v čem měla být shoda, byť by to třeba do prožívání postavy zapadalo jinak, a co ho jen dostatečně nezajímalo, aby o tom uvažoval. Snímku chybí hloubka, kompaktnost, integrita a přesah. A humor, mimo jiné se tenhle film bere zbytečně vážně, na to, jak je vlastně povrchní. Musím bohužel konstatovat, že zatímco se s gustem dychtivě a po kdovíkolikáté vrátím ke Zneuctění, , které při vší vtipnosti na totéž téma zároveň dokáže i zastavit srdce a zazábst do morku kostí, než abych věnovala ještě další zlomek myšlenky tomuhle produktu, který se chce hlavně zavděčit širému mainstreamu. *~ (26.12.2021)

Hned první věc, aby bylo jasno - štve mě, že si někdo nedal lepší práci s historickou věrností, je to škoda, škoda, vše je moc tmavé, špinavé, má to divné helmice, co jsou z půlky úplně na pytel, nebo to nosí fakt divné bradky. A co z toho vyplývá? Vůbec, ale vůbec nic, film je totiž vážně dobrej a tyhle věci ho nijak nenarušují. Hlavní slovo tu má trojí vyprávění jednoho příběhu, což sice není nic nového, ale pořád je to celkem originální věc, obzvlášť u velkého filmu, navíc zde podpořeno třemi vážně dobrými hereckými výkony a jedním, který je sice taky fajn, ale podezřívám Bena Afflecka, že si svojí roli užíval až moc a tunu orgií si do scénáře napsal pro vlastní obveselení. A o tom to vlastně celé je, jeden ne zrovna složitý příběh, ale pokaždé podán jinak a pouze drobnosti dělají detaily mezi každým podáním a to jen a jen díky citlivé režii a dobrému hraní. Závěrečný souboj je fajn, mnoho plusových bodů má za to, že zdejší zbroj opravdu funguje jako zbroj a nedá se probodnout nožem na máslo.   (26.04.2022)

Řemeslně dobré. Kontrast třech vyprávění je úspěšně nesen citem pro detail v rozdílném úhlu záběru kamery, mírně odlišné volbě slov a jejich tonality, záblesky jindy a jiným skrytých výrazů v obličeji, náznaků, pohledů. Selektivní vzpomínání, sebeklam a sebestylizace vypravěčů do sebe nepasují. Jejich střet je napínavý, výpravou velkolepý. Ridley Scott toto střetávání perspektiv ale bohužel završit krotkou, banalizující, stereotypní a papírem šustící a chladnou "pravdou", ve které se mu nepovedlo do světa Marguerite uvěřitelně, promyšleně a citlivě proniknout. I tak ale snahu postavit takový snímek na feministické perspektivě cením. Taky mám podezření, že postavy uvažovaly až příliš odtrženě od své doby v jazyce a strukturách myšlení současnosti. To jen k té úvodní poznámce o skutečných událostech. (28.10.2021)