Luna, La
Luna
The moon
La luna
Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jill Clayburgh, Matthew Barry, Renato Salvatori, Fred Gwynne, Alida Valli, Franco Citti, Roberto Benigni, Carlo Verdone, Tomas Milian, Laura Betti, Mimmo Poli (více)Obsahy(2)
Řím, drogy a opera. Studie nezdravého vztahu mezi matkou a synem v režii Bernarda Bertolucciho. Operní zpěvačka Caterina Silveriová se po smrti manžela stěhuje z New Yorku do Itálie. Bere s sebou i patnáctiletého syna Joea. Caterina se v milovaném Římě brzy zcela pohrouží do práce na Verdiho operách. Jako blesk z čistého nebe však záhy přichází zjištění, že se Joe dostal do špatné společnosti a je závislý na drogách. Zoufalá matka se snaží napravit důsledky své nevšímavosti a všemi možnými prostředky syna závislosti zbavit. Společně se vydávají na cestu po Itálii, navštíví Verdiho dům. Vztah dvojice brzy překračuje hranice vztahu matky a syna a zároveň na povrch vyplouvá staré tajemství, které postupně získává na důležitosti...
Osmý film Bernarda Bertolucciho předcházela skandální pověst, podobně jako další režisérovy snímky ze 70.let – Poslední tango v Paříži (1972) či Dvacáté století (1976). Italská cenzura byla sexuálním napětím mezi matkou a synem natolik pobouřena, že Bertoluccimu zprvu znemožnila natáčet v Itálii a do hlavních rolí obsadit italské herce. Obsazení titulních herců Američany bylo tak východiskem z nouze, pro Matthewa Barryho, který hraje Joea, se jednalo o filmový debut. Snímek je věnován scenáristovi Francovi Arcallimu, který byl spoluautorem námětu Luny a zemřel v průběhu jejího natáčení uprostřed práce na Leoneho filmu Tenkrát v Americe.
(Česká televize)
Recenze (21)
Herectvo Jill Clayburgovej bolo silné a melodramatické, keď sa pokúšala použiť sex a seba, aby odlákala narušeného syna od závislosti od heroínu. Filmoví tvorcovia robia publiku službu prinášajúcu incestné správanie a psychológiu do povedomia, kde na väčšinu ľudí nevedome číha. Zvodnosť matky a syna nie je taká vzácna, ale väčšinou je popieraná a racionalizovaná. 8/10 ()
Bertoluccimu se podařilo ukázat pravou tvář amerického myšlení a jednání, které by se dalo stručně charakterizovat jako ODE ZDI KE ZDI. Nesčetněkrát se opakující scény představující záplavu lásky, něžných slov a objímání, které se v mžiku změní v nadávky a facky. Syn Joe je v podstatě rozmazlený fracek, který žije v blahobytu, a protože roupama neví coby, tak začíná brát drogy. Jeho zoufalá matka, veleúspěšná pěvkyně, se ho všemožně (avšak marně) snaží drogové závislosti zbavit. Zda ho z ní dostane pořádná facka, kterou mu v závěru filmu uštědří jeho biologický otec, je na divákově úvaze. ()
Příběh dospívajícího Joea, který po náhlé smrti svého otce (a netuší, že to není jeho otec) cítí prázdnotu. A když je navíc ze dne na den přesazen z amerického prostředí do evropské Itálie, situace se jen zhorší. Při oslavě chlapcových 15-tých narozenin zjistí jeho matka, že Joe bere drogy. Miluje zpěv a sny, ale byla by ochotná se toho všeho vzdát, jen aby synovi pomohla. Ten ji velice miluje ale zároveň tak ji občas i nenávidí, laská se s ní a hned na to jí hrubě vynadá. Když už matka neví kudy kam, dostane spásný nápad a seznámí Joea s jeho pravým biologickým otcem. A ten zvítězí a Joe má zase konečné úplnou rodinu. Syn s otcem jsou si totiž hodně podobní - oba velice milují své matky. Film by mohl být občas až drsný, ale láska, zpěv a hudba ho velmi zjemňuje. Strhující děj, skvělé výkony matky i syna, výborný scénář i režie. Jeden z velkých zážitků tohoto roku a tak dávám filmu jednoznačně pět hvězdiček. ()
Tento film nabízí zvláštní, komplikovaný a „poněkud“ nezdravý vztah mezi matkou a synem, několik kontroverzních scén (v paměti vám pravděpodobně zůstane jedna z nich), vtipný odkaz na Poslední tango v Paříži, ale stejně tak nesympatické postavy, u kterých vám postupně začne být srdečně jedno, co se s nimi stane, dále nudu a podivný, do prázdna vyznívající konec. V konečném součtu mi to vychází na mírné zklamání a průměr. ()
Ačkoli je to zdánlivě absurdní, vybavil jsem si v souvislosti s Lunou před chvílí Promethea Ridleyho Scotta. Oba filmy se samozřejmě pohybují v úplně jiném žánru, režiséři používají odlišné postupy a chtějí oslovovat jiné publikum, výsledek je ale tak nějak v porovnání s potenciálem, s rozpočtem a jménem režiséra stejně ubohý. A podobná je i reakce nemalé části filmových fanoušků, kteří v tom filmu hledají a nacházejí něco jiného, než tam ve skutečnosti je. Bernardo Bertolucci je pochopitelně příliš dobrý filmař na to, aby se v jeho snímku neobjevil žádný zajímavý obraz nebo scéna, ale v porovnání s tím, co mu skýtaly exteriéry a herci, které měl k dispozici, je to až bolestný neúspěch. Hlavním problémem ale zůstává mizerná motivace a psychologie postav, nevěrohodná zápletka, idiotské chování (anti)hrdinů a celkově scénář. Tohle psychologické drama tak nějak zapadá do atmosféry 70. let a do škatulky filmů pro klubové publikum. Kontroverze sexuálního vztahu matky a syna už podle mého vyčpěla, ale o to víc vyplynuly na povrch nedostatky scénáře. Celkový dojem: 25 %. ()
Reklama