Luna

219. Tak ani tentokrát jsem nebyl mistrem zklamán, i když musím zdůraznit, že po přečtení hodnocení, jsem k dílu přistupoval na svoji škodu zbytečně rezervovaně a mnoho od něj bohužel nečekal, měl jsem ho nedopatřením jen za nějaký okrajový film od světově proslaveného režiséra, ale vše bylo nad mé mylné očekávání naprosto jinak a po druhém shlédnutí se při třetím již mé zaujetí námětem a hlavně jeho bravůrním zpracováním vystupňovalo v nadšení, musel jsem nakonec užasnout, jak velmi mnoho lze zbystřenou vnímavostí pro sebe zachytit, v jak intenzivní zážitek se může opakované, pozornější shlédnutí proměnit, pochopil jsem a plně uvěřil, i tak se může proměnit vztah mezi matkou a synem, když zůstanou okolnostmi sami, náhle jen oni dva a oba cizinci na novém místě, ve zmatku velkoměsta, a tak velmi, velmi daleko od svého domova za oceánem, dvě osudem vytržené bytosti, jen oni dva, bez přátel, bez jakýchkoliv posilujících vazeb, jen oni dva, na sobě závislí, s ochabující vůlí cokoliv na svém stavu změnit, pak lze pochopit a uvěřit, neodsuzovat, nevyčítat, neobviňovat, jen v tichosti, společně s oběma statečně nést životní trýzeň, bez snadných východisek a spásného vysvobození, bravo!!! (24.10.2014)

Nie som žiadny surovec ale týchto dvoch hlavných hrdinov, zmagorenú matku a jej sfetovaného syna mi nebolo ľúto, boli mi obidvaja vrcholne nesympatický. A ten ich vzťah to bolo teda riadne choré! Menej jak dve hviezdy si to však určite nezaslúži, natoľko sa s tým zas Bertolucci určite natrápil. PS: tešil som sa kedy naskočí na plac Benigni a on sa z neho stratil ešte skôr než som si ho všimol. (18.07.2009)

Příběh dospívajícího Joea, který po náhlé smrti svého otce (a netuší, že to není jeho otec) cítí prázdnotu. A když je navíc ze dne na den přesazen z amerického prostředí do evropské Itálie, situace se jen zhorší. Při oslavě chlapcových 15-tých narozenin zjistí jeho matka, že Joe bere drogy. Miluje zpěv a sny, ale byla by ochotná se toho všeho vzdát, jen aby synovi pomohla. Ten ji velice miluje ale zároveň tak ji občas i nenávidí, laská se s ní a hned na to jí hrubě vynadá. Když už matka neví kudy kam, dostane spásný nápad a seznámí Joea s jeho pravým biologickým otcem. A ten zvítězí a Joe má zase konečné úplnou rodinu. Syn s otcem jsou si totiž hodně podobní - oba velice milují své matky. Film by mohl být občas až drsný, ale láska, zpěv a hudba ho velmi zjemňuje. Strhující děj, skvělé výkony matky i syna, výborný scénář i režie. Jeden z velkých zážitků tohoto roku a tak dávám filmu jednoznačně pět hvězdiček. (04.11.2014)

Bertoluccimu se podařilo ukázat pravou tvář amerického myšlení a jednání, které by se dalo stručně charakterizovat jako ODE ZDI KE ZDI. Nesčetněkrát se opakující scény představující záplavu lásky, něžných slov a objímání, které se v mžiku změní v nadávky a facky. Syn Joe je v podstatě rozmazlený fracek, který žije v blahobytu, a protože roupama neví coby, tak začíná brát drogy. Jeho zoufalá matka, veleúspěšná pěvkyně, se ho všemožně (avšak marně) snaží drogové závislosti zbavit. Zda ho z ní dostane pořádná facka, kterou mu v závěru filmu uštědří jeho biologický otec, je na divákově úvaze. (22.10.2014)

Tento film nabízí zvláštní, komplikovaný a „poněkud“ nezdravý vztah mezi matkou a synem, několik kontroverzních scén (v paměti vám pravděpodobně zůstane jedna z nich), vtipný odkaz na Poslední tango v Paříži, ale stejně tak nesympatické postavy, u kterých vám postupně začne být srdečně jedno, co se s nimi stane, dále nudu a podivný, do prázdna vyznívající konec. V konečném součtu mi to vychází na mírné zklamání a průměr. (20.06.2013)