Na Hromnice o den více

Ten fantastický prvek nekonečně dlouho opakujícího dne a humor z něj vyplívající je to, co dělá film tak přitažlivým. Jeden bez druhého by byly jako Lauer bez Hardyho, jako Simon bez Furunkla. I když, dovedu si docela dobře představit drama muže, který je zaseknutý v stále se opakujícím stejném dni. V tak "roztomilém" americkém městečku by to skutečně muselo být o nervy. Zde je to vlastně i pro Billa Murraye docela drama, jenže on to stále obrací v humor. A tak je tahle kombinace nakonec asi nejlepší. Pro mě je to film, který můžu vidět klidně i rok co rok. Asi tak, jako nám cpali každé vánoce Mrazíka, mohli by nám na Hromnice (2. února) cpát tohle. Nakonec bychom třebas mohli s Billem Murayem poznat, jaké to je, prožívat něco stále dokola. (14.08.2012)

SPOILERŮ plný pokus o interpretaci. Film na téma carpe diem. Mrzutý, nadutý reportér Bill Murray je odsouzen stále dokola prožívat týž zimní den v zapadlém pensylvánském městečku. Po počátečním hněvu se rozhodne vysát z těch dvaceti čtyř hodin bez následků maximum. Odhodí sebekontrolu a užívá si. Nepříjemnému pojišťovákovi dá pěstí, přejí se koblih, vyspí se s fešnou třicátnicí z kavárny. A možná to takhle zkusí mnohokrát… ale nakonec přijde únava. Rád by dostal do postele i nedobytnou, idealistickou produkční, která ho na cestě provází, ale to se mu ani po mnoha pokusech nezdaří. Dospěje daleko, ale naléhání vždy skončí fackou. Následuje deprese, únava, znechucení, pokusy o sebevraždu. Všechno je vyzkoušeno. Pak najednou zlom. Carpe diem neznamená nutně jen den vysát, učinit si z něj potravu, ale naopak: stát se potravou. Murray se naučí být ve správnou chvíli na správném místě a všude drobnými skutky (jak terezičkovské!) sloužit. Začne to tím, že přinese svým spolupracovníkům kafe. Pak smíří rozhádané, zachrání dusícího se, opraví stařenkám píchlou pneumatiku. Naučí se maloměsto zprvu nenáviděné znát a milovat (obojí jde ruku v ruce). Teprve, když se mu stále se opakující 2. únor stane příležitostí k sebeztrácení, přestane se opakovat. Srdce milované získá, až když se přestane soustředit na ni a začne vidět potřeby lidí kolem. Celý film je jakousi hrou na očistec již na tomto světě. A ústředním principem je tu křesťanský paradox ztráty a nalezení. „Kdo svůj život ztratí, ten jej nalezne.“ Neplatí to jen o velkých gestech, ale především o „malých“ každodenních skutcích. (01.02.2011)

Slušná cca 12letá terapie, místy zábavná, místy vážná, místy romantická, místy nemístná, místy poučná (ale jen lehoulilince). Taková časová smyčka by mohla mít pozitivnější dopad než stádo psychiatrů, doporučuji ji na předpis, potíž je v tom, že my obyčejní žijeme život na první dobrou. Z tohoto důvodu máme filmy, že áno? (20.02.2021)

Kdysi dávno jsem byl z tohoto snímku v kině nadšen. Nedávno jsem ho viděl znovu na HBO. Mé hodnocení asi bude ovlivněno tím, že jsem byl nucen se dívat na dabovanou verzi. Dabingzcela vymazává komediálnost Billa Murraye. Jestliže v originále Murray září, tak v dabované verzi pouze je a to sráží film tak minimálně o 50%. Dabing je zlo. Jinak si myslím, že nápad s opakujícím se dnem mohly být o něco využitější. (09.07.2007)

Egoistický Zákopčaník je tak dlouho lapen v časové smyčce, dokud se z něj nestane vnímavý člověk s pozměněným žebříčkem hodnot.. Dnes už dá se říct klasika romantické komedie s brilantním králem obličejové mimiky B.Murrayem, která je vystavěna na důvtipu a chytrém scénáři - především v situacích, kdy Phil už dobře ví, že čas je na jeho straně, přičemž celou dobu tušíte, že tu píseň, co se v ložnici každé ráno rozezní v 6:00, bude moci na konci věnovat ženě po své pravici.. Někde jsem četl, že pár měsíců po natáčení trpěl Murray nočními můrami, v kterých se objevoval svišť v kožené bundě zpívající na pódiu repertoár Cher. Možná to bylo proto, že ho během natáčení 2x kousnul. Ten svišť.. (22.12.2011)