John Wick: Kapitola 4

Pokud jsem dal čtyři hvězdy Extraction, pak je musím dát i Wickovi, ale moc už se mi teda nechtělo. Ono, ne že by tam bylo málo akce. Té je tam až až, možná dokonce více než by bylo záhodno. A začne to svižně hned v úvodu. V podstatě každých 10 m pohybu Johna nějakým směrem znamená haldy mrtvých, které se v celkovém součtu dají počítat v řádu nižších stovek... Asi to byla pro mne smůla, že jsem si tenhle čtvrtý díl dal po obou dílech Extraction. Tam je to co se týče killů nemlich to samé. Tady mi to lámání krků a rány do hlav už po chvilce začaly nudit. Fascinovala mne diskárna v Berlíně, kde ačkoliv se mezi tančícími rubou chlápci se sekyrkama (proč se sekyrkama jsem nepochopil), dav trsá v rytmech techna a blikajících stroboskopů dál jako by se nechumelilo. Možná měli tanečníci nachumeleno kdo ví, ale faktem je že prchat začali až když Wick opouštěl s důkazem v dlani taneční parket. Scénka z Paříže by zase mohla skvěle posloužit v rámci nějakého pořadu BESIP, proč přecházet rušné komunikace pouze na přechodu pro chodce. I zde doprava nepochopitelně jezdila ač se na kruháči dělo opravdu lecos. Inu uspěchaná a hektická je ta dnešní společnost a málokdo se věnuje dostatečně tomu, co se děje kolem vozu. Závěr mi konečně trochu spravil chuť a musím říci, že všeho už bylo tak akorát, takže jsem rád, že to čtyřkou končí. Od doby co Johnovi zabili štěňátko uteklo už 9 let a je asi načase se posunout někam dál. Jináč má Keanu můj respekt! Na těch skoro šedesát vypadá pořád dobře i pružně. Dávám tedy za 4 vlčáčí kousance. * * * * (09.07.2023)

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)

Problém čtvrtého Johna Wicka tkví v tom, že po nabušené dvojce a stále ještě úderné trojce už asi neexistuje způsob, jak pokračování posunout dál. Příběh je tedy jednoznačně nejslabší složkou filmu. Samozřejmě nejde o to, jakým způsobem vznikl záporák, kterého je třeba porazit, ale jde o jednotlivé detaily, kterými se navozují dílčí střety a akční scény a kterými se odůvodňují zvraty. Naštěstí akce je opět bravurní a sám jsem nečekal, že v akčním filmu lze vymyslet ještě něco zcela nového - ano mluvím o scénách natočených z vrabčí perspektivy prosvětlené střelbou zápalných nábojů. To byla lahůdka. 8/10 (25.06.2023)

Díky bohu za Stahelskiho, který má rád akční filmy a snaží se je pokaždé posunout někam dál ... narozdíl od dvou prodavačů kebabu, kteří absolutně zabili třetí Bad Boys, nebo spíš Cry/Pray Boys. Kde tihle dva kebabáři absolutně selhali, jelikož s kratší stopáží přinesli akorát televizně rutinní akční scény, kde poměr akce:děj byl 15:85, tak Stahelski si přes (celkem už otravné) budování mytologie pořád uvědomuje, že točí pokračování akční franšízy ... čili i přes brutální stopáž je tu děj:akce v poměru 50:50 ... a minimálně scéna s brokou se zápalnou municí, která si bere velkou inspiraci v Hotline Miami, vstoupí do historie jako jedna z nejnápadnějších a nejoriginálnějších akčních scén vůbec. (24.03.2023)

Sice jsem se v komentáři na trojku zařeknul, že už s touhle sérií nechci mít nic společnýho, ale zvědavost mě nakonec přeci jenom přemohla i když v kině bych to asi nedal. Co to vytahuje oproti předchozímu dílu jsou lepší akční scény a moji oblíbenci Donnie Yen a Scott Adkins, ale proč to proboha má 169 minut? To je dneska novej trend ve filmových blockbusterech či co? No průměr pro tentokrát dám.55% (16.05.2023)