John Wick: Kapitola 4

Sice jsem se v komentáři na trojku zařeknul, že už s touhle sérií nechci mít nic společnýho, ale zvědavost mě nakonec přeci jenom přemohla i když v kině bych to asi nedal. Co to vytahuje oproti předchozímu dílu jsou lepší akční scény a moji oblíbenci Donnie Yen a Scott Adkins, ale proč to proboha má 169 minut? To je dneska novej trend ve filmových blockbusterech či co? No průměr pro tentokrát dám.55% (16.05.2023)

Ještě si tady odložím slovní hodnocení o den později  po shlédnutí:) S dalším dílem jsem nadmíru spokojen, akce opět perfektní, hlavně na diskotéce v Berlíně (tak nějak si představuji Berghain) a v hotelu v Osace. Adkinse jsem skoro nepoznal, chvíli mi to trvalo. Donnie Yen mě neskutečně potěšil, jeden z mých nejoblíbenějších herců, jeho postava mi přisla naprosto boží a spin off by byl super. Stopáž mohla být kratší, to je opravda. A samotný Wick byl zase nelítostný, tak jak ho máme rádi. Již se těším na spin offy. [Flora] (30.03.2023)

Série bobtná jako pemikan v hubě. Rozmáchlá trojka je znovu překonána, ovšem čtvrtý díl si už podává ruku s absurditou. Nejlepší událost kolem tohoto počinu byl trailer, 100% Zde se ukazuje, jaké šílenosti může lidská hlava vymyslet (schody k Sacré Couer) a v jakém rozumovém bahně žijeme. Prostě hlavní hrdina je nesmrtelný, má neklesající staminu, dovednosti všech pozemských i mimozemských bojových skillů a k tomu neprůstřelné sako. I ten jakože konec nakonec konec nebude, protože 440 milionů dolarů. Technicky výborně natočené, scéna shora luxus, Zaror má to nejlepší za sebou, stejně jako Adkins (i když není tlustej) a z Reevese též vyzařuje únava. Je čas skutečně skončit, přátelé, směr, kterým se posouvá tento žánr, končí za 10, 9, 8,... (22.06.2023)

Musím stvrdit, že už dlouho se mi nestalo, aby takřka tříhodinový film pocitově utekl za nějaké dvě hodinky (půl hodinové reklamy v kině nevyjímaje). John Wick 4 je opět, co se týče kamery a jejího vizuálu perfektní dílo, na které se krásně kouká i mimo 4 akční pasáže. Ovšem jakmile dojde na ty, je to laskomina, která přináší to nejlepší z choreografie studia 87eleven a uvádí diváka do tranzu. Jistě, už zde je malinko cítit únava materiálu, a to i v samotném filmu, kdy na mě nejvíce zapůsobila první obrovská akční pasáž a ty další už jsem "jenom" počítal headshoty. Jedná se stále o svět, ve kterém neexistuje policie, nejsilnější krytí představuje neprůstřelné sako a Keanu nepoužívá double-tap, ale minimálně triple. Tentokráte mě hodně bavila i mytologie (krom stále dle mého zbytečného bezďáka Laurence Fishburne) a chtěl jsem víc. Chtěl jsem vidět celou radu a to jak ji John celou vybije, však se taky čtyřka měla točit s pětkou zároveň a teď vůbec pochybuji, jestli pětka bude. Každopádně z nováčků mě nejvíce potěšil Donnie Yen, který i takřka v šedesáti v roli Daredevila neskutečně válí a z rychlosti neztratil ani pidisekundu a navíc tu k němu máme i Kingpina v podání Scotta Adkinse, který mě tu vyloženě ne*ral a bavil, což je u mě velký úspěch. A Bill Skarsgård se tu fakt pěkně oblíká, jen jsem čekal, jestli se naučil taky nějaké triky. Nováčků je tu ještě více a všichni tu mají své pevné místo a v tomto ohledu velká spokojenost. Snad tedy ta pětka bude, i když už bez Lance Reddicka..:|( (27.03.2023)

V kině sedělo asi pětadvacet lidí a jednu chvíli jsem si říkal, kolik z nich je asi nájemných vrahů... Jako vocaď pocaď. Chad Stahelski znovu dokázal, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Ale to už víme. Absurdní svět zabijáků je snad ještě přepálenější, k démonovi Jonathanovi protivníci přiskakují zhruba tak, aby je neprůstřelný vnuk Johna Matrixe dokázal postupně likvidovat, vypadat u toho skvěle, být nasvícený nočními neony nebo západy či východy slunce, a doufajíc, že všechny policejní sbory mají zrovna nějaké veledůležité školení. Odměny na Johnovu hlavu jsou stále vyšší, postav přibylo, ovšem budování světa a jeho mytologie tvůrcům pořád fakt moc nejde. Celá organizace zabijáků je už prostě dost mimo, a jednoduše mi nejde nerýpat do toho, že nejpřesnějším střelcem i bojovníkem s mečem je široko daleko nevidomý Donnie Yen. Celé je to pochopitelně vizuálně absolutně opečované, nápadité, kontaktní, a to všechno v přehledných dlouhých záběrech. A je jedno, zda jde o bitku, přestřelku nebo honičku v autě. Vrcholem je (za mě) asi stylizovaná řežba na německé (mokré) diskotéce, kterou si užije hlavně buřtík Scott Adkins, či originálně z ptačí perspektivy nasnímaný masakr ve starém baráku. Samozřejmě je tu ještě velkolepá přestřelka na kruhovém objezdu či závěrečné „schody“, ale tam už se chtě nechtě dostavuje jakási přesycenost. Ač jsou sekvence vizuálně opojné i vynalézavé. Ovšem stejně tak i monotónní a prázdné. Takže já prostě místy jen seděl, občas se nadchnul, ale mnohé zůstalo tak nějak bez reakce. (25.03.2023)