Ztraceno v překladu

Krásně převyprávěný příběh smutného klauna, kterého Bill Murray zahrál s naprostou dokonalostí. Nezměnil svůj herecký projev, pouze ho utlumil a dodal mu charakternější nádech, čímž dokonale završil svou kariéry vynikajícího komika. Role smutného klauna, který je ztracen v célém světě, nepochybně na dlouho zůstane jeho hereckým vrcholem... (16.03.2005)

Moc hezký příběh. Úžasně zahraný (Bill Murray podává životní výkon). Pokud byla vaše nálada před snímkem ZTRACENO V PŘEKLADU na bodu mrazu, po něm budete na příjemné dvacítce. Je to druh filmu, který dokáže naladit a zpříjemnit den. Nejspíš taky budete mít nutkání zajet si zahrát golf do Tokia. Aspoň já ho teda měl. ;-) (09.10.2007)

Moc milý film. Jemný. A postavy v něm se nechovají jako vždy, nýbrž se stávají lidmi, skutečnými lidmi. Nechala jsem se vtáhnout mezi ně. Nechtěla jsem být ten, kdo to sleduje. Chtěla jsem se procházet po Tokiu. Po městě, které toužím navštívit. Za to všechno jsem nucena dát plný počet. Prostě to tak chci a basta. Neboť ten film je předvším "lidský". Jediné, co mohu udělat, je doporučit ho ke zhlédnutí. (07.03.2009)

Tak nějak nevím co o tom napsat. Po všech těch bombastických ohlasech jsem od toho čekal víc, ne že by se mi to nelíbilo. Bavily mne hlavně části se Scarlett Johansson, která je prostě hrozně přirozená. Oproti tomu Murray v posledních letech hraje pořád stejně minimalisticky a už to přestává být ono. (25.12.2006)

Milá Sophio Coppollová, chtěl jsem ti jenom říct, že nevím, jak je to možné, ale napsala a natočila jsi film, který jakoby mi byl přímo určen. Jako bychom se dlouho znali, viděli si do navzájem do hlav a věděli, že Bill Murray je nejenom geniální komik, ale dovede zahrát i něco víc. Jako bychom jenom čekali, až uzraje natolik, aby se z šarže samolibého misantropa přerodil v unaveného, ale životem poučeného muže, který už dokáže přijímat trapnost vlastní existence. Udivuje mě, Sophio, že spolu sdílíme i vášeň pro Japonsko, tu podivnou těžko čitelnou, ale fascinující říši znaků; že nahlížíme na její obyvatele nejen jako na zábavné exoty, ale jak také prostřednictvím konfrontace s odlišnou japonskou kulturou zjišťujeme něco důležitého o nás samých. Těší mě, že nacházíme společné zalíbení v talentované, inteligentní, přirozeně a netuctově půvabné Scarlett Johansonové, kterou, jak oba jistě doufáme, čeká ještě velká herecká kariéra. Možná je tvůj film osobnější pro mě, než pro tebe, ale jsem moc rád, že vidíme věci stejně, a že se sám nemusím pouštět do natáčení toho, co jsi svou melancholickou nedoslovnou obrazností, múzickým citem a smyslem pro významové ticho v mezeře mezi zvuky zvládla lépe, než bych to kdy zvládl já. Chtěl bych ti toho říct ještě mnoho, milá Sophio, ale jistě si rozumíme i beze slov, mé ženské dvojče. Udělala jsi krásný a křehký film, který mě potěšil a opravdově dojal jako máloco v kinech za poslední roky. Děkuju ti. Kéž by se ti tak dařilo i dál. (24.02.2004)