Velká iluze

Na dobu svého vzniku velice vyzrálý válečný film, který nikdy nespadne do přílišného až nechutného patriotismu. Naopak je velkorysý k německým protivníkům, vezmeme-li si, že film vznikl v dusné atmosféře roku 1937, tak je možná velkorysý až příliš. Možná tak vypovídá a pacifistickém naladění francouzů a nechuti válčit v letech před druhou světovou válkou. Film evokuje přátelství jak jej známe z knih od Remarqua. Velká iluze je nejsilnější v závěru, po úprku hlavních hrdinů. Jejich soužití s německou ženou a její dcerou a také společné vánoce je něco tak dojemného, že to více než cokoliv vypovídá o tom jak je válka hnusná a pitomá. (10.12.2008)

Impresionisticko idilická úvaha na téma válka. Renoir na prahu druhé světové předznamenává celkový úpadek hodnot, který postihl Evropu. Velká iluze je totiz především filmem o obecné lidské slušnosti navzdory jakékoli době, o hodnotě přátelství a o nutnosti porozumnění. Jako by věděl, že válka, kterou záhy rozpoutá Hitler nenabídne ani v retrospektivním pohledu příležitost k natočení podobně idealistického filmu. O technických kvalitách režie by se dalo bavit delší dobu. Velice zajímavé je například používání diegetického zvuku, který přesahuje svůj rámec do další scény, kde se stává nediegetickým, apod. (18.07.2010)

Nežeru tu do očí bijící "džentlmenskost" postav. Za chvíli mně ta slušnost začala lézt krkem. Nechci se hádat, jestli to tak za první světové války fakt bylo, možná že jo. Ale i kdyby, stejně mě nezaujal příliš ani příběh a zpracování. Pokud si chcete vychutnat válečný film podobného ražení, i když z druhé světové, mrkněte radši na Stalag 17. S tím se amíci poprali mnohem líp! (27.07.2011)

Velkou iluzi si zamilovala celá generace, která pamatovala 1. světovou válku jako autentický zážitek. Marlene Dietrich šla tak daleko, že se zamilovala i do Jeana Gabina a po jeho odchodu do Hollywoodu se stali milenci. Nikdy by mě ale nenapadlo, že zdaleka nejúčinnější budou ty prosté scény z venkovského života s Ditou Parlo. (23.01.2014)

Silná myšlenka, zvlášt v době vzniku. Jenže na můj vkus je podávána poněkud prvoplánově a v některých scénách až směšně okatě (a teď pro kór blbé aneb zdravím úvahu při krmení krávy). Což by mi asi nijak nevadilo, kdyby to byla taková zábava jako zpočátku. Jenže tohle není ani zase až tak odlehčené jako Stalag 17, aby to fungovalo jako komedie, ale zároveň tu chybí i jakékoli drama. Žádné napětí, žádný strach o postavy, prostě nic. Všichni celou dobu pouze školometsky mudrlují nad důležitostí porozumění si napříč jazyky, národy, rasami, klubovou příslušností a kdo ví čím ještě. Vzhledem k tomu, že přes veškerou aktuálnost myšlenky jde stále i o útěkářský snímek, je to trochu na pováženou. Trochu hodně na pováženou. (04.12.2008)