Velká iluze

Pro mě trochu úmornější zážitek, přes velkou část stopáže jsem tu nenarazil na žádnou pořádnou nit, zbyla tak jen taškařice plná tlachání válečných zajatců, se kterými jsem se nesžil a osud vesměs šumák (až do lepší závěrečné části). Podobně jsem nepochodil s WOODEN CROSSES. Ale význam meziválečné klasiky - nesporný - "this elegy for the death of the old European aristocracy is one of the true masterpieces of the screen." (17.01.2019)

Ty jseš ubohá kráva a já ubohej voják. Oba děláme co umíme. K tomu netřeba dalšího komentáře. La Grande illusion není typický " útěkářský " válečný snímek. Spíše než na samotný útěk se snímek zaměřuje na pocity všech lidí a poukazuje na samotnou nesmyslnost válek. Paradoxně právě války jsou tím, co v určitých fázích sbližuje lidi ( napříč všemi rasami, stírá společenská postavení ( je opravdu jedno zda-li je to sedlák, Ing, či třeba učitel a " objevuje " v nich to dobré. Samozřejmě ne vždy a ne u všech... Co se týče samotného snímku, chvíli mi trvalo naladit se na pomalejší tempo, ale zhruba od třetiny snímku mě snímek pohltil a zasáhl a vydželo při tom až do úplného závěru. Zmiňovat vynikající herecké výkony v čele s mým oblíbencem Jeanem Gabinem je myslím naprosto zbytečné, stejně jako vyzdvihovat citlivou Renoirovu kameru. Silné 4*! (07.05.2010)

Skvost světové kinematografie. Film veselý i smutný, rozpustilý i docela vážný, ale především nutící k zamyšlení nad absurditou války. Vyznívá o to smutněji, že "aby už nebyla žádná další válka" byl natočen v době obav ze sílícího a zbrojícího, v roce 1937 již otevřeně agresivního Německa. Do té doby nejstrašnější válku zobrazuje skrze reflexi v zázemí důstojnického zajateckého tábora uprostřed německého císařství. Trochu připomíná Velký útěk, který však byl inspirován válkou ještě strašnější, a je o pár desetiletí mladší. (22.06.2009)

(1001) Mám z toho podobný druh deprese jako z Čapkových her a skečů Voskovce a Wericha, protože je to dílo "předvečera" a já jako divák mám okno do budoucnosti a vím, co přijde. Renoir se zdá být optimističtější než Čapek, ale zároveň také více odtažitý, neměla jsem pocit žádné intimity a to mi v příběhu o lidskosti zásadně chybí. (29.04.2015)

„Ty ses narodila ve Württembergu a já v Paříži. A přesto můžem bejt kamarádi, víš? Ty jsi chudák kráva a já chudák voják. Každej děláme, co můžeme. Je to tak?“ Název filmu dokonale definuje jeho podstatu. Velká iluze je totiž naivní, idylický, příjemný, válečný příběh (jakkoliv se poslední 2 přívlastky na první pohled vylučují), kterému nechybí nadhled a silný antimilitaristický podtón. Dlouhou dobu je pohled na život v zajetí nepřítelem takřka pohádkový; když nikdo neutíká a ani jinak se neproviňuje proti řádu, má se v podstatě líp než na frontě. Jenže nic není věčné… K nejlepším pasážím snímku patří rozhodně rozhovory dvojice Boldieu-Rauffenstein, ty byly prostě skvělé, dokonale vystihující onu dobu (a poslední z nich mě upřímně dojal). Na někoho možná bude té naivity, lidskosti a přátelskosti až moc, přesto svůj účel snímek rozhodně splnil. Za mě to budou slušné 4*. „Víš jistě, že to naproti je Švýcarsko?“ - „O tom není pochyb!“ - „Protože je to tak podobný.“ - „A co bys čekal? Hranice není vidět, tu si vymysleli lidi. Přírodě je to fuk.“ (21.07.2014)