Režie:
Luigi CozziKamera:
Pasquale RachiniHudba:
Vince TemperaHrají:
Urbano Barberini, Antonio Marsina, Caroline Munro, Brett Halsey, Karina Huff, Michele Soavi, Alessandra Acciai, Florence Guérin, Carolyn De Fonseca (více)Obsahy(2)
Natáčení hororů může být pro jejich tvůrce nebezpečné. Hrůzné monstrum totiž dokáže nejenom proniknout do snů, ale zhmotní se i ve skutečnosti. Nic to však nemění na jeho agresivitě, která tentokrát nekončí probuzením. (Filmexport Praha)
Recenze (14)
Divný film, dobrá zápletka, zajímavá práce se snem/skutečností, podmanivá "klidná" hudba smíchaná s tvrdou kytarovou, atmosféra se střídá s nudnými pasážemi, hrozné neherectví a efekty, hnusné prvky (zvracející čarodějnice, sliz, střeva, výbuch těla, zelená barva, modrá barva), záběry vesmíru, rozbitá lednička. Nedosáhne to ani na druhou hvězdu. ()
Pamětníci znají z VHS jako Černý kocour. Celkem ucházející Itálie od Luigi Cozziho - motá se kolem natáčení filmu, nechutná witch Levana, nějaký ty hnusy, střeva, sajrajty, snová atmosféra, zelená a modrá světla, trochu surreal děj. Je to místy trochu zamotaný, člověk ztrácí přehled co je sen, co realita a co přechodná agónie. Otázka je, zda to byl záměr či nebyl, já se přikláním ke koncepci tohohle filmu jako velkého zlého snu, ale zase bych to až tak neřešil. ()
Dva režiséři se snaží natočit jakýsi poloremake Suspirie od Daria Argenta jménem Suspiria de Profundis. Příběh má pojednávat o vládkyni zla Levaně, kterou však svým vyprávěním znovu přivedou k životu. Tak z tohodle hororu mám dost smíšený pocity. Skoro jako by film dělali dva lidé. Mistr a blbeček. Na straně mistrově je výborná temná podmanivá hudba a zajímavý nápad a na blbečkově straně, divné vpády metalu ve chvílích dost se nehodících a šílená překombinovanost děje - hlavně na konci, díky čemuž sem to vůbec nepochopil. Určitě ztráta pro kohokoliv, kdo nemá rád béčkové horory.60% ()
Dario Argento, E. A. Poe (s povídkou nemá film společného ani zbla....snad kromě kocoura, co tu ale jen pózuje),Ch. Baudelaire a Thomas de Quincey a jeho báseň Levana a Matky žalu. Jojo, matky, ty jsou zde zmiňovány od Argenta, kromě Suspirie též Matka slz, co v té době ještě neměla svůj film. Z Levany tu udělali děsuplnou bytost, co místo aby matkám pomáhala, tak se snaží využít těl jejich novorozeňat. Prostě Italové. Krásný vizuál a výborná hudba...tedy ne ten řezavý metal, co se vždy přiřítil a vše rozmetal. Zpracováním a pojetím má film blízko ke snímkům 70. a počátku 80. let - surrealismus (televize dávící zelená střeva jakoby sem vpadla z Noční můry), halucinace, barvy (žlutá, červená a místo modré jedovatá zeleň) a sympatické monstrum plné červů zvracející barevný sliz. Stále krásná Caroline Munro stojí na temnější straně. Ohledně gore je jednou z nejlepších scén bušící srdce. Dnes jen pro ortodoxní žánrové fanouška a ani ti nemusí být spokojeni. Já vcelku ano. 3,5* ()
Neodolatelná nuda mě nakonec udolala a já dokázal úspěšně podřimovat až do konce. Chvílemi mě budily příjemné rockové tóny, neboť Taliáni zřejmě po vzoru Argenta rádi podbarvují horory kytarovou hudbou. Jednou mě těžce vyrušila z klidného rozjímaní hustá gore scéna s vybuchujícím srdcem a na konci jsem se probral u starého dobrého proklátí dřevěným kůlem. Příště si ale na spaní pustím něco více romantického. Třeba toho Argenta. ()
Galerie (35)
Photo © Severin Films
Reklama