Cremaster 5
Režie:
Matthew BarneyScénář:
Matthew BarneyKamera:
Peter StrietmannHudba:
Jonathan BeplerObsahy(1)
Každý z dílů cyklu se odehrává východněji než ten předchozí: od amerického Idaha se tak ve finále dostáváme do Budapešti. Barney využil romantických staveb z konce 19. století – opery, secesních lázní a mostu Lánchíd přes Dunaj. Film má formu lyrické opery a zdobí ho přítomnost Ursuly Andressové, švédské hvězdy proslulé účastí v první bondovce Dr. No, v postavě Královny. Barney ztvárňuje zbylé tři ústřední bytosti: operní Divu, Kouzelníka a Obra. Zatímco Kouzelník přijíždí do města na koni, Královna se sloužícími stoupá po schodech Maďarské státní opery. Usedá na trůn obklopený holuby. Svým trůnem Královna vidí do termálních lázní, kde dojde k symbolickému finále pentalogie. Vnitřní vývoj (který je, jak víme, hlavním motivem cyklu) dospěje od prvotní rovnováhy ke konečnému poklesu: přichází Obr, jehož šourek spojí víly stuhami s ptačím hejnem. V teplých vodách lázní se uvolní sval kremaster a varlata tak poklesnou. I další linie zrcadlí motiv sestupu: Diva padá shůry na operní jeviště, Kouzelník klesá na dno řeky do květinového lože. Královna s árií na rtech je připravena následovat ho ve smrti. Kruhy na vodě napovídají, že i po zmizelých tu zůstává věčná ozvěna. Žádné jednoznačné vyznění však od Cremasteru očekávat nelze. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (8)
Nejlepší část. Pořád směšné. ()
Promenádující hudba vážného stylu v doprovodu operního hlasového rozsahu zpěvačky, jenž je jakýmsi postem. K němu se vracející mé obavy a strasti z nepochopení celé plejády atypických kulisárních předmětů a líbivých kostýmů, které dodávají optiku jasnější rozhled do surrealismu vábivého křiku. Snaha nepochopit toto spíše hudební dílo klipového rázu než-li filmový artefakt je v povzdálí, z důvodu vidění pouze posledního díla z celé pentalogie režiséra Matthewa Barneyho u něhož se na chvíli můj zájem pozastaví a nebude řeč u prostoduché seanci. ()
Hraje si to na operu, ale ta hudba je dost špatná. Vlastně mi přišlo, že to celé bylo dost špatné. Ten klíč, ten způsob, to je samozřejmě nové a fascinující. Hudba je ale jen laciný vrstvený guláš. Pojal jsem nedůvěru, že zbývající složky toho mohou být podobně šmé. Každopádně by se to vešlo do 15 minut. Je to k smíchu přetažené. ()
Jediný film Matthewa Barneyho, který bych si dobrovolně pustil i podruhé. Především proto, že jako jediný má pořádnou hudbu. Ostatní filmy mají hudbu buďto žádnou, nebo blbou (ano, včetně Bjork...), ale tento film je docela slušnou operou s divou s tváří bondgirl Ursully Andress. A i vizuálně je asi nejhezčí. ()
Cyklus Cremaster v žádném případě není pro nepoučeného diváka. Rozklíčování celé symbolistní roviny narace je bez seznámení s koncepty jednotlivých Cremasterů absolutně nemožné a právě proto (i přes excelentní vizuální stránku) dost možná i nekoukatelné. Všem proto doporučuji předem se "teoreticky" připravit na stránkách cyklu: http://www.cremaster.net ()
Reklama