Špión, který přišel z chladu

"Můžeme Vás koupit, prodat, ztratit. Můžeme Vás i zastřelit." Takový je osud agentů a já se pořád divím tomu, že tuhle práci je ještě ochoten někdo dělat. Nicméně tady jde o studenou válku a sympaticky opilého agenta Leamase, který nevěří v Santu, Boha ani Marxe. Tím mi byl hodně sympatický. A mně se jeho příběh hodně líbil, jeho konspirační historka byla dokonalá a pronikání ke špičkám východoněmeckých tajných mě dost bavilo, ale musím se přiznat, že se od jeho zhlédnutí trošku bojím lidí, jako je Hans-Dieter Mundt. I když bych si asi přál, aby můj klidný spánek střežilo takhle charismatické hovado. (27.03.2018)

Další filmová adaptace románu Johna le Carrého, který má nezaměnitelný rukopis: tempo vyprávění více než pomalé, někdo by řekl, že se tam ale vůbec nic neděje... a pak to v závěru přijde a chudáky neznalé málem zabije hutná atmosféra, emoce a všechno to kolem a okolo. Po snímku (a knize) Tinker, Tailor, Soldier, Spy už jsem si na to dávala bacha a stejně jsem zůstala nevěřícně koukat jak motýl znehybněný špendlíkem (jiné přirovnání mě opravdu nenapadá). Knihu jsem zatím nečetla, ale i tak chválím scénáristy, že opět vystihli ducha příběhu a černobílá kamera to už jen podtrhla. (26.06.2018)

Jako vždy magnetizující Richard Burton ve spy-shitu ze 60's (a v jedné ze svých sedmi nominací na Oscara) na motivy le Carrého, klasika žánru, který ještě doteď, přes půl století píše o špiónech a dvojitých agentech a vzájemném ojebávání mezi velmocemi. Žánrově tohle nevyhledávám, ale četl jsem a viděl lepší věci (včetně jedné další filmové adaptace le Carrého). Pokud to seženete v pěkné kvalitě, je to hezká černobílá podívaná, podobně jako Felliniho 'La Dolce Vita' - pokud zbožňujete Richarda Burtona, přidejte bludišťáka. Těžko si dovedu představit mladší generaci k tomuhle z jakéhokoliv důvodu tíhnout. Vlastně se toho za celý film moc neděje, je to vše taková komorní podívaná, která se snaží prodat tenhle námět jako áčkovej level, ale jediný, co je na ní áčkový je Burton, který vždy ve filmech přenášel sebe do fiktivních postav, které ztvárňoval. (24.11.2019)

Film dělá čest svému názvu - jedná se o přesně odměřené a typicky britsky chladné špionážní drama stavící především na osobnosti a hereckých schopnostech Richarda Burtona, inteligentním scénáři a speciálně zde i na náladotvorné černobílé kameře. Problém bych neviděl ani tak v tempu - mám rád, když si tvůrci dávají načas a nijak s vyprávěním nespěchají - mírné zklamání jsem zažil spíš v závěrečných minutách, kdy se vše obrátí naruby, a to pro jistotu dvakrát, takže na konci hlavní postavy kráčí vstříc očekávané pointě. Hodnotím lepšími 3* a vlastenecky pochválím i Jiřího Voskovce v roli sebejistého obhájce. (22.10.2011)

Pomalé tempo jsem si vychutnával, užíval si bezútěšnou atmosféru, elegantní kameru, nostalgický saxofonový soundtrack, úsporné herectví – nejenom Burtona, ale třeba i takového Cusacka, který mi svojí britskou čajíčkovou distinguovaností hrozně připomínal Gatissova Mycrofta Holmese – a nějakou dobu i zápletku a úvahy postav o nevděčném životě špionském. Ke konci, zhruba od nástupu Voskovcova až příliš snaživě mazaného právníka, už ale bylo těch řečí na mě moc, jak těch vysvětlovacích, kterými si film (zbytečně) pojišťuje, že se v něm divák neztratí, tak těch filosofujících (víceméně pořád na totéž téma). Potenciální čtvrtou hvězdičku pak u mě definitivně pohřbily „překvapivé“ zvraty v úplném závěru, které člověka s o půlstoletí delší diváckou zkušeností bohužel už tak nepřekvapí. ***1/2 (30.09.2018)