Kdyby tisíc klarinetů

Klarinety jsou velmi zvláštní film - na jedné straně stojí příběhově naprosto za..., a je až bolestivě zjevné, že jde jen o dost chabě seřazené scénky jako u nepříliš promyšleného estrádního pásma. Jenže tomu "jen" patří uvozovky zvíci sebevědomí našich dvou posledních prezidentů dohromady (je to sice obtížně představitelný rozměr, ale zkuste to;)), protože díky tomu, co předvádí Vlastimil Brodský, Bohumil Šmída a další herci ve vedlejších rolích, kteří dělají tu "výplň" mezi hudebními čísly, to je samo o sobě velmi dobré. A ta hudební čísla jsou naprosto úžasná - z "Vy byste pořád seděla..." v podání Hany Hegerové, Waldemara Matušky a Karla Gotta, tryská živelnost a létají jiskry. Takže i když je to víc než cokoliv jiného pomník zlaté éry SeMaForu, patří se projevit náležitou úctu a nad "filmovými nedostatky" tohoto filmu přimhouřit oko. 80% (28.12.2014)

Tyhle dvě hvězdičky jsou dost subjektivní, jsou určitě lidi (pamětníci), kteří tenhle film zbožňují. Já mám ale problém s neexistujícím příběhem (na základně se změní zbraně v nástroje a pak se připravuje nějaká šou), nepříliš přesvědčivými hereckými výkony (Matuška, Pilarová, Filipovská) a hudbou. Já pro Suchého se Šlitrem zrovna slabost nemám. (31.07.2007)

Nemyslím, že má význam posudzovať klarinety ako muzikál alebo dokonca ako film. Jednoduchá myšlienka premeny zbraní na hudobné nástroje nemala šancu ťahať celý film. Najmä ak aj scenár nepriniesol nič svetoborného a iba chabými nitkami zväzoval jednotlivé výstupy. Klarinety majú zmysel ako potešenie pre nostalgikov obdivujúcich ľudí a dianie okolo divadla Semafor. A tí si s výnimkou dvoch - troch slabších pesničiek film užijú aj po 46 rokoch. (11.12.2010)

Je zvláštní, že k nikomu z komentujících nedorazila Suchého poctivá slova o tom, že i Semafor, pokud měl přežít a jezdit na zahraniční zájezdy, musel čas od času udělat režimu úlitbu. Právě ona jsou ale klíčem k pochopení toho, proč se v tomto případě určitě nenarodil muzikál s pomyslným velkým M a film je vysvětlitelný jako řada kultivovaných kabaretních skečů (většina tvorby Semaforu má ovšem právě tento ráz). Obnovení práv smyslovosti a radosti ze života, jak lze počátek šedesátých let nejlépe charakterizovat, by ostatně ani víc nesneslo. Třicátá léta se nekonala, tíživost prvních poválečných ohlasů i přídělové ekonomiky pominula a mnoho lidí, kteří se v padesátých letech z nejrůznějších důvodů dostaly na index, se začalo vracet a smělo znovu tvořit (jen o vlas se do republiky mohla k tvorbě dostat např. i Adina Mandlová, mám-li věřit spolehlivosti zpráv, které rozhodně nejsou z první ruky). Ducha má film i tak dost, "držkovou", kterou dostává vyčpělý vojenský dril té doby, také nelze podcenit a pacifistický motiv, ztělesněný útlým hereckým mužstvím Jiřího Menzela, rovněž není bez půvabu. Jakoby mimochodem v pověstném druhém nebo třetím plánu film zachycuje první příznaky znovu se rodícího českého show businessu (obchodu podívanou v doslovném českém překladu). Připočteme-li k tomu skvělý orchestr, špičkové zpěváky nejen té doby (mihne se tu i Rudolf Cortés), vynikající herce, nevidíme důvod, proč by se Tereze Jany Brejchové ta úžasná show z kasáren neměla vydařit. Vždyť ... sestra do něj kopla a míč udělal hopla ... a náhle zmizel. Poslední záběr filmu snad, ale jiskřivá hravost a muzikálnost KLARINETŮ nikoliv. Přesto, že pro některé z nás, ty nejmladší (nikoliv jejich vinou) by film potřeboval odborné uvedení s dost obsáhlou historickou pasáží. Ale tak už to chodí. Když se na to lidské dopuštění dívám dnes, nemohu se ubránit dojetí při pohledu na tu velkou generaci a její dospělé skotačení. (05.11.2007)

Klasická semaforská férie, kdy se do serie písniček zamontuje jakýsi takýsi děj, pokud vůbec nějaký - viz Zuzana je (zase) sama doma apod. Je vidět, že se Suchý od tristních a hlupoučkých začátečnických pokusů typu Člověka z půdy naučil už trochu stavbu příběhu. Všechno ale stojí na tom, zda ty písničky milujete nebo ne - můj šálek kafe to není, je to totiž tak televizně unylé a nemuzikálové. (15.09.2008)