Konec jasnovidce

Konec jasnovidce, krátký filmeček Svitáčka s Roháčem, je hravě kritickou burleskou. Rozverná přizpůsobivost je v podání vynikajícího hereckého obsazení odzbrojující. Nezbedná nadsázka ve škádlivosti odhaluje vystrčené pozadí a v nasazení je prožitek i touha. Hlavní hvězdou je jasnovidec Matěj Šibolín alias Mathias Scibolini (úchvatný Miloš Kopecký), neurvale líný a zavádějící v socialistickém pracovním procesu, mysticky okouzlující a uhrančivý v závanu zdravé poctivosti a svobodné vůle. Nejzaskočenější postavou ze schizofrenní situace je Jelínek (dobrý František Filipovský), čekající na vzdálené dědictví. Ze zájemců o předpovědi zaujme vdavekchtivá laborantka Marcela Vojanová z Kladna (příjemná Jiřina Bohdalová), její nespokojený snoubenec Karel Vaníček z Kročehlav (dobrý Josef Kemr), zákeřným moribundem postižený Josef Vobrna (skvělý Vladimír Menšík), či nadnesený ředitel národního podniku Osmík (příjemný Miroslav Horníček). Z dalších rolí: účetně pečlivá asistentka Soňa Krásná (Jana Werichová-Kvapilová), správnou provozní atmosféru navozující hráč na pilu (Jiří Sehnal), či všímavě nepromíjející pokladník (Ota Motyčka). Zábavné, okouzlující, krátké, dostačující. Rozverná hravost je trefná. (09.03.2018)

Velmi solidně a odvážně (na svou dobu) natočená satira (kde by mne zajímalo, jestli vážně jasnovidcem byl, nebo ne) s chytrými dialogy (zvláště rozmluva Horníčka s Menšíkem je dokonalá ("Jak dlouho jste byl na posledním místě?" - "Nevím, já zrovna neměl hodinky."), velice podmanivou atmosférou a kulisami, ale i drobnostmi jakoby mimo obraz (poklepání Filipovského po čele místo lebky, časopis Jasnovidec s článkem Za vyšší obsahovost věštby), skvělou zkratkou, jak pod vedením byrokratických úřadů firmy nefungují, jak by měly a hledí se jen na od-do a zaplať. Jen mi chybí údernější konec, nějaká trošičku zajímavější pointa. Zajímavé je, že hudbu složil Jiří Šlitr a jako asistent kameramana působil Miroslav Ondříček. A že Menšík uvede své skutečné datum narození včetně rodných Ivančic (snažil se je dát do nejvíce filmů a inscenací, kde hrál.) (14.06.2020)

„A to vás vždycky vyhoděj, nebo jdete sám?“ –„No však to znáte, napřed vás vyhoděj a potom, to už jdete sám.“ Nadprůměrná komedie, ale hlavně pěkně rýpavá satira. Krásná proměna ze soukromého „podniku“ na státní demonstrovaný úsměvnými písemnostmi, hesly (Dej si hádat z ruky, ušetříš si muky), úřednickou „pásovostí“ a transformací tajuplného mistra na burana-rutinéra (oficiálně). Potěší plejáda (na daný formát) až štědře obsazených rolí a roliček v čele s mistrným Kopeckého Šibolínem (vychytaná pracovna, rituál). Dávám solidní 4*. „Já du teďka na ústředí kvůli těm premiím.“ –„Co myslíte, dostaneme je?“ –„Jo, to kdybych věděl.“ (25.02.2014)

Na rok 1957 neskutečně ostré a potměšilé vůči dobovým nešvarům. Opravdu hodně daleko za hranicemi běžné a povolené komunální satiry. A navíc věci, na které se dnes v českém filmu zapomíná (a nebo kašle a nebo už to nikdo neumí) - pečlivá práce s drobnými detaily, ať už jsou to gesta, pohyby, dialogy, rekvizity a vůbec celé rozzáběrování. (17.02.2014)

Víceméně anekdotický příběh o jasnovidci, zapojeném do socialistického pracovního procesu. Během ledabylých věšteb sedí v montérkách na stole, pojídá svačinu a odbavuje frontu, jako by k němu přijížděla na páse. Ale po pracovní době melouchaří doma v poctivé, stylově tajemné věštírně... Dvojice Svitáček a Roháč byla tak okouzlena možností filmovat, že do té banální historky vrazila neuvěřitelné množství nápadů a velkých herců v úplně titěrných rolích. Výsledek, kdy obyčejná komunální satira vypadá krásně a fričovsky precizně, soudruhy zaskočil natolik, že ho preventivně na pět let zavřeli do trezoru. 80% (09.01.2006)