Vojna a mír II: Nataša Rostovová

Tentokrát se děj plně soustřeďuje na osudy kolem Nataši. Na frontu vůbec nezavítáme. Přesto Bondarčuk hned úvodní scénou na bále dává zapomenout na zlé jazyky (tím myslím sebe sama) myslící si, že jeho síla tkví v exteriérech s (deseti)tisícovým komparsem a nikoli v interiérových drobnohledech do života tehdejší šlechty. Minimálně o třídu lepší a nespočtukrát soudržnější než na poprvé. Vypiplané hrátky s kamerou nevymizely. Naopak jich ještě přibylo (vlčí pohled!). Chtělo by to pouze ubrat na lacině působících duševních monolozích. Proč stále chodit s křížkem po funuse a vyslovovat to, co je stejně očividné? (29.09.2008)

Sice komorni dil, ale urcite ne spatny. Saveljeva v roli Rostovove je zajimavy typ a neverim tomu, ze by na plese tak dlouho cekala na tanecnika:-). Misty dost prehravala, i tak je ale ustredni postavou teto epizody. Bondarcuk zde moc prostoru nema, charisma z nej vsak vyzaruje na vsechny strany. Jde videt, ze vypravnost je ve Vojne a mir na prvnim miste, i kdyz se na "platne" zrovna nic zlomoveho nedeje. Tesim se na nejvice ocekavany, treti dil! (18.05.2014)

Opět filmařsky úchvatné. Není mnoho případů, kdy se tak nadaný filmař dostal k tak neomezeným prostředkům. Druhý díl Vojny a míru se obešel zcela bez bitev a exteriérů, možná tím spíš se ale Bondarčuk potvrdil jako velkolepý režisér. Plný počet opět uniká jen proto, že tuším, že jde zajít ještě dál... (12.02.2013)

Velkofilm, který je opravdovým pohlazením po duši. Je bohatý nejen svou rozsáhnou výpravou, má rozvětvený děj, je poctivý i v detalilech. Kamera je nápaditá jak v celku, tak i v komorních scénách. Uchvacující a odzbrojující je i naivka Nataša. scénář: Sergej Bondarčuk, Vasilij Solovjev, kamera: Anatolij Petrickij (22.03.2015)

Jednoho krásného sobotního odpoledne jsem ze sledování Anny Kareniny přeskočila na sledování Bondarčukovy série „Vojna a mír". Ne, nebylo to z ušlechtilých důvodů (tedy, že by autorem obou byl Lev Nikolajevič Tolstoj, jak jsem se vás i sama sebe snažila přesvědčit ve svém deníčkovém příspěvku) ale kvůli něčemu (či spíše někomu) úplně jinému, co kolega misterz před časem ve svém komentáři k Polanského Plesu upírů nazval „prízemný dôvod“. No tak jo, přiznávám, že jsem povrchní nána a že by film s Lanovojem mohl být i o hodně horší, než místy nudná Bondarčukova sága…(a ano, tady Natašu, na rozdíl od dvou zbylých zpracování, chápu, i když ji omlouvá její věk, mě neomlouvá vůbec nic)… Když jsem se tak do této obsáhlé desetihodinové adaptace ještě obsáhlejší ságy nadšeně pustila, vůbec jsem netušila, že mě sledování za necelé dva týdny čeká znovu, tentokrát v tv a v HD kvalitě. Nebudu komentovat každý díl zvlášť, jelikož opravdu netuším, jak bych komentovala ten třetí, pojednávající téměř celý o bitvě u Borodina (ze tří hvězd ho na čtyři „vytáhl“ až závěr), a jelikož bez debaty dávám vždy přednost míru před válkou, dávám přednost i tomuhle před těmi ostatními. Možná bych tuto část dokázala ohodnotit pěti, každé další zhlédnutí se mi líbí více a více (zde jsem si např. „užila“ pohled vlka na svět lidí, ač jsem prve myslela, že je to stříbrná liška; tsss, biologie mi nikdy nešla…). Jak jsem si v prvním díle o knížeti Andrejovi už nějakou dobu před koncem přála, aby se tam už konečně objevil ten dub, tady jsem zas až tak úpět nemusela, a zvykla jsem si i na pohledy do tanečního sálu přes otevřené dveře či pohostinnost ruského venkova. Leč i v tomto díle bych někdy přivítala zdržení a vysvětlení a jindy zase tempo furioso. Obvykle, bohužel, zcela jinak než pan režisér. Komentář možná po dosledování série v HD upravím, možná rozdělím na více částí. Uvidíme, uvidíme… (24.03.2015)