Europa '51
Europe '51
Europe '51
Režie:
Roberto RosselliniKamera:
Aldo TontiHudba:
Renzo RosselliniHrají:
Ingrid Bergman, Alexander Knox, Rossana Rory, Giulietta Masina, Antonio Pietrangeli, Ettore Giannini, Marcella Rovena, Carlo Hinterman, William Tubbs (více)Obsahy(1)
Dlouholetá fascinace Františkem z Asisi přivedla Roberta Rosselliniho k nápadu vytvořit film o člověku s povahou svatého a následně jej postavit do kontrastu s poválečnou Itálií. Ingrid Bergman si tak mohla zahrát roli Irene, která se po rodinné tragedii snaží vzpamatovat tím, že pomáhá potřebným lidem z chudinských čtvrtí. Protože ale doma tráví míň a míň času, v jejím manželovi začne vzrůstat podezření, a poté, co se Irene pokusí pomoci chlapci, který se dopustil krádeže, se do věci vloží i policie. Je nastolena otázka, zda člověk s takovou povahou vůbec může žít v moderním světě. (Morien)
(více)Recenze (18)
Silné drama o ženě, která hodně ztratila a chce najít smysl v životě po tragické události. Rozhodne se, že ten smysl je v pomoci chudákům, ale její konání se nesetkává vždy jen s pochopením. Jako kdyby takový člověk do současné společnosti nepatřil. Za sílu filmu může jak skvělá režie a kamera, která je v podstatě netečná, tak i krásná Ingrid Bergman, která je rozhodně víc než jen pěkná žena. ()
K Rosselliniho neorealistické hagiografii snad jen pár slov z jejích - ne nejzanedbatelnějších - pramenů: „To bude nový úsvit, nové slunce, které vyjde tam, kde to opotřebované zapadne, a přinese světlo těm, kteří žijí v temnotách a v nejistotě, místo onoho opotřebovaného slunce, které pro ně nezáří.“ (Dante) ()
Výborný výkon Ingrid Bergman v mnohostranné roli ženy, která prošla radikální proměnou od lehkomyslné buržoazní paničky až k altruistické světici. Rossellini v ní objektivně paralelizoval kritiku sociální situace v poválečné Evropě s tendencí k ideologii a k zjednodušování. Jak by mohla moderní společnost reagovat na jedince, kteří se chtějí oddaně obětovat pro potřeby druhých, zobrazuje velice působivý závěr. ()
Ingrid Bergman si príliš so svojim manželom nerozumela, ako po osobnostnej stránke, tak po umeleckej. O Európe 51 to našťastie neplatí. V neorealistickom príbehu hraje Ingrid ztelesnené dobro, sväticu, paradoxne v dobe, keď ju za jej opustenie manžela a svatbu s Rosselinim prestali považovať za sväticu v Hollywoode. Pekná irónia. Pokiaľ film vo svojej dobe pokladá otázku, či je možná takáto obetavá sebarealizácia, v dnešnej dobe by bola odpoveď jasná. ()
Radikálna premena ústrednej postavy z dominantnej boháčky na doslova sväticu bohatú už len dušou, je pomerne reálne podaná. A to vďaka skvelému hereckému výkonu Ingrid Bergman. Film ako celok mi však pripadá, ako keby sa džbán poskladal z črepov viacerých typov tejto nádoby. Nieje kompaktný a nieje dejom na diváka pútavý. Možno majstrovské dielo talianskej kinematografie, možno len mierne nadpriemerný kúsok svojho režiséra. ()
Reklama