ดิว ไปด้วยกันนะ

Sousloví spojené s tímto filmem: láska nezná hranice, čas ani pohlaví. Moc se mi vše líbilo, zaujalo mě to, nemusím přemýšet, zda je všechno možné nebo je to zčásti fikce (nebo vlastně my, živé bytosti, nevíme, jak to bude s námi dál po smrti, částečně na to odpovídá v Thajsku nejvíce zakořeněné náboženství - buddhismus). To důležité pro mě ve filmu je - láska je věčná jakožto i duše, a to tvůrci i herci velice krásně ztvárnili. Dew (Ohm), Pob za mlada (Nont), Pob v dospělosti (Weir) - u něj jsem vůbec nevnímal, že je ve skutečnosti o deset let mladší a naopak Natcha (Pahn, sice malého vzrůstu, ale nádherná), převtělená duše Ohma, studentka prvního ročníku, ve skutečnosti tuto roli hrála ve svých 28 letech, takže generační rozdíl byl mezi Natcha a Pob adult "pouhých" 6 let, ale jak už jsem psal, nebylo to znát. Příjemný až mystický zážitek ...