My děti ze stanice Zoo

Do čehos tu duši dal? Technicky vzato není vždycky úplně fér srovnávat předlohu s adaptací, protože tím člověk tak trochu ubírá právo/šanci? adaptace býti svým vlastním dílem. Protože ale momentálně nechci vypisovat všech milion důvodů, proč mi tento seriál přišel špatný/+závadný, tak raději popíšu jednu věc, která mi na knižní předloze přišla skvělá, a které se seriál obloukem vyhnul. V knížce (a z tohoto úhlu pohledu určitě není náhodou, že její autoři jsou novináři) se totiž všechno nenápadně a nevyhnutelně vztahuje k tomu "proč" a "jak". Christiane v úvodních kapitolách knihy popisuje zdánlivě náhodné zkušenosti jako že děcka správce sídliště pronásledoval za to, že chodily po trávě, protože se to prostě nesmělo, že její otec se styděl za to, že je lůzr, a tak nutil svou ženu a dcery před svými kamarády říkat, že jsou to jeho sestra a neteře a ony mu musely říkat strýčku, a nebo že chodila pomáhat do stájí a za odměnu mohla jezdit na koni po nezastavěných částech předměstí, které si potom postupně zabrali developeři, takže se mohlo jezdit jenom po speciální "koňostezce", která vedla hned vedle kolejí, takže se po ní koně báli jezdit. Všechny tyto události pomáhají ilustrovat formování/deformování Christianiny dospívající psychiky i její fyzické vytlačení z prostoru, kde by mohla být sama sebou, takže nakonec nemá jinou šanci než hledat přijetí, porozumění a lidskou blízkost v partě cizích lidí/kamarádů, a parta zase nemá jiný prostor, kde trávit smysluplně(ji) svůj volný čas, než diskotéku, kde křesťanští sociální pracovníci kouří hašiš a kde být cool znamená zapomenout na chvíli na ten marast doma. Seriál tohle buďto nepochopil, nebo odmítl, a proto dostaneme random scény jako Christianina otce extrahujího sperma ze svého psa a nebo všechny z party potkávající se předem na ulici, aby se potom už jakože znali, i když to na tom vůbec není to důležité. Takže tak. A stejně se ještě vyjádřím k těm drogám. Ponechám stranou, jestli je glorifikují nebo ne, i když to s tím souvisí. Zobrazení užívání je totiž velmi zmatené, nesouvislé, nerealistické a naivní. (Usuzuji podle toho, jak byl individuální vývoj narkomanie popsaný v knize.) Hrdinové jsou závislí, jenom když se to filmařům hodí, něco jako motivace hmatatelně neexistuje, jejich postupující závislost se neprojevuje na jejich chování, kontinuita mezi jednotlivými sekvencemi nulová... Seriál například, jestli jsem to správně pochopila, zobrazuje Christiane, jak se léčí se žloutenkou, v době, kdy si ještě nepíchala, ale jenom šňupala? Nebo ji spíš jednou ukážou, jak si to píchne, potom zase jenom šňupe, a stejně má nakonec žloutenku? Prostě to působí, jako by se tvůrci aktivně snažili být tak nekompetentní, jak to jenom jde. Dát si tu práci a aktualizovat příběh do současnosti, aby mohl vypadat tak, jak evidentně chtějí, aby vypadal, se jim nechtělo. O retro se ale taky zřejmě nesnaží a zároveň se ani nedopouštějí nějaké excesivní umělecké univerzálnosti, ve které by bylo jedno, kdy se to odehrává (např. Titus Julie Taymor, protože mě teď rychle další případ nenapadá). K tomu poslednímu formálnímu pojetí má seriál asi nejblíž, ale stejně této interpretaci tvůrci soustavně házejí klacky pod nohy. Přitom by jenom stačilo konkrétně nezmiňovat určité věci, aby se divák pořád podvědomě nedivil, jestli teda železná opona existuje nebo ne, a nesnažit se některé zásadní body svého příběhu tak silně vztahovat k předloze, která je v tomto případě stejně jen vzdálenou inspirací. V úvodu seriálu se nachází scéna, kdy postava Ley Drindy oznámí policii, že její jméno je Babsi, a tvůrci tuto skutečnost prezentují jako nějaký veliký plot twist, na který máme zírat s otevřenou pustou ("Takže to je ta, co v knize... spoiler a spoiler.) Ze strany autorů je to ale jenom bezvýznamný metapodvod, protože v rámci jejich světa její jméno nic neznamená ani pro ni, ani pro policii, ani pro diváka, který ji teprve poznal a zatím čeká, co se s ní stane. A takových hloupých berličkových opřeme-se-náhodně-o-předlohu rozhodnutí je v seriálů celá kupa a symbolicky jedním takovým také končí, protože součástí velkého finále jsou novináři, kteří s Christiane přicházejí udělat ten rozhovor, který ji udělá slavnou. Přitom tím autoři sami sebe shazují: sice se celou dobu snažili o vlastní nezávislý příběh, ale ani si za ním nejsou schopní stát a musí ještě jednou naposled v křeči vykřiknout "máme známou předlohu!", aby ještě rychle nahnali nějaké plusové body, kdyby se jejich vlastní výmysly, pardon, fikcionalizace někomu nelíbila. (17.04.2021) (méně) (více)

Na motivy knihy Christiany F. 1)  Především je třeba předeslat, že seriál NENÍ zfilmováním knihy. Ať už to tvůrci chtěli nebo ne, vzniklo samostatné dílo, které si ze vzpomínek Christiany F. bere jen něco a zpracovává to po svém, nově. O co méně naturalismu, o to více pozlátkové pseudo retro vystajlované stylizace.____ 2)  Vzpomínám, jaké pozdvižení přinesla autentická výpověď drogově závislé ihned poté, co dílo přišlo na trh. Téma se režimu hodilo, takže kniha byla hbitě přeložena a vyšla ve velkém nákladu. I film na mě zapůsobil. Bohužel nemohu říci totéž o seriálu._____ 3)  Zatímco kniha i původní film jsou silně zakotveny v 70. létech a v atmosféře západního Berlína, seriál působí jaksi universálně, globalizovaně. Stačilo by vyměnit nápisy na zdech a změnit jazyk a mohl by se odehrávat kdekoli (přinejmenším v Evropě)._____ 4)  Stejně rozmazaně jako lokalizace působí i čas, kdy se věci odehrávají. Když pomineme lehkou inspiraci dobovou módou (zejména účesy a trochu oblečení), opět platí, že používaný jazyk, hudba a zvláště vnímání doby a věcí je jakýmsi mixem očividně přizpůsobeným vnímání dnešních adresátů díla._____ 5)  Typickým projevem této odtrženosti od reality je výlet protagonistů do Československa. Chlapci vůbec neřeší víza, v Praze žijí v jakémsi podnájmu (!), účastní se noční drogové free party na konci Gottwaldova mostu pod Palácem kultury (!!) a na závěr se příslušník SNB ocitá se svým milencem v západním Berlíně (!!!). 6)  I postavy oproti knize zestárly. Nejde už o 12 - 14leté děti, ale o mládež na pokraji dvacítky, což podtrhuje i výběr herců. Samozřejmě se tím posunuje i sdělení tvůrců veřejnosti. V této souvislosti ovšem nechápu prožívání první (!) menstruace jedné z dívek. Jasným failem je obsazení Christianiných rodičů herci o zhruba 15 let staršími a i tak vypadajícími velice mladě._____ 7)  Když odhlédneme od těchto spíše úsměvných než dramatických lapsů, seriál (stejně jako kniha) rozumně ukazuje, že oběťmi drogové závislosti nejsou děti ze spořádaného prostředí s pevně zakotveným žebříčkem životních hodnot. Naše postavy pocházejí z rozvrácených nebo alespoň neúplných rodin. Chybí jim zázemí, nemají o koho se opřít a citově strádají. Drogové pokušení je o to větší, o co méně mají postavy pro co žít. Bohužel však tvůrci ani tuto stránku věci nedokázali dostatečně přesvědčivě prezentovat._____ 8)  A tak nakonec jediným opravdovým plusem jsou pěkní kluci. Zejména 20letému Michelangelu Fortuzzimu (Benno) věštím velkou hereckou budoucnost a to nejen pro podmanivý sexy kukuč, ale i pro jeho výrazné herecké schopnosti. Chlapec mluví italsky a anglicky a v současnosti studuje herectví v Londýně._____ 9)  Dále je tu 22letý Jeremias Meyer (dlouhovlasý dělník Axel, kterého neustále sledují tajné služby), 22letý Bruno Alexander (Michi, co má rád Benna), 36letý mladě vyhlížející Sebastian Urzendowsky (partner Christianiny matky Robert), 38letý sexy Albánec Nik Xhelilaj (DJ Dijan, kterého zbožňuje Babsi...ano, rovněž představitel Vinnetoua v nové verzi) či 26letý Julius Nitschkoff (dělník Arne)._____ 10)  Výstižný koment: xxmartinxx***, Morien (hodnotila odpad). (15.06.2021) (méně) (více)