V paprscích slunce

,,Zkus si vzpomenou na něco pěkného... '' ----- Odporný film. Píšu schválně film, protože s dokumentem to má společného jen pramálo, snad těch pár minut, kdy se političtí pracovníci domnívají, že kamera nejede. To vše ostatní jede podle scénáře. To odporný prosím nechápejte jako špatně natočený. Naopak hodlá mu dát za plnou sadu hvězd. Odporný je ve své samotné podstatě. Je totiž lží, která má světu ukázat jak se žije skvěle tam v poslední identické výspě komunismu. Severní Korea, to je takový Madagaskar, nebo ještě léep - Galapágy. Svět, který podivnou hříčkou zůstal zakonzervovaný v roce 1950 a který se od té doby vyvíjí izolovaně a po svém. Je to dokonalý skanzen kultu osobnosti a bylo by to jistě i zajímavé, kdyby v té zemi nežilo 25 milionů lidí z nich většina hladoví, umírá bez lékařské péče, mrzne, kde děti nechodí do škol a v kde v zemědělských oblastech lidé žijí stále na úrovni středověku. V zemi, kde by bez potravinové pomoci z venčí okamžitě vypukl hladomor. A nakonec v zemni, kde rodiče vychovávají děti jako byla Zen-Mi (pokud se tak jmenovala, protože celý tenhle film byl jedna velká faleš a podvod). Fakt jsem z něj dostal depku. Lecos jsem už o SK četl a lecos i viděl. Přesto mně to dostalo. To vstoupení do pionýra, výroba sojového mléka a další kraviny pochopitelně nemyslím. Myslím tím ten velký prostor města, prakticky bez dopravy, chodců v uniformním oblečení bez jakýchkoliv emocí v tvářích, vše šedé hnusné s nezbytnou ikonografií vůdců Kim Ir-Sena a Kim Čong-ila. Nikde žádný stánek, obchod, pro nás uvyklé reklamnímu smogu prakticky na všech možných místech veřejného prostoru vše působí nesmírně prázdně a sterilně. To se týkalo i domácnosti malé soudružky a to byla ještě pro film jednoznačně vybrána jako vzorová... Jak říkám celý film byl peklo, ale jestli mně něco dostalo nejvíce, bylo posledních 5 minut. Jak holčička neví. Neví na co hezkého si vzpomenout, nezná básničku - třeba o zvířátkách, princeznách... Neví. Až když slyší, že má řící básničku - recitovat - spustí o milovaném vůdci Kim Čong - Unovi. A je na ní vidět úleva. Úleva od strachu, jak se zase z nepevné půdy prostoru vlastního myšlení ocitla konečně někde, kde to má od soudružky učitelky dané, kde ví co odpovídat, co dělat... Strašné... Bylo mi jí moc líto, protože to z ní udělali oni... A takových jsou tam miliony. Miliony s již vymytými mozky a milionům jsou mozečky právě vymývány... Co s nimi? Je do nich cpána nenávist vůči Japonsku, USA a dalším... OK Japonci se v Koree za války chovali šíleně, tak jako jinde na jimi ,,osvobozených' územích... Ale pomalu odpouští Čína, a je to již přes sedmdesát let... Co kdyby se jednou Korea zase sjednotila? Co si svět počne s těmito davy, které by snad nevymyslel ani v nejšílenějším snu sám Orwell. Jenže pak jsem si uvědomi ještě hrůznější věc. Jaký je rozdíl mezi Zin-Mi a třeba takovou klimatickou Grétkou? Mezi dětmi ve Švédsku, kterým je od mala podsouváno, že multi-kulti svět je fajn. Dětmi i v dnešním Německu? Žádný... Je šílené, když je do tětí prána už od mala jediná a správná idea pevně stanovena momentální vládní klikou. A nejzajímavěší na tom je, že je to vždy jen malá skupina pomatenců, která když získá moc, s podporou zákonů, které si hned ustanoví v důsledku ovlivní mnohem počet jinak normální lidí. Jenže to už se pak dá dělat jen velmi málo, už je pro to, že oponenti jsou potíráni.... Jak říkám, z tohohle filmu na mně padla depka. Tvůrcům dávám za 5 pěkně rozkvetlích kimčonginglií... PS. Panu režisérovi Vitaliji Manskijskému doporučuji do SK už nejezdit aby nedopadl jako ten Amík co na hotelu ukral plakát s vůdcem a do Států ho soudruzi vrátili v koma s míchanými vejci místo mozku - Otto Warmbier se ten nebožák jmenoval. * * * * * (04.08.2019) (méně) (více)