Noc hrůzy

Možná by Russell dokázal natočil dobrý horror, kdyby si přestal hrát na umělce. Tenhle podivný mix historického filmu, horroru a umění není ani moc umění, ani moc horror a ani té historie tam není mnoho. Přestože chvílemi působivé díky výborné atmosféře a několika vydařeným momentům, jako celek nakonec spíš rozpačité. Je to sice osobité, přesto poněkud samoúčelné ve své snaze šokovat a velmi často nudné, takže jsem se v závěru pokrčením ramen musel ptát "Hm, a co jako?" (08.12.2012)

"Noci zasvěcené mysli a představivosti, nic víc." Coby hororového fandu mě vždy velice interesovala zápletka Gothic, ale jeho zhlédnutí jsem dlouho odkládal. Čekal jsem totiž od Kena Russella nějakou nepříjemně úchylnou artovou nudu. Místo toho jsem dostal velmi sympatickou goticko-dekadentní záležitost, která mi nepřišla ani úchylná, ani děsivá, třebaže vyčarovává pomocí výpravy, rekvizit, kamery, hudby a svícení tu správnou gotickou atmosféru a o sex, nahotu a drogy tu není nouze. Bavilo mě sledovat postavy, ale za celou dobu jsem se nezbavil pocitu, že tu o nic nejde, a to ani když film zařadil nadpřirozený prvek (?). Přesto jde o dost dobře natočený, zajímavý a zábavný snímek. (19.01.2020)

Když se jednoho večera v sídle G. G. Byrona sejde P. B. Shelley s dámským osazenstvem a Byronovým lékařem Polidorim, najedou do sebe drogové bomby a v tomto opojení se pustí do vyvolávání duchů, je jasné, že jim všem hrábne a jejich děsivé představy se začnou zhmotňovat. Nastává Noc hrůzy! V podání Kena Russella se jedná o dekadentně surrealistické pojetí a nemohl jsem se ubránit dojmu, že sedím v divadle a pozoruji hrané představení na dřevěných prknech. Ano, doslova teatrální zážitek s fantasmagorickou příchutí. Celému filmu vévodí charismatický Gabriel Byrne a od momentu, kdy se rozjede šílený večírek, má vše poněkud snový nádech a nedrží se mantinelů klasicky pojatého příběhu. Možná by Noci hrůzy prospělo ještě více mystických prvků s hororem drásající jako noční můra, ale i tak se jedná o příjemné překvapení. (09.12.2014)

Že ta noc nebyla jen o Frankensteinovi je všeobecně známo. Že to nebyli jen obyčejní spisovatelé, ale lidé mnohým vybočující z tehdejšího normálu, se vědělo již tehdy. Že Ken Rusell netočí jen tak normální filmy je jasné. Tohle je docela psycho úletový pohled na pětici lidí, na onu noc, pohled do nitra, niternejšího, než jen nějaké literární ambice, pohled do lidí, do toho, co je lidmi dělá, co je od nich odlišuje, na trochu toho fetu, lechtivostí, lidskosti. Nevím, čeho je známkou, že jindy vždy výborný Sands je tady nejslabší. Ta úvodní melodie je silně strhující, do posledního tónu si ji pamatuji od první chvíle, kdy jsem jí před více než deseti lety slyšel poprvé. Nečekejte klasický horror, tohle je mnohem obsažnější, mnohem přesahující, krapet šílenější. 3,5* (03.01.2014)

Skutečně působivý horor, který opět dokazuje jen to, že k navození atmosféry strachu není zapotřebí žádných příšer, litrů krve ani psychopatického zabijáka, nýbrž postačí pouze tma, sem tam mihnutí podivného stínu, zavlnění záclony, tajemný zvuk, a samozřejmě je dobré to ještě podepřít strašidelnou hudbou a dialogy na téma "strach a hrůza". (13.08.2002)