Noc hrůzy

Společenské hry se postupně mění v noční můry, jejichž provokativní osten poněkud otupil zub času. Působivé výtvarné obrazy (jak je pro K.Russella typické) hrůz a děsů ( lebky, pijavice, krysy, hořící strom, pavučiny, noční můra - oživlý obraz od H.Fuseliho, zvrácené vášně, nahota a krev) podkresluje skvělá psychadelická hudba ( Thomas Dolby) měnící se v určitých momentech na šepoty a skřeky. V rozhovovoru pro německou Cinemu odpověděl K.Russell na dotaz: ,,Jak se vám podařilo udělat ženská ňadra s očima?" takto: ,,Přiznávám, bylo velmi obtížné najít pro natáčení dívku, která má oči místo bradavek..." Film, jehož obsah se téměř nedá reprodukovat, je jednou velkou jízdou do temných kobek předpeklí. (13.09.2012)

„Neznášam pijavice. Ľudské ešte viac.“ Znova sa mi potvrdilo, že filmy Kena Russella (Zmena stavu, Skrýša bieleho červa) nie sú pre mňa. Mal ich pomerne odvážne a relatívne kontroverzné, vedel vybrať typovo správnych hercov, skoro v každom mal aspoň dve tri ťažko zabudnuteľné scény a spravidla mu nerobilo problém vytvoriť hutnú, patrične hustú atmosféru. Ale ako celok ma jeho snímky nikdy nebavili. Skôr ma iritovali. Gothic nie je výnimka a to napriek tomu, že fenomén okolo Frankensteina (a tým pádom aj jeho stvorenia počas jednej extrémne temnej noci pri ženevskom jazere) patrí k mojim obľúbeným. (30.01.2020)

Tenhle film je totální výmaz ( v tom dobrém slova smyslu) a v hlavě vám udělá takový zmatek, že se ani nedivím proč ho tolik lidí nepochopilo a dává mu nízké hodnocení. Lord Byron a jeho přátelé si udělají v jeho sídle opravdu morbidní orgie. Během jejich seance při které vyvolávají duchy nezmagoří jen oni, ale i samotní diváci. Protože do téhle chvíle mě film moc nebral a kromě sexuálních narážek je tu jen kupa nudných dialogů, ale potom se rozjede ta pravá pekelná a halucinogení jízda. Čím víc se blížil film ke konci, tím jsem měl v hlavě větší zmatek, protože úžasné vizuální efekty a brilantní kamera mi v ní způsobili totální chaos. Asi nejlepší je však hudební doprovod, který pomalu stupnuje atmosféru až na samý pokraj šílenství. V neposlední řadě pak musím pochválit i herecké výkony, které byli jak jinak než šílené.7/10 (02.11.2010)

NOC HRŮZY (1987) Kena Russella jako horor neuspokojuje a potvrzuje to, že mistr dementního excesu v 80. letech definitivně klesnul na úroveň něčeho, co bych charakterizoval jako „artistní brak“ - snesitelný především pro svou jinakost (jako opak průměrnosti) než vlastních kvalit. Očekávání v tomto případě byla přesto značná (noc, kdy se zrodil literární FRANKENSTEIN), stejně jako ambice, jež nám film tu a tam připomíná [introspektivní horor s vizualizovanými traumaty a externalizovanými hrůzami mysli, nikdy ale ne exponovaných natolik, aby se film stal mechanickým výtokem podvědomí postav], jenže Russell je natolik špatný – lépe nesoustředěný nebo flegmatický – vypravěč, že z příslibů zbyly jen obrazy a celek je rozhodně méně než sumou svých částí. Russell si prostě opět nemohl pomoci a využil četné příležitosti k instantním „šokům“ na dobrém vkusu (viz tělesné efekty typu očí na místě ženských bradavek nebo ceckaté mechanické figuríny). Výsledek tak nejen, že negraduje – místo toho se otáčí a přeskakuje jako gramofonová deska –, ale hlavně neděsí. Imaginace jako hlavní slabina filmaře, kterému chybí jakýkoliv vztah k realitě kolem něj... (07.01.2008)

Tento "príbeh podľa skutočnej udalosti" nebol nakrútený tak, ako sa pravdepodobne stal (pozri "Dievča s perlovou náušnicou"), ale chvalabohu tak, ako sa s najväčšou pravdepodobnosťou nestal (pozri "V tieni upíra"), čo je samo osebe dosť bizarné rozhodnutie, ktoré vzhľadom k delikátnym okolnostiam príbehu nemôžem neoceniť. Toto východzie stanovisko umožnilo Russellovi popustiť uzdu narácie a vytvoriť plnohodnotný ekvivalent pozoruhodnej udalosti, ktorá sa síce skutočne stala, no o jej pravej podobe a povahe nevieme vlastne zhola nič. To, že si niekoľko prominentných bohémov obdobia romantizmu - ateistov, ktorých boh odsúdil na "tvorenie" - usporiada výstredný večierok priam vyzýva k tomu, aby bola jeho filmovému prepisu vtlačená bohémsky výstredná podoba, čo vskutku bola. Russell sa nesnaží popisovať, ale evokovať. Výsledné capriccio sa tak stáva polymorfnou esenciou kultúrno-historického pojmu, ktorý je v názve filmu. Názov tu totiž nie je na ozdobu ako vo filme "Gothika" s Halle Berry, ale určujúcim faktorom štýlu. Postavy (i divák) prestávajú rozlišovať halucinačné vízie od skutočnosti a strácajú sa vo svete, v ktorom je obrazotvornosť životodarná i zhubná zároveň. Ak vám Russellova fikcia bude pripadať príliš abnormálna, než aby mohla byť akceptovateľná ako seriózne dielo, stačí porovnať s najšialenejším gotickým románom "Vathek". Deväť z desiatich čitateľov ho pre "nestráviteľnosť" neodporučí, s týmto filmom to bude obdobne. Mám šťastie, ja som si ho užil. (17.10.2008)