Noc hrůzy

Že ta noc nebyla jen o Frankensteinovi je všeobecně známo. Že to nebyli jen obyčejní spisovatelé, ale lidé mnohým vybočující z tehdejšího normálu, se vědělo již tehdy. Že Ken Rusell netočí jen tak normální filmy je jasné. Tohle je docela psycho úletový pohled na pětici lidí, na onu noc, pohled do nitra, niternejšího, než jen nějaké literární ambice, pohled do lidí, do toho, co je lidmi dělá, co je od nich odlišuje, na trochu toho fetu, lechtivostí, lidskosti. Nevím, čeho je známkou, že jindy vždy výborný Sands je tady nejslabší. Ta úvodní melodie je silně strhující, do posledního tónu si ji pamatuji od první chvíle, kdy jsem jí před více než deseti lety slyšel poprvé. Nečekejte klasický horror, tohle je mnohem obsažnější, mnohem přesahující, krapet šílenější. 3,5* (03.01.2014)

NOC HRŮZY (1987) Kena Russella jako horor neuspokojuje a potvrzuje to, že mistr dementního excesu v 80. letech definitivně klesnul na úroveň něčeho, co bych charakterizoval jako „artistní brak“ - snesitelný především pro svou jinakost (jako opak průměrnosti) než vlastních kvalit. Očekávání v tomto případě byla přesto značná (noc, kdy se zrodil literární FRANKENSTEIN), stejně jako ambice, jež nám film tu a tam připomíná [introspektivní horor s vizualizovanými traumaty a externalizovanými hrůzami mysli, nikdy ale ne exponovaných natolik, aby se film stal mechanickým výtokem podvědomí postav], jenže Russell je natolik špatný – lépe nesoustředěný nebo flegmatický – vypravěč, že z příslibů zbyly jen obrazy a celek je rozhodně méně než sumou svých částí. Russell si prostě opět nemohl pomoci a využil četné příležitosti k instantním „šokům“ na dobrém vkusu (viz tělesné efekty typu očí na místě ženských bradavek nebo ceckaté mechanické figuríny). Výsledek tak nejen, že negraduje – místo toho se otáčí a přeskakuje jako gramofonová deska –, ale hlavně neděsí. Imaginace jako hlavní slabina filmaře, kterému chybí jakýkoliv vztah k realitě kolem něj... (07.01.2008)

Ken Russel mi znovu dokazuje svoju kvalitu, ktorú preukázal v svojom budúcom filme Lair of the White Worm. Výkon aký predvádza Gabriel Byrne to je niečo neuveriteľné, a Natasha Richardson alias Mary Shelleyova takisto dobre. Sem tam som sa nudil ale vynikajúci koniec moje očakávania predčkal 70 percent. Viac na: http://www.studna.net/reviews/1032/ (09.04.2009)

Buzerantská gotika. Termín je to sice poněkud hanlivej, ale výstižnej. Tak schválně: Julian má hlavu na klíně Gabriela, ten mu češe vlasy, zatímco Tim mu hladí bradavku. Julian líbá Gabriela. Timothy pak chce Juliana zabít, protože žárlí. Gabriel se teda nechá od Tima vykouřit. A Natasha se ne a ne svlíknout... Tohle osazenstvo se pak vzájemně nahání po rozlehlym sídle, hraje hry a vyvolává duchy. A to se jim zřejmě asi povede, protože kromě několika přízraků dojde i na rytíře se železnym ptákem nebo holku, co má oči místo bradavek. Název tentokrát nelhal, tohle byla skutečně Noc hrůzy! (04.06.2013)

"Noci zasvěcené mysli a představivosti, nic víc." Coby hororového fandu mě vždy velice interesovala zápletka Gothic, ale jeho zhlédnutí jsem dlouho odkládal. Čekal jsem totiž od Kena Russella nějakou nepříjemně úchylnou artovou nudu. Místo toho jsem dostal velmi sympatickou goticko-dekadentní záležitost, která mi nepřišla ani úchylná, ani děsivá, třebaže vyčarovává pomocí výpravy, rekvizit, kamery, hudby a svícení tu správnou gotickou atmosféru a o sex, nahotu a drogy tu není nouze. Bavilo mě sledovat postavy, ale za celou dobu jsem se nezbavil pocitu, že tu o nic nejde, a to ani když film zařadil nadpřirozený prvek (?). Přesto jde o dost dobře natočený, zajímavý a zábavný snímek. (19.01.2020)