Doupě bílého červa

V žánru tu chybí komedie, protože komedie je to především, a to navíc poměrně dost vtipná a typicky britská, takže se spoustou vtipných dialogů a scének. Do toho pár totálně sjetých halucinačních scén a taky nějaký ty prsa a tak + Hugh Grant a zahánění haďáků dudama a deskou s hadíma songama :). Jako vážně mě překvapuje to nízký hodnocení, protože takhle britskou hororovou komedii jsem snad ještě nikdy neviděla a to je třeba připomenout, že Shaun of the dead a podobní jsou už z té novější vlny, kde už při těch vtipech prostě víc tlačí na pilu, než kdysi. (26.06.2013)

Doupě bílého červa, další z filmů, o kterých jsem slyšel legendy, ale dostal se k nim až nyní. Moc sem se těšil, než jsem s hrůzou zjistil, kdo je režisér. No, Ken Russell opět nenatočil normální film, naopak je Doupě ještě větší bizarnost než Mutace nebo Noc hrůzy. Nechybí hadí upíři, hodně divná erotika včetně (nedokončeného?) odpanění kůlem, naprosto brutální a úchylné sny, vidlácká country odrhovačka, ztopořená tužka a dokonce vražda dudama. Naštěstí vše slouží slušnému příběhu, kde několik hrdinů zjišťuje na staroanglickém venkově, že legendární D´Amptonský obří červ a jeho kult je proklatě reálný. Člověk se těší na další šílenosti, vše vrcholí luxusním finále kde se ukáže i monstrum (a bohužel taky pitomým twistem na konci). Ale i tak jsem se skvěle bavil. Jo a hraje tam mladý Hugh Grant, který vypadá a hraje 30 let stále stejně. (26.08.2015)

Některé zážitky z mládí by si člověk neměl připomínat. To, co mi paměť uchovávala jako bizarní horror, se totiž po letech ukázalo jen jako takové lepší béčko s několika výraznými scénami, několika zábavnými momenty, mladičkým Grantem, ale příliš divné, slabé od scénáře a často až příliš afektovaně inscenované na to, aby dokázalo fungovat jako horror, který působivým rozjezdem slibuje. (18.03.2012)

Jeden z najkurióznejších hororov 80. rokov. Ken Russell (Zmena stavu) nikdy nebol mojím obľúbeným žánrovým režisérom, ale toto už je vážne moc. Kto nevidel scénu, v ktorej Hugh Grant, priviazaný o sedadlo v lietadle, sleduje zápas dvoch letušiek, pričom mu pomaly vstáva „ceruzka“, nepochopí. Ešte absurdnejšia je scéna, v ktorej na budúcu hviezdu Nothing Hillu skáče 55-ročná žena a Hugh v spomalenom zábere schmatne meč o polovicu väčší, než je on sám, počas letu ju presekne napoly a následne sa zrúti na bicie. To proste musíte vidieť! Okrem bombového názvu oceňujem i samotnú legendu (a mrazivú jaskyňu), avšak jej premiestnenie do súčasnosti bolo zlým rozhodnutím. Pozoruhodný je i nezrozumiteľný strih (postavu uprostred noci v prázdnom dome za nohu schmatne príšera, STRIH, postava do jaskyne nesie jedovatý plyn). Ale historický prequel by som si pozrel rád. (27.11.2016)

Stará láska nerezaví a já mám k tomuhle filmu již pradávný vztah. O to více mě potěšilo, že se mi líbí stále. Amanda Donohoeová je zde vpravdě božská (nebo ďábelská?) a sluší jí to asi nejvíc ze všech filmů, kde hrála. Ve sněhobílém kostýmu, černých průsvitných šatech, modročerné nahotě nebo v červeném obleku z hadí kůže...brýle, vlasy stažené dozadu, spalující pohled, hadí zorničky a mimořádně dlouhé jedové zuby! V několika záběrech mi připomněla Catherinu Deneuveovou. Nezapomenutelnou scénou je skropení kříže s Kristem hadím jedem. Stokerovu povídku jsem stále ještě nečetl, ale není těžké odhadnout, co si excentrický režisér přidal. Zejména halucinogenní a snové scény jsou Russelovou poznávací značkou - krev, nahota, zabíjení, znásilňování, Kristus na kříží drcený hadem (hned si člověk vzpomene na podobný výjev od H.R.Gigera), umělé pohlavní údy a hadí zuby. Výborná hudba (Stanislas Syrewicz) je směsí klasiky, new wave, new romantic, skotských lidovek a indických a afrických rytmů... Ano, had je jako z Divadla Spejbla a Hurvínka, ale já jsem v tomto momentě schovívavý...Jaro tentokrát začalo dříve... (20.01.2014)