The Circle
Režie:
Ladislav RychmanScénář:
Jindřiška SmetanováKamera:
Alois JiráčekHudba:
Václav LídlHrají:
Vlasta Matulová, František Holar, Jan Tříska, Jaroslava Panýrková, Michael Dáňa, Anna Melíšková, Ema Skálová, Blanka Bohdanová, Dagmar Hyková-Táborská (více)Obsahy(1)
Drama rodiny rozvrácené manželskou nevěrou. Už v padesátých letech minulého století ukazovaly rozvodové statistiky, že mnoho lidí nedokáže v manželském svazku setrvat. Převážnou většinu rozpadlých manželství měly na svědomí mladé páry, avšak žádnou vzácností nebyly ani rozvraty po mnohaletém klidném soužití. Právě takový případ zachycuje psychologické drama režiséra Ladislava Rychmana (Starci na chmelu, Dáma na kolejích). Starší muž, otec tří dětí, z nichž dvě se už osamostatňují, naváže milostný vztah s kolegyní. Jeho žena o tom ví, avšak kvůli dětem zapře i vlastní hrdost a dlouho se neodváží nic podniknout. Krize je však neodvratná: děti samy otcovu nevěru odhalí. Z kruhu předstírání je třeba vystoupit… Méně známý Rychmanův film byl ve své době pokusem vytvořit nekonvenčně pojaté dílo, které by se vyjádřilo k současné problematice. Jedno z dětí hlavních představitelů ztvárnil mladý Jan Tříska. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Méně známý Rychmanův film a nepříliš úspěšný pokus o vážné zpracování společensky žádoucí a současné tématiky, tady v tomto případě o dramatu rodiny rozvrácené manželskou nevěrou. Holt, jen dodám, že režiséru Rychmanovi se daleko lépe dařilo v jiných žánrech, tohle byl jen takový malý výlet do jinam, tzv. do neznáma. Něco málo k hereckému obsazení: populární herečky své doby zde už ve středních letech, herecky vyzrálé, Matulová (41) s Gollovou (47), smutný to pohled tady na dámy při těle a v zástěrách, když si člověk uvědomí, jak krásné a vznešené to byly ženy ve třicátých letech. Dále, kdo se mně tu ještě líbil, byl mladý Tříska se svou sestrou Jaroslavou Panýrkovou-později, v šedesátých letech, hlasatelkou ČT. Ti všichni pro mně vyzněli z celého tohoto filmu nejlépe. Z psychologických dramat těchto let bych tedy spíše doporučil Krejčíkův film "Probuzení" z roku 1959 ()
Než se režisér Ladislav Rychman pustil do svých úspěšných a známých hudebních komedií, točil méně známa, avšak působivá dramata, jakým je i psychologický film Kruh. Vypráví o manželství, které je na pokraji rozpadu, když otec rodiny je své ženě nevěrný s kolegyní z práce. Všichni členové rodiny se od něho postupně odvrací a odchází, matka začíná pracovat v obchodě s potravinami a lahůdkami (automat Koruna), syn Honza odjíždí na vojnu, dcera Helena odchází za svým přítelem a malý Jirka zůstává s matkou, která odešla ke své tchýni. Poslední záběr filmu však zůstává otevřený. Moc pěkná je také novátorská kamera Aloise Jiráčka a dusná hudba Václava Lídla. Po herecké stránce není co vytknout, všechno pěkné civilní výkony, potěšila role Nataši Gollové jako matka dcery Andulky (nádherná Dagmar Hyková), která chodí s Honzem. Na svou dobu vyjímečný snímek mezi začínajícími budovatelskými bláboly, který si pod svá produkční křídla vzal král tehdejší výroby Bohumil Šmída. ()
Černobílý umělecký film ze starých časů, v němž titulní motiv kruhu je velice zajímavě symbolicky rozpracován: Ocitáme se v prostředí rodinného kruhu, setkáváme se společně za stolem v tvaru kruhu, s talíři v tvaru kruhu (kamerou působivě zachytávano "geometricky" seshora)... po konfliktu zůstává jeden vinník sám u stolku v tvaru kruhu, se zašpiněným popelníkem v tvaru kruhu... Jak jít ven z bludného kruhu? Kam se pohnout, ke komu? Tuto otázku si (minimálně ve svém vnitřním světě) v tomto nepříliš dlouhém filmu stihne položit snad každá výraznější postava. Účinkují zde převažně málo známí čeští herci (s výjimkou Jana Třísky), nicméně kvalitní režie od prologu v podobě klukovského žertíku s dalekohledem a ,,chycením si někoho do kruhu" mne velice upoutala k veškerému nasledujícímu dění. Rozhodně kvalitní psychologické drama s napínavým příběhem kolem rodinných vztahů, v němž Ladislav Rychman prokázal cit pro uměleckost. Spolu s legendárními Starci na chmelu jde asi o nejpovedenější (a možná kromě toho jediný opravdu dramatický?) snímek tohoto režiséra. V rámci žánru mám už holt plný počet vyhrazený pro výraznější filmy té doby (např. Tam na konečné 1957, Dnes naposled 1958, Taková láska 1959), ale jinak u mne rozhodně vládne spokojenost z dalšího zapomenutého československého snímku. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Příjemný psychologický sníměk o ženské emancipaci. 1) 41letá nedoceňovaná Vlasta Matulová (matka) má svou důstojnost, 23letý Jan Tříska (Jan, jde na vojnu) svou přitažlivost a 10letý Michael Dáňa (Vašík, nejmladší syn) svou nevinnost. 2) Film má svůj půvab, nejednoznačný konec mu hodně prospívá. 3) Nablýskaný bufet Koruna na Václavském náměstí (už neexistuje) mě dojal. 4) Výstižný koment: pseudo*****. 5) Až se vrátíš z vojny, budeš potřebovat smoking. Já ti ho koupím. Za dva roky dám ty peníze dohromady. ()
Kruh se to jmenuje asi proto, že hlavní (submisivní) hrdinka se motá v pomyslném kruhu vyčpělého manželství a postupně s sebou do něj vtáhne i děti, které neví, jak s nově vzniklou situací v rodině naložit a co víc - manželka svým (najednou velmi emancipovaným) chováním natolik zblbne manžela, kterej je najednou zmatenej jak lesní včela a neví, zda být s (již dříve emancipovanou) milenkou nebo (čerstvě emancipovanou) manželkou a taky se motá v kruhu, až to skončí otevřeným (?) koncem a je na (v tu chvíli už úplně submisivním) divákovi, jak se z toho vymotá. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Sortiment v automatu Koruna byl vyroben z latexu smíchaného s řadou přísad. (M.B)
- Natáčelo se na lokacích v Praze, konkrétně v Holešovicích, Ruzyni, Malé Straně, Malé Chuchli, Dejvicích, Václavském náměstí a Novém Městě. (M.B)
- Ve filmu se objeví jedna automobilová rarita a totiž Trolejbus T401. Tatra 401 je model československého trolejbusu, který byl vyroben v jednom kuse v roce 1958. V letech 1958 až 1960 byl podroben rozsáhlým porovnávacím zkouškám v Praze s trolejbusy Škoda. Po ukončení těchto testů bylo rozhodnuto vyrábět menší dvounápravové trolejbusy Škoda a výroba těchto dopravních prostředků v Tatře byla ukončena. V roce 1960 byl předán pražskému dopravnímu podniku, kde obdržel evidenční číslo 461. Ovšem již následující rok byl vyřazen a odprodán Tatře Kopřivnice. Vrak trolejbusu byl v roce 1975 převeden do brněnského Technického muzea. V polovině 80. let prodělal vůz částečnou renovaci v ostravském dopravním podniku. (sator)
Reklama