Starci na chmelu

Chodili spolu z čisté lásky a sedmntáct jim bylo let... Dřív snad Svatá Hora spadne, než by zestárnul tento skvost. První a dosud nepřekonaný český muzikál plný nádherné atmosféry (snad z žádného tuzemského filmu nevyzařují tolik šedesátá léta), nestárnoucích nadčasových písní a životního poselství. Silný motiv lásky a víry jeden v druhého. Vladimír Pucholt ve své nejlepší a nejslavnější roli je "českým rebelem bez příčiny" (nebo snad s příčinou), outsiderem, který má v životě smůlu. Nad vodou ho drží pouze zájem a posléze láska krásné Hanky, která dala jemu přednost, před urostlým frajerem. Herecký osaz je do posledního puntíku bezchybný (výborný Josef Kemr v jedné ze svých nejméně sympatických rolí), stejně jako celý film, který bude navždy zářit na filmovém nebi. ...tak jeden mladík s jednou slečnou se spolu sešli na trati, kéž dojedou až na konečnou, kéž na trati se neztratí. 100%. (06.04.2007)

Nestárnoucí česká filmová klasika, která má i po tolika letech divákovi co nabídnout. Minimálně to jsou chytlavé písničky. Jako první mě napadne tahle. Život je bílý dům s vyhlídkou do zahrady. K největším zázrakům patří fakt, že jsi tady. Život je bílý dům, dům od pólu až k pólu. K největším zázrakům patří, když dva jsou spolu. Vyrůstá ze země a dotýká se tebe, když stojíš vedle mě, když stojím vedle tebe. Pak jsou to Milenci v texaskách. (13.10.2009)

„Ten příběh, který uvidíte a co tak divně začíná, ten mohlo prožít vaše dítě, ať chce, či nechce rodina. Ten může prožít vaše dítě, a nikoli jen na chmelu, a když se nad ním zamyslíte, dosáhl svého účelu.“ Pucholt ve vrcholné formě. Vynikající choreografie. Chytlavá hudba: Život je bílý dům, Kéž na trati se neztratí nebo Chodili spolu z čisté lásky a 17 jim bylo let. Co dodat? Ukázka: http://www.sms.cz/film/starci_na_chmelu/ukazka (12.02.2009)

Legenda českého muzikálu. Nestárnoucí písničky, výborná zasazenost do tehdejší doby se zástupci veškerých pro i proti. Pucholt s Pavlovou předvádí sympatické a přirozené výkony a panuje mezi nimi výborná chemie. Všemu nasazuje korunu výborný Kemr. U Straců na chmelu si dokážu představit nejen vřelý vztah k filmu, ale také nenávist k němu samotnému. Rozporuplný budovatelský nářez, který svou naivitou válcuje snad vše tehdejší. 4* (22.12.2014)

Zní to trapně a poněkud zatuchle čítankově, ale na značné části komentářů k tomuto filmu je zřejmá upadající úroveň polistopadové výuky dějepisu, zejména dějin XX. století a až fatální neschopnost podstatné části společnosti vyrovnat se s komunistickým čtyřicetiletím. Bez nich porozumět STARCŮM je totiž krajně znesnadněné, pokud vůbec možné. Příběh filmu je prostý svou základní linkou, nikoliv však svými druhotnými a zpětnovazebnými významy. Přesně - srovnávejme s přeceňovanými polistopadovými REBELY, ale i ŠAKALÍMI LÉTY - postihuje atmosféru doby, její skutečné hrdiny - Filip Havelka je předobrazem Jana Palacha, Jana Zajíce, ale i jihlavského komunisty Evžena Plocka. Jeho zanícený idealismus, který překonává dobové vymývání mozků, poznamenané v mnoha ohledech hrůznými padesátými lety, (Filipova příruční knihovnička-lékárna ducha) je odzbrojující a ve své dojemné pubertálnosti, v níž se dětství převtěluje do jinošství,, neodolatelné. Je totiž také nastaveným zrcadlem, které nemilosrdně ukazuje odvrácenou tvář všech "křivohubých" (Gogol). Ale i druhá hlavní postava - Hanka - je pozoruhodně celistvá a bytostně česká v prostotě i hloubce svých přirozených lidských tužeb a přání. Dobově přesně postihnutými typy jsou také Filipův protivník, Kačírkové profesorka a navenek nenápadný, ale skvěle zvládnutý předseda JZD ve vynikajícím podání Josefa Kemra. I drobná dětská úloha Kemrovy dcery přesně zrcadlí složitou jednoduchost námětu, scénáře i režie. Rafinovanost kompozice tanečních čísel spočívá v jejich jednoduchosti a spontánní jakobyživelnosti. Odráží plně atmosféru doby, brojící proti poslední zbytkům svěrací kazajky padesátých let, doslova si libující v neformálnosti, provokaci, ale i v nepřiznávaném šlechetném idealismu. Pucholt by jedním z nejsilnějších hereckých talentů šedesátých let konjunktury nemužně mužných mužů ducha, čistoty mravu a hluboké mravní zásadovosti. Muzikál je současně velkou startovní plochou uznávaného klasika naší současnosti, zlatého slavíka výsostného romantismu, okouzlení tónů a v tomto spíše výjimečném případě i myšlenkově hlubokých a působivých písňových textů. Osudově - až anticky - působí trio rockových-beatových kytaristů, do něhož vysublimovaly nejstarší české rockové skupiny typu SPUTNIKŮ, OLYMPICU, MEFISTA a řady dalších. Stručně a jasně se vše, co jsem se tu pokusil postihnout, dá shrnout do jedné věty. Nejstarší český moderní muzikál otevírá svou širokou náruč i dveře dokořán Pražskému jaru. Doby vzrušených i zmařených nadějí, které jsme sdíleli s významnou částí tehdejšího světa. (25.08.2007)