Bedřich Ulrych

Bedřich Ulrych se narodil jako Bedřich Uldrych 17. října 1914 ve Slaném u Kladna. A svojí hereckou profesionální kariéru započal ihned po počátku německé okupace v pražském Novém divadle Oldřicha Nového (1939 – 1940). Během okupace pokračoval jako pražský herec Švandova divadla (1940 – 1942) a také Intimního divadla (1942 – 1944).

Po osvobození Bedřich Ulrych prošel dalšími pražskými divadly: Revoluční scénou (1945), Divadlem F + F Emana Fialy a Ference Futuristy (1946 – 1947), Rozmarným divadlem (1947 – 1948) a dlouhá léta byl Ulrych sólistou operety v Hudebním divadle v Karlíně (1948 až 1963).

Svojí divadelní dráhu zakončil do odchodu na penzi v Národním divadle v Praze jako nápověda a herec malých rolí (13. leden 1964 – 1975) a inspicient (1969 – 1971). V Národním divadle ještě jako nápověda hostoval v letech 1977 – 1978.

V Národním divadle se jako nápověda podílel mj. na hrách i inscenacích „Král Lear“, „Sen noci svatojánské“, „Lucerna“, „Romeo a Julie“, „Bubny otce Neda“, „Konec masopustu“, „Měsíc na vsi“, „A co láska?“, „Cesta do Ameriky aneb Lesní panna“, „Zmoudření dona Quijota“, „Šumař na střeše“, „Vzbouření v blázinci“, „Bláznivá ze Chaillot“, „Rasputin“, „Strakonický dudák“, „Trojská válka nebude“, „Škola pro ženy“, „Jak se vám líbí“, „Naši furianti“, „Radúz a Mahulena“, „Tomáš Becket“, „Děti slunce“, „Vojnarka“, „Zkrocení zlé ženy“, „Paličova dcera“, „Kočičí hra“, „Tvrdohlavá žena“, „Farma“ atd.

Na divadelních jevištních se jako herec předvedl například v úlohách, větších, i menších a epizodních jako Harold a Bercy („Divotvorný hrnec“), Anatol („Marné chytračení“), Merkur („Nebe na zemi“), Host („Keto a Kote“), Felix („Schovávaná na schodech“), Strejček („Lumpacivagabundus“), Velkovezír („Tisíc a jedna noc“), Důstojník („Mam’zelle Nitouche“), Tajemník („Cikánský baron“), Hrabě („Paganini“), Student („Boccaccio“), opět jako Merkur („Orfeus v podsvětí“), Kaubisch („Žebravý student“), Úředník („Madame Favart“), Domovník („Netopýr“), Kochanowski („Polská krev“), Adolf („Bandité“), Alois („Vlak do Ráje“), Kuročkin („Moskva“), Skatto („Počestné paní pardubické“), Ajax I. („Krásná Helena“), Gerbich („Dobrý voják Švejk“), Tatar („Rasputin“), Prodavač („Šumař na střeše“), Šlechtic („Jak se vám líbí“) apod.

Do české kinematografie poprvé vstoupil už za protektorátu. Ulrych se objevoval ve filmu Otakara Vávry POHÁDKA MÁJE (1940) jako kaplan a ve filmech s Vlastou Burianem KATAKOMBY (1940) a ZLATÉ DNO (1942) režisérů Martina Friče a Vladimíra Slavínského jako poslíček a host u Karvišů (Antonín Strnad, Růžena Šlemrová a Vilém Pruner).

Po patnáctileté přestávce se do k našemu filmu vrátil až ve znárodněném období ve druhé polovině 50. let jako lesník v komedii Josefa Macha FLORENC 13:30 (1957) a důstojník ve vlaku v povídce TAJEMSTVÍ PÍSMA režiséra Jaroslava Macha z čapkovského triptychu O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (1958).

50. léta ukončil Bedřich Ulrych filmem ZATOULANÉ DĚLO (1958) opět pod režijním vedením Josefa Macha, kde sehrál roli kapitána – lékaře. V 60. letech pokračoval v dalších filmech režiséra Josefa Macha úlohami průvodce v hudební komedii VALČÍK PRO MILIÓN (1960), úředníka v komedii FLORIÁN (1961) a příslušníka SNB v komedii PROSÍM, NEBUDIT! (1962).

Celkem sehrál na deset malých roliček v českém filmu z rozmezí let 1940 – 1964 (od KATAKOMB až po muzikál STARCI NA CHMELU). Jak vidno, nejčastěji spolupracoval s režisérem Josefem Machem (jednou taktéž s jeho bratrem Jaroslavem Machem) – pětkrát z deseti filmových příležitostí, v televizi nejvíce s Evženem Sokolovským.

Úplně naposledy se na našich filmových plátnech objevil těsně před ochodem z Karlína jako profesor ve filmu STARCI NA CHMELU (1964) Ladislava Rychmana. Jako člen ND i penzista se filmu už nevěnoval.

Současně se uplatnil i v rozhlase a na audio nosičích („Perly panny Serafínky“, „Radúz a Mahulena“, „Mam’zelle Nitouche“, „Po druhé na světě“ atp.), v televizních filmech (KRÁLOVSKÝ GAMBIT aj.) a i seriálech (MUŽ NA RADNICI a nebo INŽENÝRSKÁ ODYSEA). Po odchodu na penzi se nadobro ztratil a od 80. let už o něm nemáme žádné zprávy. S největší pravděpodobností zemřel herec, nápověda a inspicient Bedřich Ulrych naprosto zapomenut v Praze v 90. letech.

Jaroslav "krib" Lopour