Starci na chmelu

"Modleme se, modleme se, bosa nova, bosa nova. Opakujme ta dvě slova, bosa nova, bosa nova. S tou modlidbičkou dojdeš vždycky nejdál a dosáhneš s ní všecko cos kdy chtěl. Ač Karel čtvrtý byl ukrutný feudál, tak zaved u nás víno a né chmel. Ta modlidba ti vrátí zdraví chatrné, to je zcela mimo diskuzi. Ač Jan Ámos Komenský byl bratr, nezavrhujeme ho soudruzi. Bosa nova, bosa nova." Chmel a pivečko to ja teda môžem, súdruhovia. Avšak starý český filmový muzikál "Starci na chmelu", ktorý bol natočený v roku 1964, vždy akosi išiel mimo mňa, nikdy som mu nedokázal prísť na chuť. ** (23.06.2020)

Zní to trapně a poněkud zatuchle čítankově, ale na značné části komentářů k tomuto filmu je zřejmá upadající úroveň polistopadové výuky dějepisu, zejména dějin XX. století a až fatální neschopnost podstatné části společnosti vyrovnat se s komunistickým čtyřicetiletím. Bez nich porozumět STARCŮM je totiž krajně znesnadněné, pokud vůbec možné. Příběh filmu je prostý svou základní linkou, nikoliv však svými druhotnými a zpětnovazebnými významy. Přesně - srovnávejme s přeceňovanými polistopadovými REBELY, ale i ŠAKALÍMI LÉTY - postihuje atmosféru doby, její skutečné hrdiny - Filip Havelka je předobrazem Jana Palacha, Jana Zajíce, ale i jihlavského komunisty Evžena Plocka. Jeho zanícený idealismus, který překonává dobové vymývání mozků, poznamenané v mnoha ohledech hrůznými padesátými lety, (Filipova příruční knihovnička-lékárna ducha) je odzbrojující a ve své dojemné pubertálnosti, v níž se dětství převtěluje do jinošství,, neodolatelné. Je totiž také nastaveným zrcadlem, které nemilosrdně ukazuje odvrácenou tvář všech "křivohubých" (Gogol). Ale i druhá hlavní postava - Hanka - je pozoruhodně celistvá a bytostně česká v prostotě i hloubce svých přirozených lidských tužeb a přání. Dobově přesně postihnutými typy jsou také Filipův protivník, Kačírkové profesorka a navenek nenápadný, ale skvěle zvládnutý předseda JZD ve vynikajícím podání Josefa Kemra. I drobná dětská úloha Kemrovy dcery přesně zrcadlí složitou jednoduchost námětu, scénáře i režie. Rafinovanost kompozice tanečních čísel spočívá v jejich jednoduchosti a spontánní jakobyživelnosti. Odráží plně atmosféru doby, brojící proti poslední zbytkům svěrací kazajky padesátých let, doslova si libující v neformálnosti, provokaci, ale i v nepřiznávaném šlechetném idealismu. Pucholt by jedním z nejsilnějších hereckých talentů šedesátých let konjunktury nemužně mužných mužů ducha, čistoty mravu a hluboké mravní zásadovosti. Muzikál je současně velkou startovní plochou uznávaného klasika naší současnosti, zlatého slavíka výsostného romantismu, okouzlení tónů a v tomto spíše výjimečném případě i myšlenkově hlubokých a působivých písňových textů. Osudově - až anticky - působí trio rockových-beatových kytaristů, do něhož vysublimovaly nejstarší české rockové skupiny typu SPUTNIKŮ, OLYMPICU, MEFISTA a řady dalších. Stručně a jasně se vše, co jsem se tu pokusil postihnout, dá shrnout do jedné věty. Nejstarší český moderní muzikál otevírá svou širokou náruč i dveře dokořán Pražskému jaru. Doby vzrušených i zmařených nadějí, které jsme sdíleli s významnou částí tehdejšího světa. (25.08.2007)

Ne, opravdu jsem tomu nepřišel na chut. Je to sračka. Ten film je mně svým pojetím odpudivý. Je slabě natočený i zahraný a propagandistický. Blbci na silnici s kytarami, to mělo být co?! Nebylo to napsané v brožuře. Prostě do odpadu s tím. Zlatý současný filmy, než tyhle vyčpělé a nic neříkající opusy. 0% (14.10.2009)

Legenda českého muzikálu. Nestárnoucí písničky, výborná zasazenost do tehdejší doby se zástupci veškerých pro i proti. Pucholt s Pavlovou předvádí sympatické a přirozené výkony a panuje mezi nimi výborná chemie. Všemu nasazuje korunu výborný Kemr. U Straců na chmelu si dokážu představit nejen vřelý vztah k filmu, ale také nenávist k němu samotnému. Rozporuplný budovatelský nářez, který svou naivitou válcuje snad vše tehdejší. 4* (22.12.2014)

Ať koukám, jak koukám, nic pozoruhodného na tom nevidím. Z písní jsou dnes zaslouženě evergreeny, ale příběh je víc než jednoduchý a nic moc nevypovídající, což je asi rozšířená nemoc nejen filmových muzikálů, a z ansámblu výrazněji vyčnívají jen bezelstný Pucholt a profesorka Ireny Kačírkové. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu dobu vzniku, ve které museli být Starci přímo zjevením, a leckteré scény dýchají svěžím studentským vtipem. Pro mě ale zůstává králem - či spíše královnou - českých muzikálů Noc na Karlštejně. (30.08.2007)